Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, byl příslušníkem poslední generace mikulovskéknížecí větve, zemřel ale ještě před svým otcem.[1][2] Narodil se jako nejstarší z pěti dětí knížete Mořice z Ditrichštejna (1775–1864) a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky Gilleisové (1779–1860). Tři z jeho sourozenců zemřeli v dětství, dospělého věku se dožila jen nejmladší sestra Julie (1807–1883), provdaná za prince Karla Anselma z Oettingen-Wallersteinu (1796–1871).
Studoval nejprve soukromě, poté na univerzitě ve Vídni a v roce 1821 vstoupil do diplomatických služeb, začínal jako attaché v Neapoli. V roce 1825 byl jmenován c. k. komořím a stal se vyslaneckým tajemníkem v Paříži,[3] v letech 1827–1833 byl prvním velvyslaneckým tajemníkem v Londýně. V roce 1833 byl jmenován zplonomocněným diplomatickým zástupcem s hodností chargé d'affaires v Kasselu (Hesensko-Kasselsko), ještě téhož roku se ale stal vyslancem v Bruselu (1833–1837), kde byl prvním rakouským diplomatickým zástupcem po vzniku Belgické království. V letech 1837–1839 byl vyslancem v Bádenském velkovévodství se sídlem v Karlsruhe, zároveň byl diplomatickým zástupcem pro Hesenské velkovévodství (Darmstadt). V roce 1839 se pak jako vyslanec vrátil do Bruselu, kde setrval do listopadu 1844.[4] V roce 1842 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od 8. prosince 1844 zastával funkci rakouského velvyslance ve Spojeném království. Z titulu tohoto úřadu zajistil na jaře 1848 azyl pro kancléře Klemens Wenzel von Metternich, který do Londýna uprchl z revoluční Vídně. K datu 11. srpna 1848 požádal Ditrichštejn o odvolání z úřadu[5] a vrátil se do Vídně. Vrátil se do Vídně a s ohledem na své zásluhy očekával nějaký další vysoký post v diplomacii, k tomu ale již nedošlo a poslední roky života strávil v soukromí ve Vídni.
Jeho manželkou byla od roku 1842 hraběnka Eva Sofie (Ewa Zofia) Potocká (1820–1882), která pocházela z vlivné polské šlechtické rodiny, byla dcerou hraběte Alfreda Josefa Potockého (1785–1862), po matce pocházela z knížecího rodu Czartoryských.[9][10] Eva Sofie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[11][12] Mladším bratrem Evy Sofie byl hrabě Alfred Potocki (1822–1889), který pod patronátem Mořice II. zahájil svou kariéru v diplomacii, později se stal vlivným rakouským politikem a v letech 1870–1871 byl předsedou vlády. Jejich sestra Julie Potocká (1818–1895) byla manželkou princeFrantiška z Lichtenštejna (1802–1887), který v armádě dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1860–1861 byl vrchním velitelem v Uhrách.
↑Vyznamenání Mořice II. z Ditrichštejna in: Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 196 [2]
↑Mořic II. z Ditrichštejna in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreichdostupné online
↑BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 90 ISBN 978-80-260-6977-5
