PROFILPELAJAR.COM

Karel Klapálek
Karel Klapálek
Narození	26. května 1893; Nové Město nad Metují
Úmrtí	18. listopadu 1984 (ve věku 91 let); Praha nebo Nové Město nad Metují
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	Češi
Povolání	politik, voják, učitel a spisovatel
Ocenění	Čestné občanství města Nové Město nad Metují (1946); Pamětní medaile 5. střeleckého pluku T. G. Masaryka (1947); Řád 25. února (1948); Hrdina Československé socialistické republiky (1968); Bachmačská pamětní medaile; … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Československa
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armádní generál Karel Klapálek (26. května 1893, Nové Město nad Metují – 18. listopadu 1984, Praha^[1]) byl český voják, příslušník československých legií v Rusku, československý vojenský velitel za 2. světové války.

Život

Karel Klapálek se narodil v rodině prostého železničáře v Novém Městě nad Metují. Když mu bylo 8 let, otec zemřel a veškerá starost o pět nezaopatřených dětí dolehla na jeho matku. Žil v bídě a nouzi. Obecnou školu vychodil v Kralupech nad Vltavou. Absolvoval pražskou reálku na Strossmayerově náměstí, kde maturoval v roce 1911. Poté nastoupil na místo účetního v malé továrně na výrobu samočinných čerpadel.

První světová válka

V roce 1915 narukoval Karel Klapálek k osmému pluku, s nímž odjel do Haliče na ruskou frontu. 23. září 1915 byl u Lucku zajat Rusy. 11. března 1916 se v Taškentu přihlásil do Československé legie na Rusi a 6. srpna 1916 byl zařazen do 1. střeleckého pluku jako vojín.^[2] 2. července 1917 se účastnil bitvy u Zborova, kde se vyznamenal a byl povýšen do hodnosti praporčíka. Prošel většinou bojů Československých legii v Rusku, nakonec zde onemocněl tuberkulózou. Do vlasti se vrátil až roku 1920.

1920–1940

V Československé republice pokračoval ve vojenské službě jako důstojník z povolání a pomáhal budovat armádu nově vzniklého státu. Sloužil v Plzni, Praze, Michalovcích, Užhorodě (tam se seznámil se svou budoucí ženou Olgou Klapálkovou-Košutovou), potom v Milovicích a následně působil na Vojenské akademii v Hranicích. Koncem listopadu 1937 se stal zástupcem velitele pěšího pluku č. 1 v Českých Budějovicích a v září 1938 byl velitelem pěšího pluku č. 51.^[3]

Druhá světová válka

Po vzniku protektorátu vedl Klapálek českobudějovickou pobočku Obrany národa, po jejím rozbití v květnu 1940 uprchl do zahraničí, do československého zahraničního vojska vstoupil 20. června 1940 v Bělehradě.^[4] Bojoval v řadách spojeneckých vojsk v Africe (mimo jiné jako velitel s hodností podplukovníka 11. československého praporu – Východního při obraně Tobruku). Pod jeho velením se podařilo Tobruk ubránit. Po skončení bojů v severní Africe odešel Klapálek do Velké Británie, kde působil u československé samostatné pěší, později obrněné brigády. V roce 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce působící v tehdejším SSSR. Účastnil se s 1. čs. armádním sborem karpatsko-dukelské operace. Na Dukle se setkal s pozdějším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ten jej nejprve jmenoval velitelem 3. brigády a v dubnu 1945 jej ustanovil velitelem celého 1. československého armádního sboru v SSSR. Ten pod Klapálkovým velením svedl bitvu o Břest. Do osvobozené Prahy se Karel Klapálek vracel 17. května 1945, na bílém koni, v čele československých zahraničních vojáků.

1945–1956

V letech 1945–1950 působil jako vojenský velitel v Praze. Podílel se na Únoru 1948, když s Ludvíkem Svobodou založil Ústřední akční výbor Národní Fronty a neutralizoval armádu, čímž napomáhal komunistickému puči. V červnu 1948 vstoupil do KSČ. V politických procesech se západními vojáky se však snažil chránit své bývalé kolegy. V roce 1949 dostal varovný anonymní dopis, který jej vyzýval k emigraci. Klapálek nebral hrozbu vážně. Roku 1951 byl označen za nedůvěryhodného a poslán do penze. Po procesu s Rudolfem Slánským roku 1952 byl uvězněn ve Valdicích. Mezi lety 1953–4 byl degradován, vyloučen z KSČ, zbaven majetku a občanských práv a roku 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen za sabotáž Košického vládního programu. Z věznice ve Valdicích byl roku 1956 propuštěn na základě intervence sovětských maršálů Žukova a Koněva.

