Kukačka thajská

Jak číst taxoboxKukačka thajská
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka thajská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
Rodkukačka (Hierococcyx)
Binomické jméno
Hierococcyx nisicolor
(Blyth, 1843)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka thajská (Hierococcyx nisicolor) je druh kukačky z rodu Hierococcyx, která se přirozeně vyskytuje v Orientální oblasti od severovýchodní Indie po jihovýchodní Čínu a na jih přes Malajský poloostrov až na Borneo, Sumatru a západní Jávu.

Systematika

Kukačku thajskou formálně popsal v roce 1843 anglický zoolog Edward Blyth.[2][3] Druhové jméno nisicolor pochází z latiny, ve které nisus odkazuje ke krahujci obecnému (Accipiter nisus) a color znamená „barva“.[4] Jméno tak referuje ke vzezření kukačky thajské, která podobně jako další zástupci rodu Hierococcyx připomíná krahujce. Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[2]

Podle mitochondriální analýzy je sesterským taxonem kukačky thajské kukačka malajská (Hierococcyx fugax).[5]

Výskyt

Areál rozšíření druhu se rozprostírá po Orientální oblasti. Vyskytuje se od severovýchodní Indie (hlavně Ásám) po jihovýchodní Čínu a Singapur přes celou Zadní Indii a Malajský poloostrov po ostrovní části jihovýchodní Asie – konkrétně Borneo, Sumatru a západní Jávu. Může obývat poměrně vysoké nadmořské výšky, v Indii do 2300 m n. m. a v Bhútánu dokonce do 2900 m n. m.[6]

Globální početnost nebyla kvantifikována, avšak v místech přirozeného výskytu bývá kukačka thajská popisována jako neobvyklá až vzácná.[7]

Popis

Délka těla dosahuje 28–30 cm. Svrchní strana těla včetně hlavy jsou tmavě šedé, která zasahuje i na tváře, strany krku a hrdlo. Spodina je světlá s rezavými až tmavě šedými podélnými proužkovanými skvrnami. Ocas je černý s šedými příčnými pruhy a rezavým zakončením. Samec i samice vypadají stejně. Duhovky jsou hnědé, oční kroužek žlutý. Zobák je většinou černý, avšak jeho báze, spodní čelist a špičatý konec jsou nazelenalé.[6][8]

Biologie

Tato plachá kukačka žije skrytým způsobem života a o její biologii toho není známo příliš mnoho. Do jejího jídelníčku patří housenky, brouci, cikády, kobylky, sarančata, termiti, mravenci a cvrčci. Z obratlovců pojídá menší plazy, fíky a bobule.[6]

Hnízdění

Kukačka thajská je hnízdní parazit, tzn. samice klade vajíčka do hnízd jiných druhů, které se postarají o inkubaci, vykrmení a výchovu mláďat. K hostům patří různé druhy menších pěvců. Za všechny lze zmínit lejskovité, jako je drozdík malý (Brachypteryx leucophris) nebo lejsek tmavomodrý (Niltava macgrigoriae), nebo timáliovité, jako je timálie indomalajská (Pellorneum tickell) nebo timálie indomalajská (Pellorneum tickelli).[6] V roce 2019 byla publikována studie, podle níž mláďata kukačky thajské na hnízdě hosta využívají k lákání pozornosti rodiče sytě zbarvenou vnitřní stranu zobáku a sytě žluté skvrny na křídlech. Jakmile hostitelský rodič s potravou v zobáku dorazil na své hnízdo, v některých případech se snažil klást potravu na žluté skvrny na křídlech mladých kukaček. Podle autorů studie tyto žluté skvrny představují mimikry, které jsou patrně využívány i mláďaty jiných druhů z rodu Hierococcyx.[9]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku thajskou za málo dotčený druh i přes to, že její globální populace je patrně na ústupu následkem zániku a degradace přirozených stanovišť. Úbytek populace se nicméně nezdá nijak rychlý, protože kukačka thajská je vysoce tolerantní degradovaným stanovištím.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ BYTH, JH. S. 943. The journal of the Asiatic Society of Bengal [online]. 1843. Roč. 12, s. 943. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 272. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68–94. (anglicky)
  6. ↑ a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 445–446. (anglicky) 
  7. ↑ a b Hierococcyx nisicolor [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22734046A95072929.en. (anglicky) 
  8. ↑ PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 479–481. (anglicky) 
  9. ↑ LUO, Kang; FENG, Li; LU, Zhiyun. Novel instance of brood parasitic cuckoo nestlings using bright yellow patches to mimic gapes of host nestlings. The Wilson Journal of Ornithology. 2019-10, roč. 131, čís. 3, s. 686–693. Dostupné online [cit. 2023-11-05]. ISSN 1559-4491. DOI 10.1676/18-168. (anglicky) 

Literatura

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy