Koh-i-noor Waldes
Koh-i-noor v pražských Vršovicích
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	1902
Zakladatel	Jindřich Waldes
Sídlo	Vršovická 478/51, Praha, Česko Česko
Adresa sídla	Vršovická 478/51, Praha, 101 00, Česko
Identifikátory
IČO	60193034
LEI	315700ELW8MCCVYMRR23
OpenCorporates ID	cz/25040014
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koh-i-noor Waldes je závod na výrobu drobné galanterie, jakým jsou např. kovové doplňky textilií. Objekt historické továrny se nacházel ve Vršovické ulici v Praze 10-Vršovicích.

Jindřich Waldes v roce 1902 odešel z firmy Eduard Lokesch a syn spolu se strojním mechanikem, ing. Hynkem Pucem (1856–1938) a dne 1. července 1902 založili vlastní společnost Waldes a spol. na výrobu kovového zboží. Firma sídlila v Karlíně na Žižkově třídě (dnes Pernerova ulice).^[1] Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález – zakladačku, stroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek), který nahradil práci až deseti zručných dělníků. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyvíjel další stroje.

Prostorové kapacity továrny v Karlíně nestačily rozvoji firmy, proto byla postavena nová továrna Waldes a spol. ve Vršovicích. Stavba byla zahájena ve druhém pololetí roku 1906 a firma se přesídlila do nového areálu po kolaudaci v červenci 1907. Stavbu provedla firma stavitele Aloise Richtra. Areál sestával z jednopatrové administrativní budovy, výrobní haly, strojovny a kotelny s komínem. V patře administrativní budovy byla čekárna, pokladna, účtárna, reklamní oddělení a kancelář Jindřicha Waldese. Provozní část byla na svou dobu moderně zařízena s tehdy nebývalým zázemím pro zaměstnance: šatny oddělené pro muže a ženy, kde měl každý zaměstnanec vlastní uzamykatelnou skříňku, lázně s vanami a sprchami, tělocvična, čítárna a knihovna. Celý areál měl elektrické osvětlení a parní ústřední topení. Slavnostní otevření celého areálu (tovární a administrativní budovy) proběhlo 25. ledna 1908.^[2]

Areál byl v letech 1912–1920 dále rozšiřován. Byla přistavěna další výrobní hala a budova chemických laboratoří. Podle projektu architekta Ladislava Skřivánka byla postavena v tehdejší Riegrově třídě (dnes Kavkazská ulice) nová třípatrová budova expedičního oddělení. Dále postupně vznikla drátovna, objekt nových dílen a nová šestipatrová budova vedle vjezdu do areálu. Stavební úpravy byly dokončeny v roce 1943, kdy bylo přistavěno patro na původní administrativní budovu.^[3]

Firma, ve které Jindřich Waldes a Hynek Puc začínali, přesídlila pravděpodobně v roce 1905 do nové továrny budovy v Holešovicích-Bubnech v Osadní ulici. V roce 1909 se ale dostala do finančních problémů. Firma Waldes a spol. uhradila závazky vůči věřitelům a vstoupila do firmy nejprve jako tichý společník. Následně firma Waldes a spol. odkoupila pozemky a budovy. Definitivní převzetí firmy proběhlo až v roce 1912. Obchodní značka Eduard Lokesch a syn ale zůstala zachována. Důvodem byla zaprvé dohoda s původním majitelem, zadruhé skutečnost, že se jednalo o značku dobře zavedenou na tuzemském i zahraničním trhu.^[4]

V roce 1935 po smrti Roberta Wolfa, majitele firmy Wolf a spol. v Nuslích (ulice Na ostrůvku^[5]) se ukázalo, že firma má značný dluh na daních. Vdova po Robertu Wolfovi se věc rozhodla vyřešit prodejem firmy společnosti Waldes a spol. I v tomto případě zůstala původní značka zachována, stala se součástí koncernu Waldes.^[6]

Firma exportovala své výrobky nejen do celé Evropy, ale i do zámoří. Významnou úlohu přitom hrálo dobré využití reklamních prostředků. Firma byla v kontaktu s předními krejčovskými salony v Paříži, se kterými konzultovala podobu výrobků ještě před tím, než byly uvedeny na trh.^[7] Reklamní letáky, plakáty, světelné reklamy, vývěsní štíty a ostatní materiály byly zpracovávány v různých jazycích. Dále firma pořádala promoční akce a účastnila se módních veletrhů.

