Josef Vojtěch Hellich
Josef Vojtěch Hellich (1864)
Narození	17. dubna 1807 Choltice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. ledna 1880 (ve věku 72 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	břišní tyfus
Místo pohřbení	Malostranský hřbitov
Povolání	malíř
Příbuzní	Emanuel Hellich (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vojtěch Hellich (17. dubna 1807 Choltice^[1] – 22. ledna 1880 Praha^[2]) byl český vlastenecky zaměřený vzdělanec, malíř a archeolog. Zaměřoval se především na církevní malby, historické scény a ilustrační kresby starožitných předmětů.

V letech 1825–1829 studoval kresbu a malbu na pražské malířské akademii, jeho učitelem byl Josef Bergler.^[3] V letech 1830–1833 pokračoval ve studiu na Akademii ve Vídni. Potom podnikl tří- až čtyřletou studijní cestu přes Mnichov do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie. V Římě se inspiroval příkladem skupiny nazarénů Přátelil se s Františkem Palackým a stačil se spřátelit také s Františkem Tkadlíkem († 1840).

Roku 1840 se vrátil do Prahy, ale neměl dostatek výtvarných zakázek, aby se uživil. Proto se na doporučení Františka Palackého^[4] zapojil do činnosti Českého muzea. Stal se kustodem a dokumentátorem nově budované archeologické sbírky. V následujících letech sbíral historické předměty na Kouřimsku, Žatecku, Táborsku a Budějovicku. Získal pro muzeum některé vzácné nálezy (např. mosazné a zlaté ozdoby z pravěkých pohřebišť) a řadu dalších nakreslil. Muzeu přispěl i několika starožitnostmi z Francie a Itálie. Pod vedením profesora Jana Erazima Vocela pak sbírky třídil a popisoval. V roce 1845 svými litografiemi ilustroval Vocelovu populární práci O starožitnostech českých a o potřebě chránit je před zkázou, vydanou v českém a německém vydání, s cílem přesvědčit obyvatelstvo o nutnosti ochrany kulturního dědictví.^[5] Jakmile Hellich získal zakázky na velké obrazy, muzeum opustil.

Jako portrétista se v pražské společnosti proslavil portrétem Boženy Němcové, který u něj pro svůj salón objednal pražský lékař a politik Václav Staněk.^[6] Z účastníků Staňkova salónu portrétoval jak organizátora, tak například jeho švagrovou Bohuslavu Čelakovskou-Rajskou. Ze skupinových portrétů v Amerlingově vídeňském stylu se dochoval Hugo II. Salm-Reifferscheidt-Raitz s manželkou Leopoldinou a třemi dětmi. Portrétní rysy vtiskoval také světcům a světicím, jež maloval jako oltářní obrazy pro české kostely.

Za svou kariéru namaloval asi 320 obrazů, z toho 290 oltářních obrazů chrámových.^[5] Jeho díla zdobí mnoho oltářů českých a moravských kostelů, ve městech i obcích. Výběr:

• oltářní obrazy Sv. Anna a Sv. Jan Nepomucký v Hořičkách
• Svatý Bartoloměj, oltářní obraz v kostele sv. Bartoloměje
  • v Praze na Starém Městě v Týnském kostele
  • ve Strenicích
• oltářní obraz Svatí Fabián a Šebestián pro hlavní oltář kostela téhož patrocinia v Praze 6 – Liboci
• Svatý František, oltářní obraz v kostele sv. Františka v Praze na Starém Městě
• oltářní obraz Sv. Tři králové se sv. Ludmilou a sv. Václavem v Kostel svaté Máří Magdaleny
• Kristus Salvátor pro kostel téhož patrocinia jezuitů v Praze na Starém Městě
• oltářní obraz Sv. Martin ve Slivnu
• oltářní obrazy sv. Václava
  • v kostele sv. Václava v Rychnově u Jablonce nad Nisou
  • Praskolesy
  • Žitovlice
• oltářní obraz Vzkříšení v Chlumci nad Cidlinou
• skládací oltář pro zámek v Rychnově nad Kněžnou
• oltářní obraz svatý Jan Křtitel v kostele Narození sv. Jana Křtitele a Panny Marie Ochránkyně města ve Dvoře Králové nad Labem
• oltářní obraz Svatá Ludmila pro oltář kostela téhož patrocinia na Tetíně (nyní nahrazen kopií)
• oltářní obrazy Sv. Antonín a Panna Marie v kostele sv. Prokopa v Čestlicích
• oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie v kostele v Nových Benátkách.
• oltářní obraz Klanění Tří králů, Slavatovská kaple v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi (také přemaloval nástropní fresku v presbytáři)
• Sv. František Saleský, obraz v nástavci hlavního oltáře kostela sv. Josefa v Praze na Malé Straně^[7]

Rok 1847 Hellich strávil ve Vídni. Založil Jednotu umělců výtvorných (JUV). Po návratu se zapojil do obnovy Týnského chrámu:

• za novogotický oltářní obraz sv. Lukáše získal ocenění na výstavách ve Vídni a v Praze.
• Ojedinělá je městská veduta Staroměstského náměstí s Krocínovou kašnou (1864).
• Pohnutou historii měl například oltář sv. Václava v Dobeníně u Nového Města nad Metují. Pod portrétem světce vypodobnil autor scénu z volby pražského biskupa 15. června 1068, kdy Kojata vytýká knížeti Vratislavovi jeho podporu pro německého kandidáta. Obraz byl roku 1853 vystaven na zámku v Novém Městě a v době Bachova absolutismu vzbudil jako politická narážka nevoli úřadů. Majitel ho musel schovat a umístil jej až roku 1858 v tichosti do dobenínského kostela. Roku 1866 byl silně poškozen při bitvě u Náchoda, ale později restaurován.

