| Mistrovství světa ve fotbale 1990 |
|---|
| Podrobnosti o turnaji |
|---|
| Pořadatel | Itálie Itálie |
|---|
| Datum konání | 8. června - 8. července |
|---|
| Počet týmů | 114 (kvalifikace)
24 (závěrečný turnaj) |
|---|
| Počet stadionů | 12 (v 12 městech) |
|---|
| Pořadí |
|---|
| Vítěz |  SRN
(3. titul) |
|---|
| 2. místo |  Argentina |
|---|
| 3. místo | Itálie |
|---|
| 4. místo |  Anglie |
|---|
| Statistika turnaje |
|---|
| Počet zápasů | 52 |
|---|
| Počet gólů | 115 (2,21 na zápas) |
|---|
| Návštěvnost | 2 516 348 (48 391 na zápas) |
|---|
| Nejlepší střelec | Salvatore Schillaci (6 branek) |
|---|
| Nejlepší hráč | Salvatore Schillaci |
|---|
| Mistrovství světa ve fotbale |
|---|
|
Mistrovství světa 1990 bylo v pořadí 14. Mistrovství světa ve fotbale, probíhalo v Itálii od 8. června do 8. července. Itálie byla federací FIFA vybrána za pořadatele 19. května 1984. Sovětský svaz se ucházel o uspořádání MS jako rival Itálie. Ve finále na sebe opět narazily celky SRN a Argentiny stejně jako před čtyřmi roky v Mexiku. Tentokrát ale Maradonova Argentina nestačila na takticky dobře připravený tým Německé spolkové republiky. NSR tak získalo potřetí titul mistrů světa. Nejlepší hráči mistrovství světa: Salvatore Schillaci (Itálie), Lothar Matthäus (SRN), Diego Maradona (Argentina)
Stupně vítězů
Kvalifikace
Kvalifikace se zúčastnilo 114 fotbalových reprezentací, které bojovaly o 22 místenek na závěrečném turnaji. Pořadatelská Itálie spolu s obhájcem titulu - Argentinou měli účast jistou.
Tři týmy se kvalifikovaly poprvé – Kostarika, Irsko a Spojené arabské emiráty. Spojené státy americké se vrátily na MS po čtyřiceti letech.
Mexiko bylo vyloučeno z kvalifikace MS 1990, neboť Mexická fotbalová federace připustila start staršího hráče na předcházejícím šampionátu juniorů. Chile bylo rovněž diskvalifikováno poté, co brankář Roberto Rojas předstíral zranění způsobené světlicí vystřelenou z ochozů v zápase proti Brazílii, načež muselo být utkání předčasně ukončeno a odloženo.
Kvalifikované týmy
Shrnutí
Formát soutěže zůstal stejný jako v roce 1986: 24 kvalifikovaných týmů bylo rozděleno do šesti skupin po čtyřech. Celkem šestnáct týmů postoupilo do vyřazovací části, a to: šest vítězů skupin, šest týmů z druhých míst a čtyři nejlepší týmy, které se umístily na třetích místech. Rozlosování do skupin se konalo 9. prosince 1989 v Římě.
Mistrovství světa začalo rozpačitě. Obhajující šampion, Argentina, podlehl v zahajovacím utkání 0:1 Kamerunu. Tento zápas se konal v Miláně, kde byl Diego Maradona, argentinský a neapolský útočník, hluboce nenáviděn fanoušky, což vyústilo v neočekávanou veřejnou podporu Kamerunu. Gól vstřelil François Omam-Biyik hlavou. Kamerun kráčel dál a stal se překvapením turnaje. Jako první africký tým došel až do čtvrtfinále, dokonce průběžně nad svým posledním soupeřem – Anglií 2:1 vedl, ale nakonec po prodloužení podlehl poměrem 2:3. Kamerunský hráč Roger Milla, který se po ukončení kariéry kvůli mistrovství světa vrátil na trávník, se stal mezinárodní hvězdou ve věku 38 let, tedy dlouho poté, co většina fotbalistů na nejvyšší úrovni s fotbalem skončí.
Turnaj byl posledním vystoupením společné československé reprezentace na závěrečném světovém turnaji. Československo postoupilo ze skupiny po výhrách nad Spojenými státy a Rakouskem a prohře s Itálií. V osmifinále zdolalo Kostariku 4:1, ve čtvrtfinálovém zápase pak podlehlo Německu 0:1.
Argentina se z porážky zotavila a prošla celým turnajem až do finále. Na své cestě porazila v osmifinále Brazílii 1:0 a v semifinále se stala společně s Anglií jedním ze dvou mužstev, které vstřelilo branku pořadatelské Itálii. Zápas, který skončil 1:1 po prodloužení, vyhrála díky penaltovému rozstřelu. Argentinský brankář Sergio Goycochea chytil dva pokutové kopy. NSR porazila ve druhém semifinále Anglii také až na penalty v zápase, ve kterém se staly památnými slzy Paula Gascoigna po obdržení žluté karty, která by v případě postupu Anglie do finále znamenala jeho distanc.
