Rekreační chatová zástavba u východního okraje území
V polovině 20. století zde začala výstavba rekreačních chat.[4] Pro zachování významné paleontologické lokality byla oblast dne 3. srpna 1970 vyhlášena chráněným nalezištěm.[5]
Přírodní poměry
Přírodní památka s rozlohou 2,8 hektaru[5] se rozprostírá na jihozápadní straně kopce Špičatý vrch v Karlštejnské vrchovině, jehož vrchol (414 metrů) leží na východní hranici evidovaného území. Jedná se o svah ohraničený ze tří stran silniční zatáčkou mezi Loděnicí a Bubovicemi – konkrétně na západní, jižní a částečně severní straně, a vrcholem s chatovou zástavbou na straně východní. Samotná chatová zástavba volně zasahuje do areálu chráněného území.[4] Přírodní památka se nachází na okraji chráněné krajinné oblasti Český kras, v katastrálním území obce Loděnice v okrese Beroun.[4][5]
Geologie
Četné nálezy zkamenělin z období siluru naznačují, že se tato lokalita, podobně jako celý geologický areál Barrandienu, nacházela v období siluru na dně mělkého moře.[6]žíly černého bazaltu a dalších vulkanických hornin svědčí o vulkanické činnosti. Nepřeměněná svrchní vrstva plagioklasů poukazuje na to, že zde ve vrcholném období silurského vulkanismu (před 423 miliony let) dosáhla akumulace sopečných hornin nad mořskou hladinu a vytvořila ostrov. Dnešní podoba oblasti vznikla během variského vrásnění na přelomu devonu a karbonu, tedy před 350 až 300 miliony lety.[7]
Aulakopleurové břidlice viditelné v odkryvu sběratelských jam
Oblast Špičatého vrchu se nachází v nejvyšší části silurského liteňského souvrství v tzv. motolských vrstvách (wenlock) a nejspodnější části kopaninského souvrství (ludlow).[3] Od jihozápadu k severu prochází tachlovický tektonický přesmyk, který umožnil nasunutí vrstev různého stáří přes sebe. Aulakopleurové břidlice (svrchní wenlock), pojmenované podle trilobita Aulacopleura konincki, se vyskytují v severozápadní části přírodní památky – v zářezu silnice a v místech sběratelských jam. Tyto břidlice se vyznačují hnědým zbarvením s obsahem světlejších tufitů a tmavých vápenců. Jsou nasunuty na mladší silurské vápence (ludlow). Na západním okraji území se aulakopleurové břidlice setkávají s wenlockými bazaltovými tufy, tufitickými břidlicemi, miraspisovými vápenci (pojmenovanými podle trilobita Miraspis mira) a bazaltovými žilami.
V zatáčce silnice směrem na východ je odkryta žíla černého bazaltu obsahující fenokrystalyolivínů a stopy nepřeměněných živců. Výskyt vulkanických hornin v této lokalitě není náhodný, ale je důsledkem činnosti svatojanského vulkanického centra, které se táhne podél tachlovického tektonického zlomu.
Přírodní památka je součástí geomorfologického celku Hořovická pahorkatina, podcelku Karlštejnská vrchovina a okrsku Bubovická vrchovina.[5][7] Pro tuto oblast je typické obsáhlé zastoupení sedimentárních hornin paleozoického stáří a karbonátové povahy (vápence). Ke zformování regionu došlo během hercynského (variského) vrásnění před 350–300 miliony lety a erozní procesy s charakterem horotvorného materiálu způsobily, že oblast má dnes maximální nadmořskou výšku do 450 metrů a typologicky odpovídá členité pahorkatině až ploché vrchovině.[7]
Území se nachází v regionu mírně teplé oblasti MT11[5], která představuje nejteplejší a nejsušší podoblast.[10] Průměrný roční úhrn srážek činí 550–600 mm a průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje mezi 8–9 °C.[11]
Flora
Největší část území zaujímá biotop hercynských dubohabřin a biotop perialpidských bazifilních teplomilných doubrav.[12]
Péči o území zajišťuje správa CHKO Český kras a AOPK ČR – regionální pracoviště Střední Čechy. Hlavním důvodem ochrany je bohaté naleziště silurských zkamenělin ve zdejších vápenitých břidlicích, které mají význam pro mezinárodní geologický výzkum. Využívání přírodní památky jako pobytovou rekreaci představuje riziko pro zachování místních jam a geologických odkryvů. Další potenciální ohrožení představují nekontrolovaná těžba dřeva, občasné divoké skládky a výkopové práce, které však nejsou příliš časté. Amatérská sběratelská činnost v malém rozsahu není považována za škodlivou.[4][3]
Aby se předešlo zarůstání odkryvů v zářezu silnice, je v okolí pravidelně odstraňován porost.[3] Památka je součástí CHKO, a proto zde platí příslušné zákony o stavbě a těžbě. Plánovaný geologický a botanický průzkum oblasti dále určí charakter budoucí péče o zvláště chráněné území.
Přístup
Přírodní památka se nachází přibližně dva a půl kilometru od vlakového nádraží v Loděnici, na svahu nad silniční zatáčkou mezi Loděnicemi a Bubovicemi s jihozápadní a západní orientací.[4]Oblastí prochází geologická naučná stezka Českého krasu. Přístup k přírodní památce není nijak omezen, ke sběratelským lokalitám se lze dostat přímo ze silnice.[4][3]
↑ abcdeŠpičatý vrch-Barrandovy jámy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-12-01]. Dostupné online.
↑CHLUPÁČ, Ivo; PROKOP, Rudolf. Paleozoikum Barrandienu. 1. vyd. Praha: Český geologický ústav, 1992. 292 s. ISBN80-7075-055-3.
↑ abcdeDigitální atlas zaniklých krajin – Charakteristika území [online]. Zaniklé krajiny [cit. 2024-12-01]. Dostupné online.
↑LIBERTÍN, Milan; KVAČEK, Jiří; BEK, Jiří. Sporophytes of polysporangiate land plants from the early Silurian period may have been photosynthetically autonomous. Nature Plants. 2018-05, roč. 4, čís. 5, s. 269–271. Dostupné online [cit. 2024-12-01]. ISSN2055-0278. DOI10.1038/s41477-018-0140-y. (anglicky)
