Následnictví francouzského trůnu během existence monarchie ve Francii vždy následovalo princip salického práva (v jeho plném rozsahu, tj. žádní dědicové po přeslici). V současné době jsou hlavní tři uskupení pretendentů francouzského trůnu a čtyři samotní pretendenti.

Podmínky pro následníka trůnu za vlády Kapetovců:

• Nikdo, ani král či parlament, nemá pravomoc svévolně měnit řád následnictví.
• Trůn nemůže zůstat uprázdněný, následník nastupuje okamžitě po úmrtí předchůdce.
• Trůn je dědičný v celém rodě Kapetovců.
• Dědic trůnu musí být vždy muž.
• Následnický řád je primogeniturní. Starší syn nastupuje před mladším, starší linie před mladšími liniemi.
• V případě absence mužských dědiců v celé linii nastupují dědicové nejbližší kolaterální mužské linie.
• Král musí býti katolík.
• Dědic trůnu musí býti francouzské národnosti.
• Dědic trůnu musí pocházet z legitimního svazku (ne však nutně z rovnorodého).

Prakticky stejné podmínky musel splňovat i následník trůnu z rodu Bonapartů.

Jediní kapetovští dědicové trůnu jsou potomci Ludvíka XIII. a tudíž Bourboni (tj. potomci krále Ludvíka IX., větve Bourbon-Anjou, Bourbon-Sicílie, Bourbon-Parma, Bourbon-Orléans, Orléans-Braganza a Orléans-Galliera). Jedinou nebourbonskou větví kapetovského rodu jsou portugalští Braganzové (potomci Roberta II.), kteří jsou ale potomky dvou nemanželských svazků.

Prvním pretendentem je Ludvík Alfons Bourbonský, vévoda z Anjou (z primogeniturní linie Bourbon-Anjou, primogeniturní mužský potomek španělského krále Filipa V. a vnuk Alfonse XIII. a nejbližší mužský příbuzný posledních králů, jde také o bratrance španělského krále Filipa VI.). Podporovatelé následnictví této větve (obecně primogeniturního Kapetovce) se nazývají legitimisté.

Dalším pretendentem trůnu je Jean Orléanský, hrabě pařížský, který je primogeniturním potomkem jediného orleánského (a posledního kapetovského) krále Ludvíka Filipa. Nejbližším královským předkem Ludvíka Filipa byl Ludvík XIII. Příznivci následnictví této větve se nazývají Orléanisté a neuznávají právo na trůn žádného z potomků španělského krále Filipa V. (vnuka Ludvíka XIV.). Jako argument používají doslovné znění utrechtského míru z roku 1713, podle kterého nesmí být pod jednou korunou spojena Francie a Španělsko. Dle utrechtského míru se tak Filip V. musel vzdát nároku na francouzský trůn, aby mohl nastoupit na trůn španělský, nemohl se ale sám vzdát nároku všech svých potomků. Naopak příznivci orleánské linie neuznávají zřeknutí se nároku na trůn které učinil otec Ludvíka Filipa I., který stejně tak hlasoval pro popravení Ludvíka XVI. a samotnou uzurpaci Ludvíka Filipa I. považují za zcela legitimní vládu. Stejně tak poukazují na nefrancouzskou národnost primogeniturní, španělské, sicilské a parmské linie, tj. linií, které by jinak předcházely nárok linie orleánské. Dědic trůnů tak může být jen francouzský občan, jehož otcem byl francouzský občan atd. Díky tomuto výkladu následnického práva jsou tak z následnictví trůnu vyřazeni i někteří příslušníci bourbonsko-orleánské dynastie, především pak brazilská linie Orléans-Braganza (potomci Gastona, vévody z Eu) a nejmladší orleánská (španělská) linie Orléans-Galliera (potomci Antonína, vévody z Montpensier). V rodinném paktu z roku 1909 ale bylo uznáno případné právo na trůn potomkům Gastona, vévody z Eu, v případě že by vymřeli všichni legitimní orleánští dědicové trůnu.

Zobrazená linie následnictví obsahuje obě soupeřící větve, které si nárokují trůn, a je značně obsáhlá vzhledem k počtu žijících Kapetovců. Pořadí jednotlivých Kapetovců jako potenciálních následníků trůnu zobrazuje číslo v závorce před jménem (např. (88/8) Alfons Bourbonský), kde první (popř. jediné) číslo značí pořadí v legitimistické posloupnosti a číslo za lomítkem značí pořadí v orleánské posloupnosti. Hlavy obou soupeřících větví jsou navíc pro přehlednost označeny zlatou korunkou.

Poslední frakcí francouzských monarchistů jsou tzv. Bonapartisté, kteří podporují jako pretendenty trůnu příslušníky rodiny Bonaparte, ze které pocházeli císařové Napoleon I., Napoleon II. a Napoleon III. Bonapartisté mají v současné době dva nárokovatele trůnu. Prvním je současná hlava rodu Bonapartů, kterou je Karel Napoleon Bonaparte (potomek Jeronýma Bonaparte, nejmladšího bratra Napoleona I.). Druhým je jeho jediný syn Jan Napoleon Ludvík Bonaparte, kterého jako svého nástupce určil jeho děd, a tak nepanuje v rodě shoda o tom, kdo je legitimním pretendentem.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.