Modřín japonský
Modřín japonský (Larix kaempferi)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	modřín (Larix)
Binomické jméno
Larix kaempferi (Lamb.) Carriére, 1856
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modřín japonský (Larix kaempferi podle Engelberta Kämpfera) je opadavý jehličnatý jednodomý strom. Jméno je odvozeno z jeho původu – pochází z Japonského souostroví. Všechny taxony rodu modřín (Larix) jsou řazeny do čeledi borovicovitých.^[2]

Strom je až 45 metrů vysoký^[3] s korunou široce kuželovitou. Větve má vodorovné, které jsou na koncích vždy vztyčené k vrcholu koruny. Borka je šupinatá. Mladé větvičky jsou často ojíněné a oproti modřínu opadavému (Larix decidua) jsou výrazně tmavší (nejčastěji mají barvu oranžovočervenou, hnědou nebo až do purpurovou). Pupeny typicky vykazují velký obsah pryskyřice. Samčí šištice jsou žluté s maximální délkou 10 mm^[3] a rostou na spodní straně větviček. Naproti tomu samičí jsou červeno-fialově zbarvené o délce nejvýše 30 mm^[3] a rostou do vzpřímené polohy. Samičí i samčí šištice vyrůstají v průběhu března až dubna.^[2] Dozrálé samičí šištice jsou podobně jako u modřínu opadavého hnědavě zbarvené, jejich semenné šupiny jsou však otevřenější.

V Japonsku roste jen na půdách vulkanického původu v nadmořských výškách od 1300 do 2900 metrů nad mořem.^[3] Vyžaduje též deštivé a vlhké prostředí, proto je v Evropě hojně vysazován především u mořského pobřeží.^[3]

Jádro je tmavé, vnější dřevo je světlé, ale rychle tmavne. Využívá se především ve stavebnictví (domy, lodě, laťky, obložení).^[2]

Modřín japonský je méně citlivý na průmyslově znečištěné ovzduší (hlavě proti kyselému dešti) než modřín opadavý^[2] a také méně než mnoho jiných jehličnatých dřevin, proto se často vysazuje v Evropě v parcích velkých měst.^[2] Zatím není známa příčina této odolnosti, ale předpokládá se, že je tomu tak díky silnější voskové vrstvě na jehlicích. Pravděpodobně tomu přispívá i fakt, že každoročně shazuje jehlice a tím se škodliviny nedostávají tolik do samotného dřeva.^[2]

Před více než sto lety vznikl mezi modřínem opadavým a modřínem japonským kříženec – modřín euroasijský (Larix × eurolepis).^[2] Znaky stromu mají charakteristické rysy obou rodičů v rovnoměrném zastoupení (půl na půl).^[2] Nedá se tedy říci, jakému druhu je tento kříženec více podobný.

• 
  Větvička a šištice
• 
  Borka
• 
  Podzimní zbarvení
• 
  Porost modřínu japonského

• kolektiv autorů (hl. Andreas Bärtels). Stromy (přeloženo z německého originálu Bäume), průvodce přírodou. Praha: Knižní klub a Ikar, 1995. ISBN 80-85830-92-2. 
• kolektiv autorů (hl. Gregor Aas), kapesní atlas. Kapesní atlas - STROMY. Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-007-0. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu modřín japonský na Wikimedia Commons