čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1953) Mírová cena německého knižního obchodu (1953) doctor honoris causa from the University of Paris (1958) Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1958) Izraelská cena (1958) … více na Wikidatech
Dům Martina Bubera (1916–38) v Heppenheimu v Německu. Dnes sídlo Mezinárodní rady křesťanů a Židů.
Martin (hebrejskyMordechai) Buber se narodil ve Vídni v židovské rodině. Jeho děd, Solomon Buber, byl významný učenec, který se věnoval studiu židovských chasidských tradic a Tóry. Po odluce rodičů - matka Elise Buber roz. Wurgast byla ruská herečka z Oděsy - v roce 1881 strávil Martin Buber dětství u dědy Bubera ve Lvově. Studoval tam na polském katolickém gymnáziu. Po maturitě roku 1896 studoval ve Vídni, v Lipsku, v Curychu a v Berlíně, a to filosofii, psychologii a germanistiku, mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel.
Roku 1899 se ve Vídni seznámil s Theodorem Herzlem a připojil se k jeho sionistickému hnutí. Na rozdíl od Herzla, který chtěl založit laický židovský stát, Buberovi šlo především o židovské náboženství a kulturu.
Rovněž v roce 1899 se seznámil s katoličkou Paulou Winklerovou. Měli spolu dvě děti narozené 1900 a 1901. Oficiálně se s ní oženil až v roce 1907 poté, co přestoupila na židovskou víru.
Pracoval jako redaktor různých židovských časopisů. Roku 1902 se začal zabývat chasidstvím, jehož životní a náboženská praxe mu byla daleko bližší než politické cíle sionismu. Roku 1904 vydal disertaci o problému individuace, zejména o Jakobu Böhme a Mikuláši Kusánském a věnoval se pak už pouze studiu. Vydal několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracoval opět jako redaktor. Za první světové války založil výbor na podporu východoevropských Židů.
Roku 1921 se spřátelil s Franzem Rosenzweigem a působil v jeho škole. Roku 1923 vydal své nejznámější dílo Já a Ty, věnované filosofii individuálního vztahu s druhou osobou. Od roku 1925 pracoval společně s Rosenzweigem na novém překladu Bible, který se snažil zachovat co nejvíce rysů hebrejského originálu. V letech 1930-1933 byl profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu n. M., na protest proti Hitlerovu převzetí moci však roku 1933 rezignoval a roku 1938 kvůli sílícímu tlaku německého nacismu odjel do Jeruzaléma, kde učil na tamější Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii.
Buberovo originální myšlení inspirovali zejména Ludwig Feuerbach a Sören Kierkegaard. Lidský život je podle Bubera vždy setkáváním, které se děje v modu dvou „základních slov“, buď v modu „Já-Ty“, anebo „Já-Ono“. Osoba ovšem vzniká pouze v modu Já-Ty, a to právě skrze Ty. V modu Já-Ty se děje i vztah člověka k Bohu, protože je to dialog. Naopak vztah Já-Ono je monologický a Já se v něm nesetkává s něčím jiným, nýbrž se svojí představou protějšku, s nímž pak nakládá jako s předmětem. Předměty lze potom zkoumat, anebo využívat ke svému prospěchu, což je podle Bubera charakteristické pro moderní dobu a jedna z příčin jejích problémů.
Spisy (výběr)
Já a Ty (1923, česky Praha 2005)
Obrazy dobra a zla (česky Olomouc 1994)
Cesta člověka podle chasidského učení (česky Olomouc 1994)
Život chasidů (Praha 1994)
Gog a Magog: chasidská kronika (Praha 1996)
Názory (Praha 1996)
Problém člověka (česky Praha 1997)
Chasidská vyprávění (česky Praha 2002)
Temnota Boží (Praha 2002)
Řeči o výchově (česky Praha 2017)
Příběhy rabiho Nachmana (česky Praha 2018)
Biblický humanismus (česky Praha 2019)
Cesty do utopie (česky Mělník 2021)
Citáty
„
Člověk se stává Já skrze Ty.
“
— Werke I.:97
„
Úspěch není jedno z Božích jmen.
“
— Frankfurter Hefte 6, 1951:195
„
Láska je odpovědnost nějakého Já za nějaké Ty.
“
— Werke I.:88
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Buber na anglické Wikipedii.
↑Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-07-18].
COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN978-0415260305. (anglicky)
