Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBTQ+) se na Haiti mohou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinové obyvatelstvo. Stejnopohlavní sexuální aktivita je zde legální od roku 1791 a je i sjednocený věk způsobilosti k těmto aktivitám jako u heterosexuálních párů.
Stejnopohlavní soužití a právní rámec
Již od podzimu 1791, kdy byl v revoluční Francii přijat nový trestní zákoník, který rušil veškeré činy páchané v rámci sodomie, tak i po osamostatnění během haitské revoluce r. 1804 haitská vláda nikdy nepřijala zákon, který by homosexualitu jakkoliv kriminalizoval. [1]
Haiti neuznává stejnopohlavní manželství ani jinou právní formu stejnopohlavních párů. Někteří náboženští vůdci dokonce kritizovali skupinu LGBT aktivistů, kteří chtěli lobbovat v parlamentu za práva LGBT komunity.[2]
V roce 2017 přijal místní Senát návrh zákona, který by trestal stejnopohlavní sňatky pokutou 8 tisíc USD nebo trestem odnětí svobody až na 3 roky. Nikdy však nebyl schválen jako zákon, a tudíž není platný.[3]
Haitští liberální politici včetně prezidenta r. 2020 chtěli prosadit zákon, který by chránil homosexuály proti slovním výhrůžkám a urážkám, ale konzervativní politici včetně mnoha obyčejných Haiťanů toto kritizují.[4]
Sociální podmínky
Mnoho Haiťanů je věřících (zejm. katolíků, ortodoxních muslimů a lidových náboženství a tudíž se staví odmítavě vůči projevům homosexuality či crossdressingu. Proto mnoho LGBT jedinců svoji sexuální orientaci skrývá kvůli strachu reakci okolí. Jedinou komunitou, která se vyjadřuje o LGBT pozitivně, jsou vyznavači voodoo.[2]
Na Haiti téměř neexistuje veřejný noční život se zamřením na LGBT komunitu, nejsou zde žádné gay bary či kluby a podzemní scéna je rozšířená podle ekonomických tříd (tzn. čím vyšší, tím větší rozšířenost).
V roce 2002 byl vydán dokument Of Mens and Gods, který mapuje život několika vybraných haitských gayů, kteří zde mluvbí otevřeně o společenské diskriminaci. Proto se začala akademická půda o problematiku LGBT jedinců na Haiti zajímat více do hloubky (např. Elizabeth McAlister[5], Erin Durban-Albrecht[6] či Omise'eke Natasha Tinsley[7]).
Jsou známy i případy odmítavých kroků policie, která též mnohokrát údajně odmítla pomoci LGBT jedincům vyřešit urážky ze strany konzervativních skupin a jedinců. Samotní policisté jsou často homofobní, považují odlišné sexuální orientace či genderové identity za amorální a často sami LGBT jedince obtěžují.[8]
Souhrnný přehled
Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku
(1791)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)
↑LEIGH, Luibhèid, Eithne Stryker, Susan McAlister, Elizabeth Briggs, Laura J. Luibhèid, Eithne Durban-Albrecht, Erin Leigh Durban-Albrecht, Erin. Postcolonial Homophobia: United States Imperialism in Haiti and the Transnational Circulation of Antigay Sexual Politics. [s.l.]: The University of Arizona Dostupné online. OCLC1118682445
↑TINSLEY, Omise'eke Natasha. Songs for Ezili: Vodou Epistemologies of (Trans) gender. Feminist Studies. 2011, roč. 37, čís. 2, s. 417–436. Dostupné online [cit. 2022-07-10]. ISSN2153-3873. DOI10.1353/fem.2011.0022.
↑ANONYMOUS. The Impact of the Earthquake, and Relief and Recovery Programs on Haitian LGBT People. OutRight Action International [online]. 2011-03-28 [cit. 2022-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
