Lucia Bronzettiová

Lucia Bronzettiová
Lucia Bronzettiová na French Open 2022
Lucia Bronzettiová na French Open 2022
StátItálieItálie Itálie
Datum narození10. prosince 1998 (26 let)
Místo narozeníRimini, Itálie
BydlištěAnzio, Itálie
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 280 748 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů308–231
Tituly1 WTA, 1 WTA 125, 5 ITF
Nejvyšší umístění46. místo (8. dubna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022, 2023, 2024)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023, 2024)
US Open3. kolo (2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů43–85
Tituly0 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění270. místo (9. prosince 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023, 2024)
French Open1. kolo (2022, 2024)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023, 2024)
US Open1. kolo (2022, 2023, 2024)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupvítězka (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241211a11. prosince 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucia Bronzettiová (* 10. prosince 1998 Rimini) je italská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve dvouhře. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou trofej. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2024 na 46. místě a ve čtyřhře v prosinci téhož roku na 270. místě. Trénuje ji Francesco Piccari.[2][3]

V italském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 kvalifikačním kolem proti Francii, v níž prohrála čtyřhru spolu s Martinou Trevisanovou za rozhodnutého stavu ve prospěch Itálie, která nakonec zvítězila 3:1 na zápasy. V roce 2024 byla členkou italského výběru, který na finálovém turnaji získal titul. V semifinále i finále přispěla výhrou ve dvouhře.[4] Do roku 2025 v soutěži nastoupila k pěti mezistátním utkáním s bilancí 2–0 ve dvouhře a 1–2 ve čtyřhře.[5]

Itálii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Na úvod dvouhry podlehla pozdější stříbrné medailistce Donně Vekićové z Chorvatska. Do čtyřhry nastoupila s Elisabettou Cocciarettovou. Soutěž opustily v prvním kole po prohře s pozdějšími bronzovými medailistkami Cristinou Bucșovou a Sarou Sorribesovou Tormovou.[6]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2014, když na turnaji v italské Casertě, dotovaném 10 tisíci dolary, postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry pak podlehla Ukrajince Marianně Zakarljukovové z páté světové stovky.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2016 ve švýcarském Sionu, na turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála pátou nasazenou Švýcarku Karen Kennelovou figurující v sedmé stovce žebříčku.[6][1]

Na okruhu WTA Tour debutovala květnovou čtyřhrou Internazionali BNL d'Italia 2021 v Římě, do níž obdržela s krajankou Nurií Brancacciovou divokou kartu. V úvodním kole však utržily dva „kanáry“ od americko-ruského páru Coco Gauffová a Veronika Kuděrmetovová. V římské singlové kvalifikaci ji vyřadila Slovinka Polona Hercogová. V sezóně 2021, již zahájila na 339. příčce a skončila na 145. místě, si poprvé zahrála hlavní soutěže dvouher. Na letních antukových Ladies Open Lausanne a Palermo Ladies Open, stejně jako zářijovém Zavarovalnica Sava Portorož na tvrdém povrchu, postoupila do čtvrtfinále.[2][6]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu Australian Open 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Amandine Hesseová, Valeria Savinychová a Nao Hibinová. V úvodním kole dvouhry zdolala Rusku Varvaru Gračovovou, než jí poté dovolila uhrát jen dva gamy světová jednička Ashleigh Bartyová.[6][1] První trofej na okruhu WTA Tour vybojovala na rabatském Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2023, kam přijela jako 102. žena klasifikace po sérii deseti porážek v úvodních kolech dvouher událostí WTA. Zlepšenou formu prokázala ve čtvrtfinále a semifinále, v nichž proti Alycii Parksové a Sloane Stephensové ztratila celkově jen čtyři hry. V závěrečném utkání porazila Rakušanku Julii Grabherovou z osmé světové desítky po 2 hodinách a 48 minutách. Ve vzájemných duelech se ujala vedení 2–1.[7] Na úvod French Open 2023 nestačila na tuniskou světovou sedmičku Ons Džabúrovou.[8]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (1–2 D)

Dvouhra: 3 (1–2)

Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 24. července 2022 Palermo, Itálie WTA 250 antuka Rumunsko Irina-Camelia Beguová 2–6, 2–6
Vítězka 1. 27. května 2023 Rabat, Maroko WTA 250 antuka Rakousko Julia Grabherová 6–4, 5–7, 7–5
Finalistka 2. 1. července 2023 Bad Homburg, Německo WTA 250 tráva Česko Kateřina Siniaková 2–6, 6–7(5–7)

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. srpen 2022 Vancouver, Kanada tvrdý Řecko Valentini Grammatikopoulou 2–6, 4–6
Vítězka 1. červenec 2024 Contrexéville, Francie antuka Egypt Majar Šarífová 6–4, 6–7(4–7), 7–5

Tituly na okruhu ITF

Turnaje okruhu ITF
Turnaje W100 Turnaje W80
Turnaje W75/W60 Turnaje W50
Turnaje W35/W25 Turnaje W15/W10

Dvouhra (5 titulů)

Č. datum turnaj kategorie povrch poražená finalistka výsledek
1. září 2016 Sion, Švýcarsko W10 antuka Švýcarsko Karin Kennelová 6–3, 7–6(7–5)
2. listopad 2017 Šarm aš-Šajch, Egypt W15 tvrdý Německo Julia Wachaczyková 6–1, 6–2
3. únor 2021 Šarm aš-Šajch W15 tvrdý Bosna a Hercegovina Nefisa Berberovićová 7–6(7–4), 6–0
4. březen 2021 Le Havre, Francie W15 antuka Francie Sara Cakarevicová 6–3, 6–1
5. duben 2022 Chiasso, Švýcarsko W60 antuka Švýcarsko Simona Waltertová 2–6, 6–3, 6–3

Čtyřhra (2 tituly)

Č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. listopad 2018 Cordenons, Itálie W15 antuka Itálie Anastasia Grymalská Itálie Verena Hoferová
Itálie Maria Vittoria Vivianiová 		7–5, 7–5
2. červen 2021 Grado, Itálie W25 antuka Bulharsko Isabella Šinikovová Itálie Federica Di Sarraová
Itálie Camilla Rosatellová 		6–4, 2–6, [10–8]

Finále soutěží družstev: 2 (1–1)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucia Bronzetti na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Lucia Bronzettiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241211a11. prosince 2024
  2. ↑ a b MACPHERSON, Alex. Introducing the 2022 Australian Open's Grand Slam debutantes. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-15 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Lucia Bronzettiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241211a11. prosince 2024
  4. ↑ SALLEY, Emily. Billie Jean King Cup 2024: Italy win first title since 2013 with 2-0 victory over Slovakia. BBC Sport [online]. 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Lucia Bronzettiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20241211a11. prosince 2024
  6. ↑ a b c d Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Bronzetti outlasts Grabher in Rabat; wins first WTA title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-28. (anglicky) 
  8. ↑ Takeaways: Jabeur advances past Bronzetti in French Open first round. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-31 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy