Orel indomalajský

Jak číst taxoboxOrel indomalajský
alternativní popis obrázku chybí
Orel indomalajský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
Rodorel (Ictinaetus)
Blyth, 1843
Binomické jméno
Ictinaetus malaiensis
(Temminck, 1822)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel indomalajský (Ictinaetus malaiensis) je mohutný dravec z čeledi jestřábovití, který plachtí nad lesy kopcovitých oblastí tropické a subtropické jižní, jihovýchodní a částečně i východní Asie. Jedná se o jediného zástupce rodu Ictinaetus.

Systematika a rozšíření

Orel indomalajský utváří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]

Západní okraj výskytu druh tvoří indický Gudžarát.[3] Druhové jméno malaiensis (resp. malayensis) znamená „malajský“.[4]

Stanoviště

Typické stanoviště druhu tvoří kopcovité a hornaté lesy i mangrovy.[5] Může se vyskytovat i v sekundárním lese a křovinatých oblastech. Nejčastěji obývá oblasti do 2000 m n. m., může však vystoupat až do 3000 m n. m. a v Nepálu dokonce do 4000 m n. m.[6]

Popis

Orel indomalajský v letu s patrným rovně zakončeným ocasem

Tento statný orel dosahuje délky těla kolem 69–81 cm.[5] Křídla jsou dlouhá a široká, stejně jako ocas. V letu se ocas jeví jako dlouhý, na konci useknutý s ostrými hranami. Většina opeření je černohnědá, pouze ocas má šedé nevýrazné příčné pruhy. Duhovky jsou tmavě hnědé, ozobí a nohy žluté.[6][7]

Biologie

Vyskytuje se samostatně nebo v páru. S oblibou hoduje hlavně na vejcích, ptáčatech nebo dokonce inkubujících ptácích na hnízdech v korunách stromů nebo v křoví. Vedle toho patří do jídelníčku orla i menší savci, jako jsou letouni nebo kuskusové.[6] Z dalších druhů lovených orlem indomalajským byli zaznamenáni mj. ratufa obrovská[8] nebo makak kápový.[9] Nepohrdne ani plazy, žábami a větší hmyzem.[6]

Hnízdění

Orel indomalajský na hnízdě

Doba hnízdění závisí na oblasti. V jižní Indii dochází k hnízdění typicky mezi listopadem a březnem, v severnějších oblastech od prosince do května. Na vrcholu stromů si staví velké, avšak hezky upravené hnízdo z větviček, které může mít až 1,2 m v průměru a hloubku až 0,6 m. Vystélku tvoří listy. Samice klade jedno, maximálně dvě vejce.[6][10][11]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje orla indomalajského za málo dotčený druh, nicméně přiznává, že jeho populace je na pomalém ústupu vlivem odlesňování. V roce 2001 se celková početnost druhu odhadovala na cirka 10 000 jedinců.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ Hoatzin, New World vultures, Secretarybird, raptors. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ PARASHARYA, B. M. Black Eagle Ictinaetus malayensis at Narmada Dam, Gujarat. Indian Birds. 27 February 2010, roč. 6, s. 95–96. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 239. (anglicky) 
  5. ↑ a b GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2016. (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 106. 
  6. ↑ a b c d e FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 722–724. (anglicky) 
  7. ↑ JEYARAJASINGAM, Allen. A field guide to the birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. Oxford: Oxford university press, 2012. ISBN 978-0-19-963942-7, ISBN 978-0-19-963943-4. S. 133. (anglicky) 
  8. ↑ Borges, Renee. Predation attempt by Black Eagle (Ictinaetus malayensis perniger) on Indian Giant Squirrel (Ratufa indica elphinstonii). J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1986, roč. 83, s. 203. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Ali, Rauf. Feeding ecology of the Bonnet Macaque at the Mundanthurai Sanctuary, Tamil Nadu. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1986, roč. 83, čís. 1, s. 98–110. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ BAKER, E. C. Stuart. Notes on the Nidiëcation of some Indian Falconidr - III. The Genera Ictinaetus and Microhieras. Ibis. 1918-01, roč. 60, čís. 1, s. 51–68. Dostupné online [cit. 2023-11-16]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1918.tb00770.x. (anglicky) 
  11. ↑ Buchanan, Kenneth. Nesting of the Black Eagle. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1899, roč. 12, čís. 4, s. 776–777. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Ictinaetus malaiensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22696019A93538909.en. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy