Národní přírodní památkaKotýz se nachází v jihozápadním výběžku CHKO Český kras, cca 1 km západně od Koněpruských jeskyní a přibližně 4 km jihozápadně od Berouna, na katastru obcí Koněprusy a Tmaň. Národní přírodní památka o rozloze 31 ha. Byla vyhlášena 1986, zahrnuje pouze malou část vrchu Kotýz. Jeho jihovýchodní část je dnes odtěžena velkolomem Čertovy schody. Předmětem ochrany je soubor krasových jevů a vzácných rostlinných a živočišných společenstev silurských a devonských vápenců. Dále jsou to fragmenty dealpinského boru, dřínové a habrové doubravy.[4]
NPP Kotýz se nachází v bezprostředním sousedství velkolomu Čertovy schody. V nedalekém okolí se nachází další významné lokality; východně od Kotýzu NPP Zlatý kůň a PR Kobyla a jihovýchodním směrem je to NPP Klonk. Severním okrajem přírodní památky vede naučná stezka Koukolova hora – Kotýz.
Lokalita
NPP Kotýz se nachází na jihozápadním svazích vrchu Kotýz v nadmořské výšce od 300 do 425 m.[5] Kotýz je západní částí masivu Zlatého koně, přičemž oba vrchy jsou dnes odděleny velkolomem Čertovy schody), takže obě chráněná území propojuje jen úzká těžbou narušená šíje. Hřbet masivu probíhá od východu k západu v délce přes 2 km. Je tvořen vápencovou krou vyzdviženou k severu a spadající k jihu. Západní hranici přírodní památky tvoří Suchomastský potok, severovýchodní hranice je vymezena velkolomem Čertovy schody.
O původu názvu „Kotýz“ panují dohady. Podle romantických domněnek byl odvozován od jména thrácké bohyně Kotys, jejíž kult měl být do našeho prostředí importován Kelty. Pravděpodobněji ale vyznívá v historických pramenech nalezené zdůvodnění; na ostrohu měl pozemky sedlák Kotyza, jehož jméno mohlo v pozměněné podobě přejít na celý vrch. Název Kotýz (Kotýs) začalo být používáno až od druhé poloviny 19. století. V německých materiálech je vrch nazýván Tugberg.[8]
Území bylo až do konce druhé světové války silně ovlivňováno pastvou. Po jejím ukončení byla lokalita zalesněna nepůvodními druhy dřevin jako je trnovník akát (Robinia pseudoacacia), borovice černá (Pinus nigra), modřín opadavý (Larix decidua).[9]
Dnešní podoba masivu je nejvíce ovlivněna těžbou vápence. Menší lomy vznikaly zpočátku hlavně na nejpřístupnějším jižním svahu. V roce 1956 začala výstavba závodu Velkolom Čertovy schody a těžba vysokoprocentního koněpruského vápence byla zahájena o rok později. S dnešním provozem lomu, jehož hranice zasahuje i do ochranného pásma NPP Kotýz, jsou spojeny mnohé rušivé vlivy, jako je hluk, emise apod.[10]
Přírodní poměry
Geologie
Axamitova brána – největší skalní brána Českého krasu
Národní přírodní památka Kotýz je geomorfologickou součástí Českého krasu. Jde o vápencový ostroh nad Suchomastským potokem se souborem kvarterně geologických a archeologických jevů. Kotýzské vápence patří k Lochkovskému souvrství a vynikají velkou čistotou. Jsou pozůstatkem korálového útesu, který byl v mělkém a teplém moři ideálním životním prostorem pro mořské živočichy.[8] Vápence proto obsahují velké množství zkamenělin.
Jižní a západní okraj NPP Kotýz je ohraničen zcela svislými stěnami, které vytváří výraznou skalní dominantu. Stěny skal jsou tvořeny šedými devonskými biodetritickými vápenci s charakteristickou uzlovou strukturou, které jsou vymodelovány do tvaru pilířů. Tento jev je charakteristický pro krasové zvětrávání.[11] Nejvýraznější z těchto skalních útvarů je tzv. Sloní hlava. Na temeni ostrohu vycházejí koněpruské vápence pražského souvrství. Severní strana památky je oddělena tektonickou poruchou, tzv. očkovským přesmykem a tvoří tak geomorfologicky odlišnou jednotku. Podél přesmyku jsou nasunuty starší horniny siluru (břidlice a vápence).[12]
Půdní poměry jsou dány podložím a jeho morfologií. Na severních svazích se nachází mezotrofní hnědozem, na vrcholové plošině a v rokli pak vápnité hnědozemě. Zbývající část lokality je bez půdního pokryvu nebo pokryta půdním typem rendziny.
Krasové útvary
V NPP Kotýz se nachází význačné a turisticky atraktivní geologické útvary. V západní části pod vrcholem svahu je to Axamitova brána – největší skalní brána v Českém krasu.[12] Nazvána byla na počest archeologa Jana Axamita, který v okolí vedl výzkumy na začátku 20. století. Předpokládalo se, že brána je zbytkem portálu velké jeskyně, jejíž strop se propadl. Za branou se nachází vstup do propasťovité jeskyně Ve vratech, jejíž výplň byla při četných speleologických výzkumech vytěžena. Poslední výzkumy rovněž naznačují, že stěny prostoru za Axamitovou branou jsou tvořeny mocnou žílou krystalického kalcitu. Jedná se tedy o hydrotermálně korozní dutinu, která byla od počátku otevřena k povrchu. Řícení stropu tedy pravděpodobně nikdy nenastalo. Ačkoliv se podle tradice za Axamitovou bránou nachází vchod do spletitých podzemních chodeb, speleologům se tuto domněnku nepodařilo prokázat.[13]
Jelínkův most – dvojitý skalní most nad 9 m hlubokou puklinou
Na jižním okraji plošiny Kotýzu se nachází Jelínkův most. Jedná se o menší skalní most, který překlenuje cca 9 m hlubokou puklinu. Útvar nese jméno archeologa Břetislava Jelínka, který v této lokalitě bádal v polovině 19. století.
Tradičně bývá k výčtu geologických zajímavostí Kotýzu řazena také Děravá jeskyně.[12] Ta se však nachází na území sousední NPP Zlatý kůň. Jedná se o nevelkou jeskyni značného archeologického významu. Osídlena byla již v mladším paleolitumagdalenienskou kulturou. Do tohoto období jsou také datovány četné nálezy industrie vyrobené z místního rohovce a zvířecích kostí. Unikátní je zejména břidlicová tabulka s rytinou kozorožce. Další nálezy prokazují přítomnost kultur neolitu a doby železné. Lokalitu zkoumal v padesátých letech František Prošek.[14]
Typické pro NPP Kotýz jsou vzácné ekosystémy skalních stěn a xerotermních travinných společenstev. Rostou zde druhy travinných biotopů, skalních stepí a lesostepí a druhy květnatých dubohabrových hájů.[9] V minulosti sem byly vysázeny sekundární jehličnaté a listnaté porosty.[15]
Koniklec luční český kvete na skalních stepích Kotýzu brzy na jaře
Z bezobratlých je pro stepní stanoviště Kotýzu typický ploskoroh pestrý(Libelluloides macaronius).[17] Hojně zastoupení jsou i brouci rodu střevlíkovitých, drabčíkovitých a kovaříkovitých. Kromě nich zde byl pozorován např. kyjorožec(Claviger testaceus), světluška(Lampyris noctiluca) či potemník(Crypticus quisquilius). Na otevřených stepích žije množství nenápadných motýlů jako jsou molík(Digitivalva granitella), drobníčci(Stigmella crataegalla) nebo pouzdrovníček(Coleophora anatipennella). Naopak nápadným druhem teplých keřnatých stepí je otakárek ovocný(Iphiclides podalirius) a otakárek fenyklový(Papilio machaon) nebo perleťovec(Issoria lathonia).[18]
Současná péče o NPP Kotýz vyplývá z nápravy chyb minulosti. Část plochy byla po ukončení pastvy zalesněna nepůvodními a nevyhovujícími druhy dřevin – trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia), borovicí černou (Pinus nigra), modřínem opadavým (Larix decidua). Tyto dřeviny také vytlačují původní habrové a dřínové doubravy.
Borovice černá představuje nebezpečí pro xerotermní společenstva
Ohrožena je stepní vegetace a xerotermní trávníky. Zarůstají je nejen křovinná společenstva, ale i agilní dřeviny jako je borovice černá (Pinus nigra), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), žanovec měchýřník (Colutea arborescens), trnka obecná (Prunus spinosa) a jasan (Fraxinus sp.). Díky tomu je ochuzeno bylinné patro zejména o slunomilnou flóru.
Péče CHKO Český kras tedy směřuje zejména k likvidaci trnovníku akátu, který negativně ovlivňuje stanoviště produkcí dusíku, přičemž přednost mají jmenovaná biologicky hodnotná stanoviště. Borovice černá, která reprezentuje rovněž nepůvodní dřevinu není prioritním problémem této lokality. Její likvidace je v plánu v dlouhodobém výhledu. Podobná situace je u jasanu.[19]
Vzhledem k nižší dostupnosti lokality není jinak čilý turistický ruch na NPP Kotýz nejvíce limitujícím faktorem. Zvýšená frekvence návštěvníků je jen v bezprostředním okolí naučné stezky Koukolova hora – Kotýz, zejména v okolí Axamitovy brány a Jelínkova mostu, které trpí sešlapem. To může být nežádoucí zejména v jarních měsících, za květu zdejší květeny. Rovněž horolezecké využití skalních stěn Kotýzu není příliš rozšířeno, ale ani podporováno.[19]
Zdrojem emisí, poletavého prachu, hluku a oxidů dusíku a nevhodného umísťování odvalů je provoz velkolomu a vápenky Čertovy schody. Spad z těžby brání životu některých rostlin a hmyzu. Převažující proudění větru je sice ze západní strany, čímž je NPP Kotýz většinou chráněna, ovšem nemenší škody jsou pak shledávány na sousední NPP Zlatý kůň.[11]
Plán péče NPP Kotýz nepředpokládá v budoucnu bezzásahový režim v lokalitě. Je zapotřebí dlouhodobé usměrňování, zejména za účelem udržování stepních enkláv. Příkladem takového usměrňování je již probíhající řízená pastva ovcí a koz.
.jpg)
_02.JPG)
