Oxid seleničitý

Oxid seleničitý SeO2
Model molekuly
Model molekuly
Oxid seleničitý
Oxid seleničitý
Obecné
Systematický názevOxid seleničitý
Anglický názevSelenium dioxide
Německý názevSelendioxid
Sumární vzorecSeO2
VzhledBílý, nažloutlý nebo červený krystalický prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7446-08-4
PubChem24007
UN kód3283
SMILESSe(=O)=O
InChIInChI=1S/O2Se/c1-3-2
Číslo RTECSVS8575000
Vlastnosti
Molární hmotnost110,96 g/mol
Teplota sublimace316 °C (α)
340 °C (β)
Teplota rozkladu1 000 °C
Hustota3,953 8 g/cm3 (15,3 °C)
Index lomuα-modifikace
nD= 1,76
Rozpustnost ve voděα-modifikace
264 g/100 ml (22 °C)
472 g/100 ml (65 °C)
β-modifikace
38,4 g/100 ml (22 °C)
82,5 g/100 ml (65 °C)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		benzen
methanol
ethanol
6,67 g/100 ml (14 °C)
aceton
4,35 g/100 ml (15 °C)
kyselina octová
1,11 g/100 ml (14 °C)
Tlak páry1,65 kPa (70 °C)
Struktura
Krystalová strukturačtverečná (α)
jednoklonná (β)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a= 835,3 pm
c= 505,1 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−225,5 kJ/mol (α)
−266 kJ/mol (β)
Entalpie sublimace ΔHsub813 J/g (α)
924 J/g (β)
Standardní molární entropie S°56,9 JK−1mol−1 (α)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−173,6 kJ/mol (α)
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR23/25, R33, R50/53
S-větyS1/2, S20/21, S28, S45, S60, S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid seleničitý (chemický vzorec SeO2) je jedním z oxidů selenu, který v něm má oxidační číslo IV. Je to anhydrid kyseliny seleničité. V přírodě se vyskytuje jako minerál downeyit [2].

Reference

  1. ↑ a b Selenium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ http://www.mindat.org/min-1315.html

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2)