Nejprve firma používala reklamu s motivem zeměkoule, později kresby Sokolů či legionářů. Pro reklamu na módní zboží se ale tyto motivy ukázaly jako nevhodné. Waldesova značka, MISS KIN (někdy také KIN GIRL), vznikla v roce 1912 na lodi plující do Ameriky kde Jindřich Waldes potkal slečnu Elizabeth Coyne, která si v žertu vložila do oka velký vzorek Waldesovy patentky. František Kupka namaloval MISS KIN v olejových barvách a Vojtěch Preissig zhotovil grafické firemní logo. Slečna Coyne se tak stala nejčastěji zobrazenou ženou na světě.^[8] Další používané značky byly Otello a Koh-i-noor.

Firma začala zakládat zahraniční pobočky. Jednalo se o samostatné firmy podle zvyklostí konkrétních zemí, které ale byly pevně spojeny s mateřským závodem v Praze. Zahraniční pobočky měly také za úkol zajišťovat patentovou ochranu v těchto zemích a měly řešit otázku případných dovozních celních předpisů.^[9]

Pobočka v Paříži byla založena v roce 1904 nebo 1905. Není jasné, do kdy se jednalo pouze o sklady a obchodní zastoupení, vlastní tovární výroba byla ale v Paříži zahájena ještě před začátkem 1. světové války (snad v roce 1908). Firmu Waldes & Cie. vedl Čestmír Puc, mladší bratr Vojtěcha Puce.^[10]

Prvním doloženým zahraničním výrobním závodem byla pobočka v německých Drážďanech. Byla založena v roce 1904. Jednalo se o pronájem již zavedeného závodu, který byl dále modernizován a přebudován. Pravděpodobně ve dvacátých letech byl zřízen i pobočný závod v Lichtenbergu v Krušných horách. V čele této německé pobočky stáli Eduard Merzinger a Zikmund Waldes.^[11]

Ve snaze proniknout na ruský trh byla v roce 1909 založena pobočka ve Varšavě. V roce 1927 byla založena firma Waldes i Spółka. Firmu vedli Richard Lebenhart a Eduard Manczyk.^[12]

Ve Spojených státech amerických byla nejprve založeno zastoupení v New Yorku, v Chicagu a v kanadském Torontu. Expanze do Spojených států byla ale zdržena první světovou válkou. Filiálka na Long Islandu byla založena až v roce 1919. Většinovým vlastníkem firmy Waldes & Co. byla mateřská firma v Praze, mezi menšinovými vlastníky figurovala i firma Baťa. Ve třicátých letech byla firma přejmenována na Waldes KOH-I-NOOR Inc.^[13]

V roce 1921 nebo 1922 byl založen prodejní závod v Londýně pod názvem Waldes & Co.^[14]

V roce 1922 byla rovněž založena firma WALDES Y CIA v Barceloně. Jejími společníky byli Zikmund Waldes a Alberto Bassat-Strunza. V roce 1935 nahradil Zikmunda Waldese jeho syn Harry Kurt.^[14]

Mezi lety 1920 až 1922 byla rovněž založena pobočka ve Vídni. Měla zpočátku za úkol prodávat cigaretové dutinky Antob.