Závěr života

Rehabilitace se generál Karel Klapálek dočkal až roku 1968. Zemřel dne 18. listopadu roku 1984 ve věku 91 let, pohřbený byl na Olšanských hřbitovech.^[5]^{[p 1]}

Rodinný život

Karel Klapálek byl ženat se spisovatelkou a učitelkou Olgou Košutovou (1901–1989), se kterou měl dvě dcery – ing. Olgu (provdanou Táborskou, * 24. 3. 1926–2013) a mladší Evu (provdanou Ježkovou).^[7] Poté, co Karel Klapálek uprchl do zahraničí, žila jeho manželka s dcerami v Protektorátu. Od září 1942 byla internována v táboře Svatobořice, ke konci války v Plané nad Lužnicí. Rodina se shledala až v druhé polovině května 1945. Olga Klapálková–Košutová mezi jiným literárně zpracovala válečné vzpomínky svého manžela, které vyšly pod názvem Voják vypravuje (Družstvo MKS Brno, 1948).

Manželé Klapálkovi jsou pohřbeni spolu s dcerou Olgou a jejím manželem Ctiradem Táborským na Olšanských hřbitovech.^[8]^{[p 1]}

Paměti

Pamětní deska na rodném domě v Novém Městě nad Metují

V roce 1968 vydal Karel Klapálek znovu své paměti nazvané Ozvěny bojů (už roku 1966 však vydal nákladem 15 000 výtisků II. "přepracované a rozšířené" vydání této knihy). Roku 1968 mu též prezident Ludvík Svoboda k již získaným Řádu rudé hvězdy a Řádu 25. února udělil i titul Hrdina ČSSR. Klapálek se stal čestným občanem svého rodiště, Nového Města nad Metují 2. listopadu 1946. Své poslední státní vyznamenání, Řád rudé zástavy, obdržel Klapálek v roce 1984. V roce 1988 vyšla o jeho činnosti za 2. světové války kniha Muž, který velel mužům.

Posmrtné připomínky

V roce 1993 byla ke 100. výročí jeho narození na jeho rodném domě čp. 127 v Nádražní ulici (železniční stanice) v Novém Městě nad Metují umístěna pamětní deska.
Pamětní deska s bustou na pražském Opatově označuje dům jeho posledního bydliště v dnešní Metodějově ulici čp. 1465.
Busta generála Klapálka od Jána Kulicha je v „Aleji hrdinů“ v Dukelském průsmyku.
Ulice Generála Klapálka jsou v Českých Budějovicích, Kladně, Kralupech nad Vltavou, Kroměříži, Novém Městě nad Metují a ve Vsetíně.

Vyznamenání

Roku 2009 byl Karel Klapálek radními z jeho rodného Nového Města nad Metují navržen na Řád Bílého lva. Kvůli jeho činnosti v únoru 1948 však vznikla debata o tom, zda si vyznamenání zaslouží. Tehdejší prezident České republiky Václav Klaus nakonec Karlu Klapálkovi vyznamenání neudělil.

Vojenská vyznamenání

Československý válečný kříž 1914–1918, udělen 3×
Štefánikův řád, s meči
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství
francouzský Válečný kříž, s palmou
polský Válečný kříž 1918–1921
Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919
Zborovská pamětní medaile
Pamětní medaile 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého
Pamětní medaile 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova
Pamětní medaile 5. střeleckého pluku T. G. Masaryka
Pamětní medaile 9. střeleckého pluku Karla Havlíčka Borovského
Pamětní medaile 39. pěšího pluku „Výzvědného“
Pamětní medaile 21. střeleckého pluku terronského
Československý válečný kříž 1939, udělen 5×
Československý vojenský řád Bílého lva „Za vítězství“, hvězda I. stupně
Řád Slovenského národního povstání, I. třída
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československý válečný kříž 1939
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky Střední východ, Velká Británie a SSSR
britský Řád za vynikající službu
britský Řád britského impéria
Medal of Freedom, s bronzovou ratolestí
francouzský Řád čestné legie, III. třída – komandér
francouzský Válečný kříž 1939–1940, s palmou
jugoslávský Řád partyzánské hvězdy, I. třída
jugoslávský Řád za chrabrost
rumunský Řád rumunské koruny, II. třída s meči
ruský Řád Kutuzova, II. třída SSSR
Sovětská medaile Za vítězství nad Německem
ruská Medaile Za osvobození Prahy
1939–1945 Star
Africká hvězda
Zlatá hvězda hrdiny ČSSR

Zdroj – badatelská práce Dr. Václava Pejřila – Zborov-Tobruk-Dukla

Státní vyznamenání

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b ^c Místo pohřbení na Olšanských hřbitovech v Praze: část: II. ob, oddělení: 20, číslo hrobu: 170 UH.^[6]

