Miloš Pick (16. srpna 1926 Libáň u Jičína – 30. října 2011), byl československý a český ekonom a publicista.

Vyrůstal v Libáni u Jičína, kde jeho rodina vlastnila malou továrnu. Za protektorátu byl v Pick rámci pronásledování Židů i za svou podvratnou činnost (s kamarádem tiskli a distribuovali letáky) jako šestnáctiletý v lednu 1943 odtransportován do Terezína, v září 1944 pak do Osvětimi. Plynové komoře se mu však podařilo uniknout díky včasnému varování přítele Gerta Körbela, na jehož radu Mengelemu nahlásil vyšší věk a povolání strojního zámečníka – a tak byl od listopadu 1944 do dubna 1945 pracovně nasazen v továrně v Meuselwitzu, pobočce Buchenwaldu. Na konci války, v dubnu 1945, uprchl se skupinou přátel (mimo jiné s novinářem Milanem Weinerem) z pochodu smrti. Z Židů odvezených z Libáně přežil jen Miloš Pick se sestrou Soňou, jejich rodiče zahynuli v Osvětimi.^[1][2][3]

Vystudoval statisticko-ekonomické inženýrství na ČVUT v Praze, kde pak pracoval v Ústavu pro hospodářský a sociální výzkum (pod vedením Josefa Goldmanna a Josefa Kohna-Fleka), po jehož zrušení přešel do tehdy nově ustaveného Státního plánovacího úřadu. Většinu života věnoval ekonomickému výzkumu – v Československém výzkumném ústavu práce a sociálních věcí v Bratislavě, Ekonomickém ústavu ČSAV v Praze, Prognostickém ústavu ČSAV (vedený Valtrem Komárkem) v Praze, Vídeňském ústavu pro mezinárodní ekonomické komparace ve Vídni. Aktivně se angažoval v KSČ, do které vstoupil v roce 1943.^[1] V reformních dobách šedesátých letech se v ústředních orgánech československé státní správy zabýval mezinárodními komparacemi produktivity a zaváděním pětidenního pracovního týdne. Po srpnu 1968, v době „normalizace“ byl vyloučen z KSČ a brzy pak nesměl publikovat.

Po listopadu 1989 byl ekonomickým poradcem některých ekonomických představitelů vlád ČSFR a ČR, mj. ve „Vlasákově týmu“ pro alternativní strategii ekonomické reformy, a odborové centrály ČMKOS. Publikoval knižně, v odborném ekonomickém tisku, psal i pro širší veřejnost. Měl jasnou představu o tom, kam by se Česká republika měla ubírat, čím by se měla stát – „svobodnou a solidární znalostní společností založenou na souhře trhu a státu“.

Polistopadovou ekonomickou politiku – „divokou“ i kupónovou privatizaci spojenou s výkupem akcií spekulanty, šokovou restauraci kapitalismu – považoval za promarněnou šancí, dostat se do „elitního kruhu západních zemí Evropy“. Podle Picka se Česká republika, vstupující do ekonomické transformace jako středně vyspělá průmyslová země,^[4] nejen zbytečně zbavila životaschopných konkurenceschopných podniků, ale navíc přeživší zbytky „darovala“ zhruba 400 horním rodinám. Tím vznikla oligarchizovaná struktura, určující dění v ČR dodnes. Privatizace měla být uskutečňovaná postupně a v souběhu s ochranou vnitřního trhu, čímž by se mj. mohlo zabránit podstatnému odlivu kapitálu ze země a poklesu produktivity práce. Místo toho se ČR stala zemí s „politikou podbízení, levné práce a daňového dumpingu“, s podstatnou nekonkurenceschopností, vymizením vnitřního trhu, exportně taženou ekonomikou, se snižováním mezd a „nulovými“ investicemi.

Pickova analýza sociálního státu jej vedla k návrhu „funkčního řešení“, v kterém dělí formy sociálního státu na tři skupiny:

• „zadržovací model“ (např. Německo, Francie, Itálie), který funguje na bázi škrtů v sociálních výdajích a tedy desinvesticích do školství a sociálních potřeb, a který považuje za trvale fiskálně neudržitelný,
• „hybridní model“ (např. Blairův) model třetí cesty, přinášející aktivní zvyšování zdrojů a zaručující konkurenceschopnost a hospodářský růst na úkor životního standardu, včetně politiky levné práce a pružného pracovního trhu,
• „znalostně-sociální model“, „efektivní cílový model“, „tržní socialismus“ (např. Skandinávie), kloubící sociální soudržnost (solidaritu) s růstem produktivity práce a reálných mezd a vytvářející vysoce kvalitní „konkurenční statky“ – Pickem označený také jako „východisko z kapitalismu i socialismu“ – systém konkurenceschopný i vůči strukturám založeným na bázi podbízení a levné práce, či struktuře „neoliberálně znalostní“ (např. USA, „s dvakrát menší produktivitou práce“ než v „solidární“ EU).^[5]

