Lepidolit se řadí mezi světlé slídy. Vyskytuje se v pegmatitových žilách s vysokým obsahem lithia. Název je odvozen z řeckých slov lepis (šupina) a lithos ( kámen).
Historie
Minerál objevil jezuitský přírodovědec Nikolaus Poda von Neuhaus (1723-1798), ale poprvé jej popsal německý chemik Martin Heinrich Klaproth v roce 1792 na české lokalitě Hradisko u Rožné.[2]
Využití
Těžil se jako důležitá surovina kovu lithia, někdy se z něj získává i cesium. Získávání lithia ze slíd je technicky velmi náročné, proto je v současnosti většina získávána těžbou solanek a méně petalitu či spodumenu. S rozmachem elektromobilů však nastává vážný problém se zdroji a nově se uvažuje především o získávání lithia ze slídy cinvalditu, který se vyskytuje ve velkém množství v greisenech. Těžba lepidolitu je problematická, protože se vyskytuje v pegmatitech, které jsou pro průmyslovou těžbu zpravidla příliš malé.
Jeho hlavními světovými nalezišti jsou Penig v Sasku, Alabaška na Uralu a Hebron ve státě Maine (USA). Významné lokality jsou též ve Švédsku, na Madagaskaru, v oblasti Karibib v jihozápadní Africe (Namibie) a v Minas Gerais v Brazílii.
