PROFILPELAJAR.COM

Morganatické manželství či morganatický sňatek (latinsky matrimonium morganaticum, pravděpodobně odvozeno z gótského slova morgjan, „zkrátit“ nebo „omezit“; nebo z ekvivalentu německého Morgengabe; „Jitřní dar“; existují další označení jako nerovnorodý sňatek, mesalianční manželství nebo manželství na levou ruku / Ehe zur linken Hand^[1]) je v kruzích evropské šlechty takové manželství (sňatek), v němž jeden z partnerů je z hlediska společenské hierarchie (sociální třídy) nižšího původu než druhý (např. baronka a kníže) a právo dané země s takovouto skutečností zároveň spojuje významná omezení pro „níže postaveného“ partnera i případné potomstvo.

Charakteristika

Takovýto sňatek je obvykle platný a děti z něj vzešlé jsou považovány za legitimní, obvykle však nenásledují ve stavu svého otce a nedědí jeho titul, příp. jsou vyloučeny z případného nástupnictví na trůn.

Občas děti z morganatických manželství překonaly svůj nedynastický původ a staly se nástupci rodových říší. Markrabě Leopold zdědil bádenský trůn, přestože se narodil z morganatického manželství poté, co všichni dynastičtí muži z rodu Zähringenů vymřeli. Jako syn bádenského velkovévody Karla Fridricha s jeho druhou manželkou Luisou Karolinou z Hochbergu, která patřila k menší šlechtě, se Leopold stal v roce 1817, ve věku 27 let, princem v důsledku nového dědického práva. Bádenská velkovévodská rodina čelila vymření, a tak byl Leopold zmocněn mezinárodní smlouvou oženit se s princeznou, na trůn nastoupil v roce 1830. Jeho potomci vládli velkovévodství až do zrušení monarchie v roce 1918.

Jiné panující německé rodiny zvolily podobný přístup, když čelily nedostatku mužských dědiců. V roce 1896 knížecí rod Schwarzburgů, se sondershausenskou větví čítající dva starší bezdětné prince a rudolstadtskou pouze jednoho bezdětného prince, uznal prince Sizza von Leutenberg, morganatického syna schwarzbursko-rudolstadtského knížete Fridricha Günthera, za schwarzburského knížete a dědice obou knížectví.

V Rakouském císařství platily zásady rovnorodosti de jure jen pro habsbursko-lotrinskou dynastii.^{[pozn. 1]} Pro ostatní obyvatele platila bez rozdílu stavu rovnost před zákonem.^[1] V českých zemích nejznámějším případem morganatického sňatku bylo manželství uzavřené roku 1900 mezi hraběnkou Žofií roz. Chotkovou (po sňatku povýšenou na kněžnu a roku 1909 na vévodkyni z Hohenbergu) a následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d’Este.

V Rusku jde například o sňatek ruského cara Alexandra II. s kněžnou Kateřinou Dolgorukovovou, jeho favoritkou od roku 1866. Uzavřený 6. června 1880, tři dny po smrti jeho choti, carevny Marie Alexandrovny.

Příklady

Královští muži, kteří se vzali morganaticky:

