Joseph Leonhard Knoll (6. listopadu 1775 Králíky - 27. prosince 1841 Vídeň) byl český pedagog a profesor historie na Jagellonské univerzitě v Krakově, na univerzitě v Olomouci, na Karlově univerzitě v Praze a univerzitě ve Vídni. Vystupoval jako protivník Františka Palackého^[1] a je zakladatelem tvz. olomoucké básnické školy.

Narodil se jako syn učitele. Své první vzdělání získal doma a později navštěvoval druhý stupeň základní školy v Šumperku. Mezi lety 1790–1794 absolvoval gymnázium v Litomyšli. Poté až do roku 1797 studoval filozofii na Vídeňské univerzitě a pravidelně navštěvoval profesora Franze von Zeillera v jeho domě, kde se setkávali ti největší z vídeňských učitelů. Během svého studia filozofie se zabýval češtinou, italštinou a francouzštinou. Po skončení filozofických studií započal studium medicíny, které nicméně za krátký čas zanechal. Pod vedením Franze von Zeillera započal čtyřleté studium práva, které dokončil roku 1802.

V návaznosti na toto podstoupil výběrové řízení na post učitele dějin na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde roku 1806 obdržel profesuru světových dějin. Nějaký čas přednášel i řeckou filologii. Když byl Krakov včleněn do Napoleonem vytvořeného vévodství Varšavského, odcestoval společně se svou ženou, jež byla v době cesty těhotná, do Vídně.

V listopadu 1810 se stal profesorem světových dějin na lyceu v Olomouci. Od roku 1815 zastával pozici rektora a v roce 1816 také přednášel rakouské dějiny. Od roku 1825 přednášel pomocné vědy historické. Díky němu se v Olomouci začala vyučovat numismatika. K tomu dočasně přednášel klasickou literaturu a estetiku. Během svého pobytu v Olomouci založil školu básníků.

Když bylo olomoucké lyceum v roce 1827 (znovu)povýšeno na univerzitu (dnes Univerzita Palackého), získal doktorát z filozofie. Roku 1831 se stal prvním děkanem filozofické fakulty. Jakmile dosavadní direktor filozofických studií, Ferdinand Maria Chotek z Chotkova, byl jmenován tarnovským biskupem v Haliči, ujal se Joseph Leonhard Knoll vedení tohoto oddělení.

Roku 1832 byl jmenován profesorem světových dějin na Karlově univerzitě. Zde byl vyznamenán cenou rektora. Roku 1838 se stal profesorem světových a rakouských dějin na univerzitě ve Vídni.

Byl ženatý a měl jednoho syna, Alberta Knolla (* ? - † prosinec 1843 ve Vídni), vídeňský doktor medicíny.

Byl členem Královské české společnosti nauk.

• Thuiskan oder das Lied der Weihe. Brünn 1816.
• Die deutschen Adler in Joseph von Hormayers Archiv für Geschichte. 1817.
• Mittelpuncte der Geschichtsforschung und Geschichtschreibungf in Böhmen und Mähren. Olmütz 1821.
• Blüten der Dichtkunst. Manuskript der Universitätsbibliothek Wien, 1825.
• De imperatoris Caroli IV in perpoliendum gentis Bohemorum ingenium meritis. 1833.
• Der Gürtel der Erde in Joseph von Hormayrs Taschenbuch für die vaterländische Geschichte. 1847.
• Das Lied an die drei Freunde in Taschenbuch für die vaterländische Geschichte. 1847.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Leonhard Knoll na německé Wikipedii.

• Constantin von Wurzbach: Knoll, Joseph Leonhard. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 12. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1864, S. 159–161 (digitalizováno).
• Moravia: ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes. [s.l.]: Rohrer, 1842. Dostupné online. S. 73. (německy) 
• Knoll, Joseph Leonhard. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 3, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1965, S. 447.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Joseph Leonhard Knoll
• Joseph Leonard Knoll - v literární kartě česko-německých autorů (Univerzita Palackého). Limam [online]. [cit. 2024-03-22]. Dostupné online.