Landfrýd, též lantfrýd,^[1] landfríd nebo lantfríd^[2] (z německého Landfriede, což znamená zemský mír, latinsky constitutio pacis, pax instituta, také pax jurata) byl výraz označující dohodu správních celků v rámci země o míru. Poprvé se objevují v Německu od 12. století. Účelem těchto dohod bylo omezení svémoci, ochrana veřejného pořádku, byly namířeny proti násilí, loupení a soukromým válkám. Také obsahovaly ujednání o potírání porušitelů zemského míru. Poprvé ho uzavřel Jindřich IV. v roce 1103 v německé Mohuči. V českých zemích byl uzavřen poprvé roku 1396 mezi moravským markrabětem Joštem, olomouckým biskupem Mikulášem a moravskou šlechtou.^[3]

Landfrýdní hnutí se v českých zemích velmi rozšířilo v interregnu 1440–1453. Landfrýdy zajišťovaly justici, státní správu i vojenskou ochranu, přesto kriminalita v této době stoupala. Jednotlivé šlechtické sněmíky se často dostaly do lokálních konfliktů o území v rámci protestantsko-katolických bojů, nicméně sjížděly se na zemské sjezdy a sdružovaly v bitvách s Uhry na moravských hranicích.^[4]

Za husitů byly rozdělené na kališnické (na východě, Jiří z Poděbrad) a na katolické (jih, Rožmberkové).

• ADAMOVÁ, Karolina – LOJEK, Antonín. Vliv landfrýdů na mírový projekt Jiřího z Poděbrad. In: Jiří z Poděbrad a jeho rodina. Praha : České vysoké učení technické, 2014, s. 39–42. ISBN 978-80-01-05531-1

• Landfrid ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích