Otýlie Beníšková
Otýlie Beníšková
Rodné jméno	Otýlie Jelínková
Narození	25. října 1882 Rakovník Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. srpna 1967 (ve věku 84 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Slavín
Choť	Karel Beníško
Děti	Karel Beníško
Rodiče	Vilém Karel Jelínek Anna Jelínková
Příbuzní	Jiljí Krämer (dědeček) Terezie Brzková (sestra) Hana Vojtová (sestra) Marie Spurná (sestra) Jaroslav Vojta (synovec) Hermína Vojtová (neteř)
Umělecké ceny
národní umělec (1952)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otýlie Beníšková, rozená Otýlie Jelínková (25. října 1882 Rakovník^[1] – 22. srpna 1967 Praha), byla česká herečka.

Pocházela ze starého divadelnického rodu Jelínků, všichni její příbuzní, rodiče i všechny tři sestry (Terezie Brzková, Marie Spurná a Hana Vojtová), její synovec a neteř jakož i její vlastní syn byli herci a herečky. Její otec Vilém Karel Jelínek byl principálem vlastní herecké společnosti. Svoji hereckou kariéru začala koncem 19. století právě v divadelní společnosti svého otce. Poté vystřídala několik angažmá, mimo jiné také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (6 let, do roku 1939), v Národním divadle v Brně a ve Vinohradském divadle, v roce 1945 v Činohře 5. května ^[2]. Nejdéle však hrála v Plzni (v letech 1906–1907 a 1907–1932). Během okupace působila v Československém rozhlase a v Divadle Uranie. Po válce prakticky až do své smrti vystupovala v Divadle D 34, pozdějším Divadle E. F. Buriana.

V českém filmu se uplatnila až ve zralém věku, mezi její nejlepší role patří výkon ve snímku Až se vrátíš... z roku 1947 nebo Chceme žít z roku 1949. V roce 1952 byla jmenována národní umělkyní.

Vzpomínám si na zkoušky v holešovické Uranii. Tehdejší umělecký šéf prof. Mathesius nikdy si neodepřel, aby si nepřišel paní Otylku poslechnout. Bylo věru co poslouchat. Měřeno mistrovským uměním někdejší představitelky na Národním divadle Marie Hübnerové, znělo toto vyprávění jako důstojný protějšek jiným zas mistrovstvím, osobité, nádherné melodiky, něhy, humoru, smutku, moudrosti. Každou zkoušku proměnila ve velký sváteční zážitek. Když jsme jí dojatě děkovali, unikala nám do šatny, a to že prý nic, to že ten Čech to tak pěkně napsal, že ji to pokaždé znovu dojme, že se ji s námi dobře pracuje, ta Poncova hudba že se k tomu výborně hodí.

Miloslav Jareš^[2]

• 1944 Svatopluk Čech: Ve stínu lípy, role: hostinská, Divadlo Uranie, rež. Miloslav Jareš
• 1950 K. Simonov: Cizí stín, Savatějevová, D 50
• 1950 H. Balzac, Z. Kočová: Otec Goriot, Vauquerová, D 50
• 1951 H. Balzac, Z. Kočová: Farář z Tours, baronka z Listemere, D 51
• 1952 Nazim Hikmet: Píseň o turecké zemi, Faťma, Armádní umělecké divadlo, rež. E. F. Burian

• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 316–7, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 111, 217, 251–2, 299
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 100, 167, 383
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 40, 59–60, 63, 75–76, 111, 191, 231, 241, 298, 349, 444, 505.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 60.
• FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Otýlie Beníšková, s. 84–86. 
• Josef Knap: Čtyři herečky : Marie Spurná : Hana Vojtová : Terezie Brzková : Otýlie Beníšková. Praha : Orbis, 1967. 237 s.
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 29, 30, 127
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 173, 335, 402, 406, 515–6, 590, 597, 611, 661
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 609–613.
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 37, 41, 46, 57, 126, 251
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 8, 14
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 47, 55–6, ISBN 978-80-7388-552-6
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 96–97, 106–107, 172
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 84. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 405–406. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otýlie Beníšková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otýlie Beníšková
• Otýlie Beníšková v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Otýlie Beníšková v databázi Archivu Národního divadla
• Otýlie Beníšková v Česko-Slovenské filmové databázi
• Otýlie Beníšková ve Filmové databázi
• Otýlie Beníšková na Kinoboxu
• Otýlie Beníšková v Internet Movie Database (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.