PROFILPELAJAR.COM

Kostel svaté Máří Magdaleny
Místo
Stát	Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Přední Kopanina
Souřadnice	50°7′2″ s. š., 14°17′47″ v. d.
Základní informace
Církev	katolická církev
Farnost	Římskokatolická farnost Tuchoměřice
Zasvěcení	Marie Magdalena
Architektonický popis
Stavební sloh	románská architektura
Výstavba	1150
Další informace
Adresa	Hokešovo náměstí 193, Praha, Česko
Ulice	K Tuchoměřicům
Kód památky	41193/1-1946 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel, resp. rotunda svaté Máří Magdaleny v Praze-Přední Kopanině je románská rotunda, stojící na samém severozápadním okraji hlavního města Prahy, uprostřed městské části Přední Kopanina. Rotunda spadá pod správu římskokatolické farnosti v Tuchoměřicích.

Okolo kostela se rozprostírá malý, zdí ohrazený hřbitov.

Rotunda sv. Máří Magdaleny se v podobě stylizované stříbrné věže v černém poli objevuje také ve znaku Přední Kopaniny.

Historie

První zmínka o farním kostele se nachází v rejstřících desátků papežských z roku 1352. Podle knih soudních a konfirmačních na zdejší faře sloužili plebánové: Martin (zemřel r. 1363); Jakub z Paběnic (1363–1370); Vítek z Černčic (1370–1372) – byl též kanovník vratislavský a farář v Dobružce; Jakub (1372–1380); Aleš (1382–1402); Beneš; Jan z Jesenice (do r. 1406); Pankrác (1407–1412); mistr Pavel z Prahy (1412); Blažej (1412–1414); Tomáš (1414). Poté zápisy končí, fara zanikla nejspíše v dobách husitských bouří.^[1]

V 18. století řád Tovaryšstva Ježíšova obdržel statek na Přední Kopanině, staral se o konání služeb Božích v kostele, který na jižní straně rozšířil přístavkem. Po zrušení řádu se klenba kostela roku 1779 zřítila a teprve až v roce 1818 rum z kostela vyklidili. Dlouhá léta ležela starobylá svatyně v ruinách, kromě neporušené věže, a stala se oblíbeným námětem romantických malířů první poloviny 19. století.^[1]

K záchraně kostela přispělo veřejné mínění a článek Jana Helblinga, rytíře z Hirzenfeldu, který uveřejnil 26. července 1845 v časopise "Prag". Za přispění císaře Ferdinanda Dobrotivého byl v letech 1853–1858 kostel opraven. V archivu hl. m. Prahy nalézá se článek z roku 1845 o kostele i s plánky.^[1]

Popis

Neomítnutá stavba kostela zasvěceného sv. Máří Magdaleně je vyvedena z drobných opukových kvádříků, dobývaných přímo z místního lomu, který je dodnes známým zdrojem krásné tzv. zlaté opuky.^[1]

Ústřední část kostela představuje okrouhlá loď, jejíž vnitřek měří napříč 5,30 metrů, na východní straně se k lodi připojuje půlkruhová apsida, na straně západní pak štíhlá věž přibližně čtvercového půdorysu. Výzkum v roce 1983 prokázal, že toto rozvržení kostela je původní, z doby jeho stavby, která sice není písemně blíže doložena, ale všeobecně se klade do první poloviny 12. století.

Přítomnost portálu v patře jižní stěny věže, vykládaného jako vstup na emporu, pak může pro toto období naznačovat existenci panského sídla v sousedství této strany kostela.

K jižní straně rotundy byla v pozdější době připojena pravoúhlá jezuitská přístavba, která v současnosti plní funkci hlavní lodi, zatímco rotunda se stala presbytářem a věž slouží jako sakristie. Funkční uspořádání kostela je tak dnes, oproti obvyklé orientaci k východu, pootočené o 90 stupňů.

Současná podoba kostela sv. Máří Magdaleny je výsledkem novověkých úprav. Po zřícení klenby roku 1779 byla rotunda nadlouho ponechána svému osudu. Teprve v letech 1852 až 1858 došlo k rozsáhlé obnově podle projektu Karla Wiesenfelda (1802–1870), dlouholetého profesora stavitelství na pražském Českém polytechnickém ústavu (jde vůbec o jediný případ Wiesenfeldovy vlastní stavební činnosti). Zaklenutí bylo tehdy obnoveno dřevěnou konstrukcí namísto kamenné, věž znatelně zvýšena, proraženy nové okenní otvory a původní románská okna byla zazděna^[1] (za nezměněná, středověká jsou dnes považována jen dvě okénka, jedno v přízemí západní strany věže, druhé na jihovýchodní straně apsidy).