Po roce 1918 se musela firma vyrovnat s rozpadem rakousko-uherského trhu. Pokles poptávek a snižování objemu výroby vedly i ke stávkám dělnictva. Toto období se ale podařilo záhy překonat a firma začala znovu růst. V roce 1927 bylo majetkové rozdělení následující:^[15]

V roce 1930 předal Hynek Puc svůj podíl synu Vojtěchovi. V roce 1932 zemřel Eduard Merzinger. Dědické řízení a následné soudní spory trvaly až do roku 1938, kdy byly majetkové poměry ve firmě upraveny takto:

Toto se nevztahovalo na drážďanskou pobočku, kde je patrná snaha převést podnik do árijských rukou aby se zabránilo jeho zabavení. Majetek převzali Vojtěch Puc a Eduard Merzinger mladší a firma byla přejmenována na Koh-i-noor Metallwarenfabrik Puc & Merzinger. Tento způsob arizace podniku ale nebyl saskými úřady akceptován a do firmy byl dosazen správce (Treuhänder).^[16]

Firma Waldes a spol. jako jedna z mála velkých firem úspěšně zvládla i období hospodářské krize, což ocenil mimo jiné i americký ekonom Edward Filne.^[17]

Společnost Waldes a spol. se věnovala vzdělávání svých zaměstnanců a učňů od počátku své existence. Teprve v roce 1931 byla oficiálně založena podniková škola. Vyučovacími předměty byly: čeština, angličtina a němčina. V roce 1932 přibyly předměty: zbožíznalství, psaní na stroji a samostatné denní odborné kurzy. V říjnu 1934 byla škola uznána jako oficiální vzdělávací ústav na úrovni veřejných obchodních škol či nižších průmyslových škol. Přijímáni byli zaměstnanci starší šestnácti let a studium trvalo šest měsíců a vedle teoretické výuky byla jeho součástí i praktická výuka v továrně. Studia se zúčastňovali i zaměstnanci zahraničních poboček.^[18] O vzdělávací systém firmy Waldes byl zájem i v zahraničí. V roce 1935 se o Waldesovu školu zajímal ředitel nizozemské firmy Philips G. J. H. Lap během své návštěvy v Československu.^[19] V roce 1935 byla zřízena Závodní učňovská škola pro strojní zámečníky, nástrojaře a soustružníky firmy Waldes a spol. v Praze XIII, která byla rovnocenná živnostenské škole pokračovací.

V červnu 1916 založil Jindřich Waldes Muzeum knoflíků. Daroval muzeu cenné papíry, z jejichž výnosu měl být financován jeho provoz a další finanční dary na získání sbírkových předmětů. Činnost muzea jako prospěšný ústav byla schválena c. a k. okresním hejtmanstvím na Královských Vinohradech v lednu 1917. V průběhu první světové války muzeum organizovalo veřejnou soutěž na návrhy šatních spínadel pro vojáky s trvalým poškozením zdraví způsobeným amputacemi, aby se umožnilo oblékání postižených bez cizí pomoci.

Muzeum bylo slavnostně otevřeno 25. září 1918 v prostorách nedaleko sídla firmy.

Vedle stálé sbírky byly v muzeu pořádány i příležitostné výstavy. Patrně nejslavnější z nich byla Indiánská výstava, kam byly zapůjčeny předměty z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. Zahájení výstavy dne 11. března 1933 se zúčastnily jako čestní hosté i Vlasta Geringerová Vrázová – vdova po cestovateli Enrique Stanko Vrázovi a Klara May – vdova po německém spisovateli Karlu Mayovi.^[20][21]

Muzeum navštívili mnozí významní hosté. V roce 1924 navštívil muzeum francouzský módní návrhář Paul Poiret, který muzeu věnoval nové módní knoflíky.^[22] V srpnu 1936 navštívil muzeum siamský král Prajadhipok s manželkou Rambai Barni v doprovodu tehdejšího československého velvyslance v Londýně Jana Masaryka.^[23]

V roce 1939 byly sbírky konfiskovány a přešly do Státní sbírky starého umění. Po roce 1945 byly převedeny do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a poté do Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.^[24] V roce 1999 byla sbírka prohlášena za kulturní památku.^[25]