Finále bylo jedním z nejkontroverznějších zápasů MS všech dob. Jeho mdlé atmosféře nepřispěla četná sporná rozhodnutí mexického sudího Edgara Codesala, který odepřel penalty nejprve německému hráči Klausovi Augenthalerovi a poté argentinskému hráči Pedro Monzónovi, jenž byl později vyloučen za bránění Jürgena Klinsmanna, aniž by byl dříve napomenut žlutou kartou. Šest minut před koncem nařídil Codesal velmi diskutabilní pokutový kop pro Německo, který proměnil Andreas Brehme. Spolková republika Německo zvítězila 1:0 a zápas končil scénami bezprecedentního chaosu, kdy Argentina dohrávala v devíti hráčích poté, co byli vyloučeni Monzón a Gustavo Dezotti.
Dobytím svého třetího titulu (a třemi umístěními na druhém místě) se SRN stala na 4 roky nejúspěšnější zemí v historii MS, než v roce 1994 vyhrála svůj čtvrtý titul Brazílie. Trenér SRN Franz Beckenbauer se stal po brazilském Mário Zagallovi druhým fotbalistou, který vyhrál MS jako hráč (1974) i jako trenér. Zároveň byl také prvním kapitánem vítězného týmu, který později vítězný tým koučoval. Ital Salvatore Schillaci vyhrál se šesti góly Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce turnaje i Zlatý míč jako jeho nejlepší hráč. Pikantní je, že před turnajem „Totó“ reprezentoval Itálii jen jedinkrát.
MS 1990 je považováno za jeden z nejhorších šampionátů vůbec. Padl v něm rekordně nízký průměrný počet branek na zápas a bylo v něm rozdáno (tehdy) rekordních 16 červených karet. Většina týmů spoléhala na hluboké bránění a tvrdé napadání, stejně jako agresivní spílání rozhodčím. Ve vyřazovací části raději hrála „na jistotu“ po celých 120 minut a zkoušela štěstí v penaltovém rozstřelu, než aby riskovala vysunutí dopředu.
Tři ze čtyř čtvrtfinálových zápasů, obě semifinále, zápas o třetí místo i finále bylo rozhodnuto v penaltovém rozstřelu nebo vítězným pokutovým kopem. Poražený finalista, Argentina, byl nejlepším příkladem tohoto trendu, když vstřelil pouze 5 gólů v sedmi zápasech (polovina týmu ovšem ve finále chyběla pro zranění či karty) a ve finálovém zápase dokázali vystřelit jen jednou na branku. Vítězné Západní Německo bylo jedním z mála týmů, které zvolily útočný styl hry, i když s pokračujícím turnajem i oni stále více bránili.
Zajímavosti
- Turnaj měl nejnižší průměr gólů na zápas ze všech MS. Padlo 115 branek, tzn. průměr 2,21 na zápas, při zohlednění všech zápasů s prodloužením (celkem 4920 minut hry) se jedná o 1 gól každých 42,7 minuty či 2,1 gólu na každých 90 minut.
- Podruhé v historii (předtím k tomu došlo v roce 1970) postoupily do semifinále pouze týmy, které již předtím získaly titul mistrů světa.
- Irsko dosáhlo čtvrtfinále, přestože vstřelilo jen 2 branky. Současně nevyhrálo jediný zápas – remizovalo svá tři střetnutí ve skupině, poté postoupilo na penalty přes Rumunsko po bezgólové remíze v osmifinále, a pak ve čtvrtfinále podlehlo Itálii.
Skupinová fáze
| Vysvětlivky
|
|
|
První dva týmy z každé skupiny a čtyři nejlepší týmy na třetích místech postoupily do play off
|
Skupina A
Skupina B
Skupina C
Skupina D
| Tým
|
Z
|
V
|
R
|
P
|
VG
|
IG
|
+/-
|
B
|
| SRN
|
3 |
2 |
1 |
0 |
10 |
3 |
+7 |
5
|
 Jugoslávie
|
3 |
2 |
0 |
1 |
6 |
5 |
+1 |
4
|
 Kolumbie
|
3 |
1 |
1 |
1 |
3 |
2 |
+1 |
3
|
 SAE
|
3 |
0 |
0 |
3 |
2 |
11 |
-9 |
0
|
Skupina E
Skupina F
Pozn: Druhé místo Irska bylo určeno losem.
Žebříček týmů na třetích místech
Vyřazovací fáze
Vyřazovací fáze se hrála podle pravidla pro vytvoření pavouka play-off se 16 týmy, které postoupily z 6 skupin na fotbalových mistrovstvích.
Osmifinále
Čtvrtfinále
Semifinále
O bronz
Finále
Externí odkazy