Reference

↑ Zemřel armádní generál Karel Klapálek. S. 1. Rudé právo [online]. 1984-11-20 [cit. 2020-12-15]. S. 1. Dostupné online.
↑ Záznam vojáka: Klapálek Karel (legionáři) [online]. Praha: Vojenský ústřední archiv [cit. 2021-06-07]. Dostupné online.
↑ Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9, ISBN 978-80-7278-233-8. OCLC 85144795 S. 133.
↑ Záznam vojáka: Klapálek Karel (čs. zahraniční vojsko) [online]. Praha: Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
↑ Ivo Šťastný. Hrob Karel Klapálek [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
↑ Klapálek Karel, Generál [online]. Správa pražských hřbitovů (https://www.hrbitovy.cz/) (Vyhledávání hrobů dle zesnulých) [cit. 2020-12-17]. Parametry dotazu: Hřbitov = Olany; Přijmení = Klapálek; Jméno = Karel; Výsledek dotazu (souřadnice hrobu): část hřbitova: II. ob, oddělení: 20, číslo hrobu: 170 UH. Dostupné online.
↑ Režisér Marhoul vyjádřil úctu generálu Klapálkovi. Náchodské noviny [online]. 2008-09-18 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
↑ Ing. Olga Táborská (Klapálková), foto hrobu [online]. Billiongraves, 2016-03-28 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.

Literatura

Osmnáct měsíců Čs. pěšího praporu 11 – Východního, Jerusalem, 1942
František Gottlieb – U děla na středním východě – kronika Československého 200. lehkého protiletadlového pluku – Východního, Londýn, 1944
Olga Košutová – Voják vypravuje, Družstvo Moravského kola spisovatelů v Brně, edice Vinice sv. 29, 1948, 6000 výtisků
Toman Brod – Tobrucké krysy, Naše vojsko 1967, 30 000 výtisků
Karel Klapálek. In: KUX, Jan: Pomníky zůstávají, Fragmenty z výstavy k 60. výročí osvobození. Onufrius Brno, 2005, ISBN 80-903432-2-8
Karel Klapálek. Ozvěny bojů – vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, 15 000 výtisků
gen. Alfréd Ressel – Mé cesty válkou, Mladá fronta 1975, kniha vzpomínek, osobních zážitků i příběhů generála Alfréda Ressla – bývalého velitele dělostřelectva 1. čs. arm. sboru
RSDr. plk. Václav Pejřil – Sborník fotografií a textů k 90. výročí narození arm. gen. Karla Klapálka
RSDr. plk. Václav Pejřil – Zpravodaj Čs. jednotky na Střed. Východě – V obleženém Tobruku 6.11.1941 – doplněná reedice k 50. výročí bojů československých vojáků v obleženém Tobruku
SOMMR, Josef – Od Tobrúku do Plzně. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992, edice Memoáry sv. 4, 142 s. + 16 s. obr. příl., ISBN 80-206-0261-5
ZBOROV – TOBRUK – DUKLA 1893 – 1984 Sborník k 100. výročí narození armádního generála Karla Klapálka, příslušníka československých legií v Rusku a hrdiny od Zborova, Tobruku a Dukly, květen 1993, s využitím dlouholeté badatelské práce Dr. Václava Pejřila k tzv. západním – zahraničním bojovníkům a bojům na Středním Východě, zejména historie bojové cesty arm. gen. Karla Klapálka. U této příležitosti byla zásluhou Vladimíra Pejřila – jednatele nadace pro odkaz boje proti fašismu, odhalena na novoměstském nádraží v rodišti gen. Klapálka pamětní deska.
Brig. gen. Standa Kraus – ZA SVOBODU TŘEMI SVĚTADÍLY
Armádní generál Karel Klapálek 1893–2013, 120. výročí narození. Pamětní sborník návštěv gen. Klapálka v Novém Městě nad Metují – s využitím materiálů a 40leté badatelské práce RSDr. plk. Václava Pejřila
HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Muž, který velel mužům : životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1988. 198 s.
HRABICA, Pavel; HRABICA, Zdeněk. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Praha: Mladá fronta, 2006. 334 s. ISBN 80-204-1408-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Klapálek na Wikimedia Commons
Osoba Karel Klapálek ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Klapálek
Karel Klapálek v databázi Středočeské vědecké knihovny
Životopis na Vojsko.net
Pořad Českého rozhlasu Plus: Karel Klapálek – jak se generál zapletl s politikou; podrobné informace o životě Karla Klapálka, citace z dobových pramenů, rozbor událostí v roce 1948.