Bratři Waldesové se pokusili o převod vlastnictví firmy na Vojtěcha Puce. Tento převod ale nebyl dokončen, protože výnosem Říšského protektora ze dne 17. července 1939 byl ustanoven správce firmy Emil Wäller, bývalý zaměstnanec firmy^[26] Jindřich Waldes byl dne 1. září 1939 zatčen a uvězněn. Vzhledem k tomu, že byl mezinárodně známou osobností, nacistické úřady se pokoušely o dohodu, kterou by převzetí podniku legalizovaly. V březnu 1941 byla dohoda uzavřena. Bratři Waldesové se vzdali svých podílů v evropských pobočkách firmy a pobočka v New Yorku se stala majetkem bratrů Waldesových. V březnu 1944 se novým správcem stal Wilhelm E. Johnson a v  červnu téhož roku Ernst Fick. Dne 12. října 1944 byla firma přejmenována na Koh-i-noor-Metallwarenwerke vorm. Waldes & Co. a podíly v ní vlastnili Eduard Merzinger, Vojtěch Puc a Velkoněmecká říše.^[27]

Během války byla část výrobní kapacity převedena na válečnou výrobu. Ve větší míře ale byla udržena výroba předválečného sortimentu.^[27]

V roce 1940 došlo k sabotážní akci v areálu ve Vršovicích, kdy byly požárem poškozeny některé dílny.^[28]

V červnu 1945 byl podnik přejmenován na Koh-i-noor továrny na kovové zboží Waldes a spol. a prozatímním správcem byl jmenován Josef Gürtler, dlouholetý zaměstnanec firmy. V září 1945 byl jmenován národním správcem. Dekretem prezidenta republiky – zákon č. 100/1945 Sb. z 24. října 1945 byla firma znárodněna a přejmenována na národní podnik Koh-i-noor, spojené kovoprůmyslové závody. K podniku byly připojeny další znárodněné firmy podobného zaměření: Matyáš Salcher a synové v Bílovci a Jablunkově, Duchrow a spol. v Bynově a několik menších konfiskovaných firem. Nový závod byl vybudován v Mladé Vožici.^[29]

O poválečných osudech jednotlivých poboček je málo zpráv. Pobočka ve Varšavě byla v závěru druhé světové války pravděpodobně zničena.

Pobočka v New Yorku pokračovala v činnosti pod vedením Zikmunda Waldese.

Pobočka v Drážďanech byla během spojeneckých náletů na město těžce poškozena. Po válce byly zachované stroje přemístěny do nové budovy a výroba pokračovala oficiálně od 1. ledna  1946. Závod v Lichtenbergu rovněž pokračoval ve výrobě. V březnu 1962 byly oba podniky bezplatně předány vládě Německé demokratické republiky.^[30]

Firmy Eduard Lokesch a syn a Wolf a spol. byly rovněž přiřazeny do národního podniku Koh-i-noor. De jure ale existovaly až do roku 1956, kdy byly vymazány z obchodního rejstříku.^[31]

K historii sporu je nutné dodat, že Jindřichovi a Zikmundovi Waldesovým továrnu nejprve zabavili nacisté a Jindřich Waldes byl navíc pro svůj židovský původ zatčen. Poté prošel koncentračními tábory Dachau a Buchenwald. V roce 1942 byl svými zahraničními příbuznými vykoupen, ovšem při strastiplné cestě do Ameriky zemřel v Havaně. Po válce podnik přejmenovaný na Koh-i-noor převzal československý stát na základě dekretu o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Dekrety dopadly na řadu továren, bank, dolů a podniků ve strategických odvětvích, které chtěl přímo kontrolovat stát. Waldesovi tehdy nezískali žádnou peněžní náhradu.^[32]

Dlouholetý restituční spor dědiců zakladatelů značky Waldes a spol. o polovinu nemovitého majetku společnosti Koh-i-noor a.s. definitivně ukončil Ústavní soud České republiky dne 15. dubna 2014 usnesením ve prospěch Koh-i-noor a.s.^[32]

Od roku 1994 je společnost vedena jako akciová pod názvem Koh-i-noor Praha, a. s. Podnik je ryze český, bez účasti zahraničního kapitálu.^[33]