Hellich byl patrně prvním malířem v Čechách, který zachytil scénu ze života významného umělce, popsanou v Životech nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů Giorgia Vasariho (Malíř Cimabue objevuje geniálního Giotta). Předlohou byla rytina Cimabua od italského grafika Paola Mercuriho, publikovaná v knize Historické kostýmy (vydaná v Paříži 1829-30).^[8]

• Krok za soudce zvolen
• Čestmír a Vlastislav
• Čeští kronikáři
• Záboj a Slavoj
• Svatopluk a jeho synové
• Kněžna Ludmila s knížetem Bořivojem na Tetíně vyučují sv. Václava (1840)
• Malíř Cimabue objevuje geniálního Giotta, kolem 1840
• Portrét Ferdinanda V. Dobrotivého pro univerzitní aulu v Karolinu
• Zachránění Rožmberka Voka z Vltavy pro Vyšebrodský klášter

• Pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk (1838)
• Božena Němcová^[9]
• Dáma s kamejí (kolem 1840)
• Malířova manželka Anna Helena Hellichová (1843)
• Bohuslava Rajská
• Josef Jungmann, Národní muzeum
• František Palacký (1845), Národní muzeum
• Josef Jaroslav Kalina
• Antonín Veith
• Kateřina Dubská, olejomalba, kolem 1850, Národní muzeum^[10]

• Knížata Maxmilián Osvald a jeho bratr Mořic Lobkowiczové, akvarel (1834),^[11] téhož roku další portréty 2 dětí Rudolfa Kinského, 2 dětí hraběte Deyma, dětí hraběnky Wallisové
• akvarelové portréty dětí z rodin Šliků, Kinských, Thunů, Thurn-Taxisů

Tvořil užitou grafiku: portréty, náboženské, žánrové historické ilustrace a vědeckou ilustraci, hlavně technikou litografie.^[5]

Láska k historii a starožitnostem provázela Hellicha po celý život. Činnosti Muzea se příležitostně účastnil až do 70. let. Přispíval ilustracemi do časopisu Památky archaeologické a místopisné. Společně se spisovateli Mikovcem, Zapem a malířem Kandlerem vydávali na pokračování Starožitnosti a památky země České. Byl také autorem výročních výtvarných prémií k Mikovcovu Lumíru.^[5]

Roku 1875 spoluzakládal Křesťanskou akademii, v níž působil v odboru výtvarném a archeologickém. Vytvořil pro ni mimo jiné

• Křížová cesta
• obrázky českých patronů, votivní jednolisty, také ilustrace k modlitbám.^[5]

Hellich byl mezi současníky velmi oblíbený pro pečlivost, svědomitost a přátelskou povahu. Dokonale zpracoval každé dílo, ať bylo určeno pro významnou osobnost či malý kostel.^[5] Jeho obrazy si pořídili například císař Ferdinand Dobrotivý, kardinál Schwarzenberg nebo českobudějovický biskup Jan Valerián Jirsík.^[12] V roce 1877, u příležitosti 70. narozenin, se stal čestným členem Jednoty přátel umění v Praze. Jeho poslední prací byla křížová cesta pro Kostelec nad Černými lesy. Zemřel v Praze, pohřben je na Malostranském hřbitově^[13] v Košířích.^[5]

• 
  Oltářní obraz sv. Jakuba v Ratenicích
• 
  Portrét Boženy Němcové
• 
  Cimabue objevil Giotta (1840)
• 
  Staroměstské náměstí s Krocínovou kašnou
• 
  Sv. Ludmila a kníže Bořivoj vyučují sv. Václava
• 
  Dáma s kamejí (1840)

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

• MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-05. 
• Dyk, Alois: Josef V. Hellich 70 let mrtev. in: Lidová demokracie. Roč. 6, 24. 1. 1950
• Heisslerová (-Tibitanzlová), Radka – Pučalík, Marek: Josef Vojtěch Hellich a jeho podíl na beatifikačním procesu Anežky České. In: Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, Nakladatelství Lidové noviny, 2013 s. 319-336.
• Hojda, Zdeněk – Prahl, Roman: Josef Hellich a (spolek) křesťanské(ho) umění. In: Bůh a bohové: církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století, sborník příspěvků z 22. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 7.-9. března 2002. KLP – Koniasch Latin Press, Praha 2003 s. 302–310.
• Šopák Pavel: Josef Vojtěch Hellich a náboženská malba. Poznámky k tématu, Umění 44, 1996, s. 540–548
• Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 78, 82, 87, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hellich na Wikimedia Commons
• Autor Josef Vojtěch Hellich ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vojtěch Hellich
• Dobromila Lebrová: Josef Vojtěch Hellich, malíř a archeolog – 205. výročí narození, podrobný životopis
• Josef Hellich v informačním systému abART
• a životopis^{[nedostupný zdroj]}
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Hellich, Josef Adalbert *1808