Čingischán navázal na současnou tradici tím, že kromě své hlavní manželky, jejíž majetek přešel na jejich nejmladšího syna, si podle tradice také vzal několik morganatických manželek.
Král Erik XIV. Švédský se dvakrát oženil se služkou Karin Månsdotterovou – jednou morganaticky v roce 1567 a znovu, i když ne morganaticky v roce 1568.
Ludvík Vilém, vévoda v Bavorsku a herečka Henriette Mendelová. Byl jí udělen titul baronka von Wallersee a jejich dcera Marie Louise, hraběnka Larischová von Moennich, byla důvěrnicí císařovny Alžběty („Sissi“) Rakouské.
Arcivévoda Ferdinand II. Rakouský, vládce Tyrolska, se v roce 1557 poprvé oženil s Filipínou Welserovou, měšťankou z bohaté rodiny. Jejich děti dostaly titul markrabě von Burgau.
Viktor Emmanuel II. Italský se v roce 1869 morganaticky oženil se svou hlavní milenkou Rosou Teresou Vercellanovou Guerrieriovou. V piemontšině je známá jako „Bela Rosin“ (Rosinka Krásná), narodila se jako obyčejná občanka, ale v roce 1858 se stala hraběnkou di Mirafiori e Fontanafredda.
Princ Alexandr Hesensko-Darmstadtský se roku 1851 oženil morganaticky s hraběnkou Julií von Hauke. Místo toho, aby byli součástí rodu Hesensko-Darmstadtských, ke kterému patřil jejich otec, jejich patrilineárním potomkům byl udělen titul knížat z Battenbergu, z jejichž větve žijící ve Spojeném království se později stal rod Mountbattenů.
Ovdovělý bývalý král Ferdinand II. Portugalský se na konci svého života oženil s operní pěvkyní Elise Henslerovou, které byl udělen titul hraběnka von Edla.
V roce 1917 se vnuk Ferdinanda II. Portugalského, vévoda Afonso z Porta, poslední portugalský královský princ, oženil s dvakrát rozvedenou členkou americké vyšší společnosti Nevadou Stoodyovou Hayesovou.
V roce 1929 se Alfonso de Borbón y Borbón, španělský šlechtic, oženil s Julií Méndez y Morales, čímž ztratil veškeré nároky na španělský trůn.
Sňatek z roku 1900 arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského, jehož následný atentát vyvolal první světovou válku, s hraběnkou Žofií Chotkovou byl na naléhání rakouského císaře Františka Josefa I. morganatický.^[2]
Dánský astronom a šlechtic Tycho Brahe se v roce 1572 morganaticky oženil s Kirsten Jørgensdatterovou. Bylo mu to umožněno, protože byl blízkým přítelem krále Frederika II. Dánského. Král byl soucitný, protože se sám nemohl oženit se svou láskou kvůli třídním rozdílům.^[3]

Královské ženy, které se provdaly morganaticky:

Vévodkyně Marie Louise Parmská (rodem arcivévodkyně císařského rodu Habsburků a z prvního manželství francouzská císařovna) se po smrti svého manžela, císaře Napoleona I., dvakrát provdala morganaticky. Jejím druhým manželem byl hrabě Adam Albert z Neippergu. Po jeho smrti se v roce 1834 provdala za hraběte Charlese-Reného de Bombelles, svého komorníka.
Královna Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská, španělská regentka po smrti svého manžela (Ferdinanda VII.), v době, kdy byla jejich dcera Isabela II. nezletilá. Tajně se provdala za Agustína Fernanda Muñoze y Sánchez, 1. vévodu z Riánsares, který byl jedním z jejích strážců.
Princezna Štěpánka Belgická, vdova po korunním princi Rudolfovi Rakouském, se po smrti svého prvního manžela provdala za hraběte Eleméra Lónyaye de Nagy-Lónya et Vásáros-Namény. V roce 1917 udělil císař Karel I. Rakouský Lónyayovi nedynastický titul knížete (Fürst).

Odkazy

Poznámky

↑ V roce 1839 byly zakotveny v Císařském rakouském rodinném řádu.^[1]

Reference

↑ ^a ^b ^c ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 20.
↑ HASTINGS, Max. Catastrophe: Europe Goes to War 1914. [s.l.]: HarperCollins Publishers 588 s. Dostupné online. ISBN 978-0-00-751975-0. (anglicky)
↑ THOREN, Victor E.; CHRISTIANSON, John Robert. The Lord of Uraniborg: A Biography of Tycho Brahe. [s.l.]: Cambridge University Press 537 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-35158-4. S. 45. (anglicky) Google-Books-ID: F5a83U4B8XkC.

Související články

Šlechta

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Morganatické manželství na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Morganatické manželství v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.