Kostel obklopuje dosud používaný hřbitov, u jehož vrat byl roku 1923 objeven hromadný hrob patrně vojínů z bitvy na Bílé hoře nebo z doby morové.^[1]

Interiér

Z mobiliáře kostela vyniká opukový oltářní reliéf z 2. poloviny 17. století je vsazen do zdi nad oltářním stolem při severním boku lodi a na něm je uprostřed znázorněn Kristus Pán na kříži, po stranách Panna Maria a svatý Jan, u paty kříže svatá Máří Magdaléna. Nad vchodem do sakristie visí obraz na plátně Sv. Máří Magdaléna od Viléma Kandlera a pod kazatelnou stojí starobylá pískovcová křtitelnice z raně gotické doby. Dalším památným obrazem je Smrt svatého Petra a Pavla z roku 1840 od Josefa Kramolína.^[1]

V apsidě se nalézá pseudorománský skládací oltář, na němž je uprostřed umístěn obraz Klanění sv. Tří králů – původní obraz na dřevě byl roku 1898 reprodukován malířem Josefem Fiedlerem na plátno. Originál obrazu se nedochoval. Na oltářních křídlech se nalézají obrazy sv. Ludmily a sv. Václava od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1861, které nahradily původní tabulové obrazy z 15. století, na nichž byly vyobrazeny křesťanské svátky: Zvěstování Panny Marie, Narození Páně, Obřezání Páně a Obětování Páně.^[1] Okenní vitráže pocházejí z 90. let 20. století. Zatím poslední rekonstrukce objektu byla dokončena roku 2000.

Galerie

Rekonstrukce půdorysu románské části kostela
Znak Přední Kopaniny
Pamětní deska císaři Ferdinandovi Dobrotivému na kostelní zdi před vchodem
Rotunda – vchod, jižní přístavek, v pozadí hranolovitá věž

Zajímavost

Kostel spadal pod Tuchoměřickou farnost a náleželo mu jmění v hodnotě 8000 zlatých a některá pole v Kněževeském katastru. Jmění bylo roku 1917 použito jako válečná půjčka a po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 ztratila půjčka platnost. Zrovna tak byly roztaveny starobylé zvony na výrobu děl a nahrazeny novými zvony bez jakékoliv umělecké hodnoty.^[1]

Hřbitov

Ke hřbitovu patří kaple svaté Marty a svaté Ludmily z roku 1712. Kapli koupila roku 1867 obec se záměrem zřídit zde márnici. Ta zde sloužila až do roku 1970, kdy byla kaple upravena na kolumbárium. Naproti stojí dřevěná zvonička z roku 1935, postavená z příspěvků členů Církve československé husitské. Nejstarší dochovaný hrob je z roku 1882, je zde též pomník padlým z první a druhé světové války.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ VOLF, Oldřich. Pamětní kniha obce Přední Kopaniny [online]. Přední Kopanina: 25. prosinec 1928 [cit. 2024-05-22]. S. 41–47. Dostupné online.
↑ Spolek pro vojenská pietní místa: Praha 6, K Tuchoměřicům, Přední Kopanina. Vojtěch Stráník, 27.06.2013. Dostupné z WWW.

Literatura

Z. Dragoun, Praha 885-1310. Praha 2002, ISBN 80-7277-056-X, s. 210-211.
J. Frolík – Z. Smetánka, K raně středověkému osídlení Přední Kopaniny. Archaeologica Pragensia 5/2. 1984, s. 369.
E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3. Praha 1980, s. 168.
RADIL, Václav. Dějiny Přední Kopaniny v okrese Praha venkov. Přední Kopanina: Kytka, 1934. Dostupné online. Stručný nástin dějin Přední Kopaniny, románské rotundy sv. Maří Magdaleny a bývalé kaple sv. Marty a Ludmily..
P. Vlček a kol., Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004, ISBN 80-200-0969-8, s. 713.
KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 159 – 160.