Monika Czerninová

Monika Czerninová
Monika Czerninová (8. března 2014)
Monika Czerninová (8. března 2014)
Narození18. února 1965 (59 let)
Klagenfurt am Wörthersee
RakouskoRakousko Rakousko
Alma materVídeňská univerzita
Povoláníspisovatelka, scenáristka a filmová režisérka
Choť(1996–2004) Rikolt von Gagern (* 1965)
RodičeVinzenz Czernin (1932–2016) a Veronika von Miller (* 1938)
Příbuzníděd: Karl Czernin (1886–1978)
babička: Vilemina Kinská (1891–1971)
strýc: Josef Czernin-Kinsky (* 1920)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monika Czerninová (německy Monika Czernin, * 18. února 1965 Klagenfurt)[1][2] je rakouská spisovatelka a filmařka s původem v českém šlechtickém rodu Černínů z Chudenic.

Život

Pochází z vrchlabské větve Czerninů z Chudenic. Narodila se jako první dcera Vinzenze Czernina (1932–2016) a jeho manželky Veroniky von Miller (* 1938). Její otec byl bratrancem Rudolfa Czernina (1924–2004), 9. vladaře domu hradeckého a chudenického.

Monika Czerninová studovala pedagogiku, politologii, filosofii a publicistiku na Vídeňské univerzitě, studium zakončila roku 1992 magisterským titulem.[3] Během studií pracovala pro rozhlasovou stanici ORF a později pro televizní oddělení ORF v berlínské pobočce ORF. Poté působila jako kulturní redaktorka deníku Die Presse. Od roku 1996 žije u Starnberského jezera a živí se jako spisovatelka a filmařka na volné noze.[2]

V roce 2005 napsala románovou biografii o své pratetě Norbertině „Noře“ Kinské Ich habe zu kurz gelebt. Die Geschichte der Nora Gräfin Kinsky, kde zároveň ztvárnila hlavní postavu [4] V roce 2007 byl zveřejněn televizní dokument Moniky Czerninové: Die Gräfin und die russische Revolution – Nora Kinsky – Die Rotkreuzbaronin („Hraběnka a ruská revoluce – Nora Kinská – Baronka z Červeného kříže“).

V roce 2010 vydala zápisky z cest svého předka Otakara Černína pod názvem Graf Ottokar Czernin: Mein Afrikanisches Tagebuch („Hrabě Otakar Černín: můj africký deník“).[5][6]

Její knihy o výchově, které napsala společně s Remem H. Largem, patří mezi longsellery.

Publikace (výběr)

Filmografie (výběr)

  • 2001: Picassos Friseur (režie společně s Felixem Breisachem)
  • 2005: Hitler und der Adel (scénář společně s Melissou Müllerovou, režie)
  • 2007: Die Gräfin und die Russische Revolution – Nora Kinsky – Die Rotkreuzbaronin (scénář, režie a hlavní role)
  • 2008: Alte Mauern - neue Ideen. Menschen in Europa (režie)
  • 2010: Der Traum vom Gelobten Land – Theodor Herzl und das moderne Israel (scénář společně s Melissou Müllerovou, režie)
  • 2012: Bergwelten – Vom Sinn des Lebens: Viktor Frankl – Zum 15. Todestag (scénář a režie)
  • 2014: Universum History – Diplomatische Liebschaften – Die Mätressen des Wiener Kongresses (scénář společně s Melissou Müllerovou a režie)
  • 2015: Remo Largo – Ein Leben für unsere Kinder (Dokumentarfilm 52 min, Buch a režie společně s Aldo Gugolz)
  • 2017: Universum History – Maria Theresia – Majestät und Mutter (scénář a režie)
  • 2021: Josef II.: Rebel na trůnu (koprodukční dokumentární film, spoluautor Maximilian Traxl)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monika Czernin na německé Wikipedii.

  1. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 90. 
  2. a b Monika Czernin: Lebenslauf. Zveřejněno 12. února 2016.
  3. Bildungswesen und demokratische Revolutionen in Ost-Mitteleuropa: eine vergleichende Fallstudie am Beispiel der Tschechischen Republik und der Slowakei. Diplomová práce 1992, Universität Wien.
  4. derStandard.at: "Ich habe zu kurz gelebt", Die Geschichte der Nora Gräfin Kinsky. Článek ze 16. ledna 2006, zveřejněno 12. února 2017.
  5. Random House: Monika Czernin. Zveřejněno 12. února 2017.
  6. Graf Ottokar Czernin: Mein Afrikanisches Tagebuch. Zveřejněno 12. února 2017.

Externí odkazy