Podle Picka je nutno zkrotit globalizaci, aby přestala být neoliberální hrozbou a stala se služebníkem – regulovat kapitálové trhy, přehodnotit znevýhodňující zahraniční obchod méně vyspělých ekonomik. Dále je třeba posilovat tvorbu, osvojování a uplatňování znalostí, nediskriminační přístup k nim – což je nejen sociálnější, ale i ekonomicky účinnější. Dlouhodobé zdroje jsou hlavně ve zvyšování produktivity výrobních činitelů – především produktivity práce – v soutěži s „nesociálními“ státy jde o prvenství v ekonomice. Sociální stát má k tržní motivaci podniků navíc nejen motivační sílu sociální soudržnosti, ale i solidární přístup k intelektualizaci člověka. Svět potřebuje mocenskou rovnováhu. Je nutné překonat jeho monopolaritu a vytvářet svět multipolární, aby supervelmocí bylo více než jediná, aby byly další „Evropské unie“ ve světě.^[6]

„Schematická terapie neoliberálů – těžce nemocného, ještě zchoulostivělého pacienta hodit po hlavě do hluboké, mrazivé vody i bez předchozí rekonvalescence a rehabilitačního tvrdého tréninku a místo toho mu jen předepsat redukční dietu – se nezdá být nejšťastnější.“

—Miloš Pick, Stát blahobytu, nebo kapitalismus? – My a svět v éře neoliberalismu 1989–2011, 2009/11^[5]

„Nemohu ... nabídnout jistotu, jen naději, ale to není málo, je to strašná síla. Je to víra v člověka, že dlouhodobě zvítězí ti dobří a dobro v nich. Nejen morálním kázáním, ale utvářením společenského systému, který to umožní.“

—Miloš Pick, Naděje se vzdát neumím, 2010^[3]

„...lidé jsou také voliči. Měli by se podílet na řešení ... každodenních otázek a mluvit do toho, protože to dává určitou naději, že politici budou pod tlakem, aby hledali řešení, která pomohou, a ne která budou škodit.“

—Miloš Pick, v rozhovoru s Vilémem Faltýnkem Nevyslyšená polemika Miloše Picka^[7]

(recenze publikací, také s citáty z nich – viz též odkazy v referencích)

• Stát blahobytu, nebo kapitalismus? – My a svět v éře neoliberalismu 1989–2011 (vybrané články autora), s doslovem Jana Kellera, Grimmus, Všeň 2009, 2. doplněné vydání 2011, ISBN 978-80-87461-05-1 – ukázka online na issuu.com, online na ereading.cz (15 stran)
• Naděje se vzdát neumím, Doplněk, Edice osudů, Brno 2010
• Verstehen und nicht vergessen: durch Theresienstadt, Auschwitz und Buchenwald-Meuselwitz – jüdische Schicksale in Böhmen 1938–1945 (Porozumět a nezapomenout: cesta Terezínem, Osvětimí a Buchenwaldem-Meuselwitzem – židovské osudy v Čechách 1938–1945), do němčiny přeložila Liselotte Teltscherová, vydal Erhard Roy Wiehn, Hartung-Gorre, Konstanz 2000, ISBN 3-89649-544-5
• Přes Acherón zpátky to šlo hůř – opožděná zpověď vnoučatům..., vydalo Státní židovské muzeum, Augusta, Litomyšl 1997, ISBN 80-86048-02-0
• Problémy přechodu k tržní ekonomice, autoref. kand. dis. 27.11.1991, Československá akademie věd
• Vybrané otázky substituce živé práce s technikou, spoluautor: Zdeněk Karpíšek, ÚVTR, výzkumné práce, řada Vztahy technického a ekonomického rozvoje, Praha 1975
• Ako zvýšime produktivitu práce a skrátime pracovný čas, Práca Malá knižnica ekonomiky, Bratislava 1960
• Předpoklady růstu produktivity práce a zkracování pracovní doby, s předmluvou Viléma Kúna, Práce Knižnice odboráře, Praha 1960

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Pick
• Miloš Pick v katalogu Německé národní knihovny
• Miloš Pick^{[nedostupný zdroj]} v katalogu Rakouské národní knihovny
• Miloš Pick – seznam článků na blisty.com
• Milos Pick (anglicky) články na social-europe.eu (theguardian.com)