KASKR (rusky КАСКР) je označení sovětských experimentálních vírníků KASKR-1 a KASKR-2. Název je zkratkou příjmení dvou hlavních konstruktérů - Nikolaje Iljiče Kamova a Nikolaje Kirilloviče Skržinského, KAmov-SKRžinskij (rusky Камов-Скржинский). První stroj KASKR-1 byl pojmenován „Rudý inženýr“ (rusky Красный инженер).[1][2]
N. I. Kamov nenazýval stroj KASKR obvyklým pojmem autogyra (rusky Автожир, ze španělského slova autogira, čili vírník), nýbrž slovem „vertoljot“ (ruskou cyrilicí Вертолeт, na boku stroje KASKR-1 bylo uvedeno „Вертолeт КАСКР“[2]). Tento termín se pak v ruštině uchytil jako synonymum pro vrtulníky.[3] KASKR však nebyly vrtulníky, ale vírníky.
Historie
V roce 1929 začal Nikolaj Iljič Kamov pracovat společně s Nikolajem Kirillovičem Skržinským na projektu vírníku (neboli autogyry) KASKR-1 s kloubovým rotorem. Použili trup sovětského cvičného dvouplošníku Duks U-1 (sovětská kopie letadla Avro 504), odkud odstranili horní křídlo a spodní vyztužili a stabilizovali k trupu. Po 10 měsících výstavby byl stroj připraven ke zkoušce, zatím pouze na zemi. KASKR-1 připomínal autogyru Cierva C.8 španělského leteckého konstruktéra Juana de la Ciervy.[1] Při zkoušce byla listem rotoru odtržena ocasní plocha. Test byl přerušen, ocasní plocha byla opravena a zároveň snížena.
25. září 1929 provedl stroj první vzlet, pilotem byl Ivan V. Michejev, v zadním kokpitu seděl N. I. Kamov.[1] Vírník se vznesl do výše 2 – 2,5 m, přesto nebyl ve vzduchu stabilní. Během jedné z dalších zkoušek na zemi se vírník naklonil a byl poškozen. V roce 1930 byl opraven a dostal nový motor Gnôme-Rhône Titan s výkonem 165 kW a označení KASKR-2. Kolový podvozek byl odstraněn a místo něj byla namontována dvojice ližin. V pracovní skupině byl i Michail Leonťjevič Mil, tou dobou student Novočerkaského polytechnického institutu, později zakladatel konstrukční kanceláře Mil.[4]
V letech 1929–1931 prodělal vírník 79 zkušebních letů, posádku tvořila zejména dvojice Ivan V. Michejev a Dmitrij Košiz.[4] Stroj dosáhl výšky 450 m a doba letu trvala až 28 minut. Na základě těchto pokusů bylo v roce 1930 vytvořeno speciální oddělení Centrálního aerohydrodynamického institutu (CAGI) zabývající se konstrukcí autogyr.[4] Kamov se k oddělení připojil v roce 1931 a výsledkem jeho výzkumů byl typ CAGI A-7 z roku 1934. Jeho kolega Nikolaj Kirillovič Skržinskij sestrojil v roce 1936 model CAGI A-12.
Technické údaje
|
KASKR-100
- Průměr rotoru: 12 m
- Počet otáček: ?
- Délka: 9,3 m
- Výška: 4,6 m
- Prázdná hmotnost: 750 kg
- Vzletová hmotnost: 950 kg
- Pohon: vzduchem chlazený radiální motor Gnôme-Rhône M-200
- Výkon: 88,3 kW / 100 HP
- Maximální rychlost: 90 km/h
- Cestovní rychlost: 60 km/h
- Minimální rychlost: 35 km/h
- Maximální dostup: ?
- Doba letu: ?
- Dolet: ?
- Posádka: 2
|
KASKR-2
- Průměr rotoru: 12 m
- Počet otáček: 135/min.
- Délka: 9,8 m
- Výška: 4,6 m
- Prázdná hmotnost: 865 kg
- Vzletová hmotnost: 1 100 kg
- Pohon: vzduchem chlazený radiální motor Gnôme-Rhône Titan
- Výkon: 165 kW / 230 HP
- Maximální rychlost: 110 km/h
- Cestovní rychlost: 90 km/h
- Minimální rychlost: 70 km/h
- Maximální dostup: 450 m
- Doba letu: 0,5 h
- Dolet: 160 km
- Posádka: 2
|
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku KASKR na německé Wikipedii.
Literatura
- G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
- Vladimir B. Kasakov: Senkrecht in den Himmel, Fliegerkalender der DDR 1989, ISBN 3-327-00520-6 (německy)
Externí odkazy
_(519-09).jpg)