Koh-i-noor využívá celkem cca 38 ks ochranných známek, pod kterými jsou výrobky distribuovány jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Je členem ATOK (asociace textilního – oděvního – kožedělného průmyslu) a CLUTEX (klastr technických textilií). V roce 2007 byl vyhlášen nejlepším klastrem v ČR.^[34]

V roce 1991: cena „International Leading Company Award“ – obdržena za dodržování přísných ekologických předpisů. V roce 2020: certifikát ISO 9001: 2016– obdržen za dodržování přísných předpisů kvality. Od roku 2017 vyrábí společnost část výrobků určených pro automobilový průmysl dle ještě vyšších standardů kvality dle IATF 16949.^[35]

Hlavním předmětem výroby jsou galanterní produkty dodávané jak do maloobchodů, tak přímo výrobcům oděvů, textilu a bytového textilu. Sortiment zahrnuje výrobky textilní^[zdroj?] a klasické kovové galanterie i plastová, kovová a spirálová zdrhovadla.

Dalšími produkty určenými pro průmysl jsou např. zinkové, plastové a kovové výrobky pro automobilovou výrobu, nýty pro papírenský průmysl, spojky na plech, osičky, koncovky, gumičky a jiné.

Firma v roce 2015 zaměstnávala cca 800 pracovníků. Výroba probíhala v pražských Vršovicích v pěti výrobních střediscích:

• kovová a plastová zdrhovadla,
• výroba nástrojů a forem,
• lisovna plechu,
• výroba z drátů,
• výroba ze zamaku a plastu.

Zhruba polovina objemu výroby je exportována do více než 50 zemí světa. V prodejním skladu kovové galanterie a zdrhovadel přímo v areálu firmy je trvale k dispozici zhruba 8 000 nejprodávanějších skladových položek.

Společnost KOH-I-NOOR a.s. disponuje v současné době těmito technologiemi:

• Lisování
• Tváření drátu
• Tlakové lití zinkových slitin
• Vstřikování plastu
• Kalení a tepelné zpracování oceli
• Povrchové úpravy
• Montáže drobných součástek
• Tiskárenské a kartonážní centrum – ofsetový a digitální tisk, kartonáž, výsek

Blok továrny ležel mezi ulicemi Vršovická, Moskevská, Kavkazská a Altajská v Praze-Vršovicích. Dvě nejvyšší budovy areálu a kované oplocení před vstupní budovou jsou od ledna 2020 zapsanou kulturní památkou.^[36]

V tomto pražském závodě byla v roce 2022 výroba ukončena a přesunuta do továrny Massag v Bílovci.^[37][38] V roce 2023 se areál vyklízí a historické budovy budou začleněny do bytové zástavby.

• Pro Waldese na pozici zástupce výrobce pracoval Vídeňan Julius Sofer. Sofer byl otcem rakousko-americké herečky a architektky Lilie Skala (1896–1994). Ta si zvláště v 60. letech 20. století zahrála v několika amerických oceňovaných filmech jako například Polní lilie (1963), Loď bláznů (1965), nebo Charly (1968). Herečkou byla i Liliina vnučka Libby Skala (1967–2019).^[39]

• 
  Motto zakladatele
• 
  ... a heslo z pozdější éry
• 
  Zbytky inventáře
• 
  Poslední stroj (5/2023)
• 
  Detail podlahy u stroje
• 
  Vnitřní dvůr
• 
  Vnitřní dvůr
• 
  Cedule v průchodu
• 
  Pohled na část areálu (5/2023)

• KRÁLOVÁ, Hana; SOVÁK, Martin. Jindřich Waldes, podnikatel, sběratel, mecenáš : katalog výstavy. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum / Státní oblastní archiv v Praze, 2021. 77 s. ISBN 978-80-7037-359-0. 
• HRUŠKOVÁ, Kateřina. Sbírka Waldes. Jablonec nad Nisou: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, 2014. 60 s. ISBN 978-80-86397-16-0. (česky, anglicky, německy) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koh-i-noor Waldes na Wikimedia Commons
• Oficiální webové stránky Koh-i-noor Waldes
• Konec restitučního sporu