Mikuláš Trčka z Lípy († 1453hrad Lipnice) byl první známý příslušník významného českého rodu Trčků z Lípy a zakladatel této dynastie. Byl utrakvistou a po smrti Jana Žižky z Trocnova příslušníkem bratrstva sirotků. V roce 1436 byl jedním z českých pánů, kteří uznali Zikmunda Lucemburského za českého krále. Během let 1436 a 1437 nabyl značných statků a stal se tak jedním z nejbohatších a zároveň jedním z nejvlivnějších pánů v Čechách. Byl i velmi obratným diplomatem. Po ustavení Jiřího z Poděbrad zemským správcem se stal členem jeho rady, ale také významným vyjednavačem ve věci vydání Ladislava Pohrobka do Čech.
Od válečníka k diplomacii
Mikuláš Trčka z Lípy odvozoval svůj původ od tvrze Lípa, která stála nedaleko Hradce Králové v místě dnešní stejnojmenné obce. Byl prvním z rodu Trčků, který se objevuje v listinách s přízviskem z Lípy, a proto je počítán za zakladatele tohoto rodu. Během husitských válek byl horlivým utrakvistou a přišel k značnému majetku při válečných výpravách a to především do Slezska. Jistý čas se podílel společně s Janem Holcem z Nemošic na správě náchodského panství a v roce 1427 koupil hrad Homole nad Dušníky[3] (u dnešní polské obce Ludowe v českém pohraničí). Tímto získal kontrolu nad hlavní obchodní cestou spojující východní Čechy s Kladskem. Odtud také podnikal další výpravy do Slezska.
V roce 1428 zakoupil dům v Kutné Hoře,[4] čímž se zařadil mezi zámožné šlechtice bratrstva sirotků. Stále více se ale věnoval spíše otázkám politiky a diplomacie, než válečnictví, později se objevil po boku Hynka Ptáčka z Pirkštejna. V roce 1429 zakoupil panství Světlá nad Sázavou včetně kláštera ve Vilémově, v té době ale již vypáleného z období husitských válek.
Další strmý postup v jeho kariéře přišel po druhé polovině roku 1436 po vyhlášení basilejských kompaktát a uznání Zikmunda Lucemburského za českého krále. Tehdy Mikuláš Trčka z Lípy plně využil „rozdávání“ bývalého církevního majetku Zikmundem. Díky svému značnému majetku mohl brát od Zikmunda, za poskytnutí finančních prostředků, do zástavy statky dle vlastního výběru, a tak začal budovat rozsáhlé panství při řece Sázavě. Již 21. září 1436 mu bylo zapsáno 21 vesnic u Německého Brodu (šlo o vesnice vyšehradské kapituly a kláštera sv. Prokopa na Sázavě).[5] Tentýž rok zakoupil od Oldřicha z Rožmberka, poručníka sirotků po Čeňkovi z Vartemberka, hrad Lipnici a město Německý Brod. Od této doby se tituluje Mikuláš Trčka z Lípy a na Lipnici, jak je i uveden v listině z konce roku 1436, ve které potvrzuje městu Německý Brod veškerá práva udělená císařem Karlem IV.[6]
Díky přátelství s Oldřichem z Rožmberka měl značný vliv i u katolické strany a velmi obratně těchto konexí využíval. Byl hlavním vyjednavačem ve sporech Táboritů a Rožmberků. V roce 1444 stál za smírnou výpovědí v záležitosti sporu Oldřicha z Rožmberka s městy Tábor, Písek a Vodňany.[6] Na svého přítele Rožmberka se obrátil i při jednom sporu, do kterého se dostali jeho kupci v Rakousích. Tento spor pak díky Rožmberkovi vyústil až v ultimátní vyjádření východočeského landfrýdu o možnosti vpádu vojsk do Rakous, ke kterému nedošlo a spor se urovnal mírovou cestou.[7] V roce 1443 hostil na hradě Lipnici sněm českých stavů, na kterém se měl řešit postup jednání s říšským králem ve věci obsazení českého trůnu. Výsledek tohoto sněmu vedl k dalšímu jednání 8. ledna 1444 taktéž na Trčkově panství, tentokrát v Pelhřimově. Odtud již byla vyslána výprava s konkrétní žádostí o vydání Ladislava Pohrobka do Čech. Na svých panstvích následně hostil několik dalších významných sněmů českých stavů.[8]
Vrcholu však jeho diplomatická kariera došla až po dosazení Jiřího z Poděbrad na post zemského správce. Stal se členem jeho rady a byl mimo jiné jedním z předních osob podílejících se na obsazení Prahy Jiřím z Poděbrad. Vedl jednání mezi Poděbradskou jednotou a Strakonickou jednotou a dále se angažoval zvláště ve věci vydání Ladislava Pohrobka do Čech. Díky Jiřímu z Poděbrad se dostal i do diplomatických kruhů na říšské úrovni, kde obratně prosazoval jeho zájmy.
↑Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy. Svoboda. 1989. Dostupné online.
↑MUSIL, František; a kolektiv. Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha: Lidové Noviny, 2009. S. 557.
↑ abDVOŘÁKOVÁ, Lenka. Trčkové z Lípy na přelomu 15. a 16. století. AUC - Philosophia et historica - Studia historica. 1976, čís. 14, s. 115, 125.
↑DOBIÁŠ, Josef. Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí: doba reformační. Svazek 1. Pelhřimov: Musejní spolek, 1936. S. 92.
↑ abBERÁNEK, Karel; BENEŠ, František. Soupis česky psaných listin a listů do roku 1526 díl 1. svazek 1/1. Praha: Archivní správa MV ČSR, 1974. S. 255, 272.
↑RYNEŠOVÁ, Blažena. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka 1418-1462. Praha: UK, 1932. S. 268.
↑URBÁNEK, Rudolf. Věk Poděbradský I.. Praha: Jan Laichter, 1915. S. 639–646.