PROFILPELAJAR.COM

Josef Träger
Josef Träger
Narození	27. května 1904; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. června 1971 (ve věku 67 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Povolání	divadelní kritik, novinář, knihovník, teatrolog a dramaturg
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Josef Träger (27. května 1904 Praha^[1] – 10. června 1971 Praha) byl český divadelní kritik a teoretik, redaktor a scenárista.

Rodina, studium

Narodil se v Praze v úřednické rodině. Začal studovat na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici a pokračoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1923. Následně byl přijat^[2] na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor moderní filologie (slovanská a románská) a dějiny moderních literatur, kterou absolvoval v roce 1929 a získal titul PhDr.

Zaměstnání

Začal pracovat jako tajemník v nakladatelství Melantrich. Během vojenské služby (1929–1931) působil nejdříve v Chomutově, později ve Vojenském vědeckém ústavu v Praze. Zde zůstal i po vojně až do roku 1933 jako knihovník a poté se vrátil do Melantrichu na funkci tajemníka ředitele a redaktor.

Již v roce 1939 se stal ředitelem nakladatelství Melantrich a působil zde do roku 1947. Za války umožnil vydávání děl umělců židovského původu (např. překlady německé barokní poezie Erika A. Saudka „Růže ran“, kryté vůči úřadům jménem Jana Reimosera) ^[3].

Od roku 1948 byl dramaturgem Čs. statního filmu, od roku 1954 až do své smrti dramaturgem Studia kresleného, loutkového a dětského filmu ^[4].

Po druhé světové válce redigoval Divadelní zápisník (1945–1948) a později také Divadelní noviny (1966–1968).

Divadelní kritik

Na počátku 30. let 20. století patřil spolu s A. M. Píšou, Karlem Schulzem a Otakarem Mrkvičkou do okruhu kritiků spřízněných s avantgardou, ale nikoliv komunistických ^[5].

Ve druhé polovině 30. let 20. století publikoval divadelní kritiky zvláště v deníku A-Zet a v Listech pro umění a kritiku a prosazoval zásadní změny ve vedení pražských oficiálních scén. Byl stoupencem divadla řízeného režisérskou osobností ^[6]. Za války byl divadelním referentem v Českém slově, po válce ve Svobodném slově ^[7], od roku 1947 v deníku Práce, v roce 1952 v Literárních novinách a přispíval rovněž do dalších periodik.

Používal šifry: t, R ^[8], dále také -Jtg-, jtg, t., T ^[9] , tg, -er, -ger.

Další aktivity

V roce 1939 byl spoluzakladetem Kruhu přátel Divadla E. F. Buriana ^[10].

Za druhé světové války (ve druhé polovině okupace), založil spolu s Jiřím Frejkou při výtvarném odboru pražské Umělecké besedy Sdružení pro divadelní tvorbu, které se stalo významným centrem teatrologické aktivity pokrokového zaměření ^[11],^[12]. Sdružení uskutečňovalo v letech 1943–1944 cykly přednášek o rozmanitých divadelních problémech, J. Träger připravoval úvodní referáty přednášek, které byly po válce vydány souhrnně. Při Sdružení existovala teatrologická knižnice, edice „Divadelní perspektivy“, která vydala několik knih o divadle.

V roce 1945 byl jmenován do Divadelní rady (předseda Jaroslav Kvapil), která byla uměleckým a kulturně politickým poradním sborem pro zásadní otázky v divadelnictví při ministerstvu informací, avšak existovala jen několik měsíců ^[13], v roce 1948 do Divadelní a dramaturgické rady (předseda Miroslav Kouřil), která byla poradním orgánem ministra školství pro věci divadla ^[14].

V letech 1948–1955 býval členem či předsedou poroty soutěže divadel Divadelní žatva. Pro Československou televizi připravil v letech 1954–1956 herecké medailony mj. o Zdeňce Baldové, Otylii Beníškové, Leopoldě Dostalové, Ladislavu Peškovi, Theodoru Pištěkovi, Františku Smolíkovi a Sašovi Rašilovovi ^[15].

Pedagogická činnost

V letech 1947–1949 přednášel na DAMU dějiny českého dramatu a divadelní kritiky, v zimním semestru 1948/1949 také dějiny českého divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ^[16].

Bibliografie, výběr

Monografie

1945 O Hilarovi, Praha, Umělecká beseda
1945 Dvě přednášky z války o divadle, Praha, Umělecká beseda
1949 Dějiny českého divadla, Praha, Stutisk
1951 Národní umělec Václav Vydra, Praha, Čs. spisovatel
1953 Jiráskova Lucerna, Praha, Orbis
1954 Vlastislav Hofman, Praha, ÚSČSVU II. krajské středisko
1957 Václav Vydra, český herec, Praha, Gramofonové závody
1957 Národní umělec Zdeněk Štěpánek, Praha, Gramofonové závody
1961 V+W, historičtí i současní, Praha, Orbis
1966 Jiřina Šejbalová, Praha, Orbis
1966 Z jeho života, Olomouc, Divadlo Oldřicha Stibora

Příspěvky pro další práce, spoluredakce (výběr)

1931 K provedení Šaldových Zástupů (in Čin 3)
1932 Dvojí svět komický (in Nové české divadlo 1930–1932)
1935 Tažení proti režisérství (in Čin 7)
1935 Počátky českého divadla (in Československá vlastivěda 8)
1935 Dvojí osobnost režisérská (in Listy pro umění a kritiku 3)
1937 Herecký svět Osvobozeného divadla (in 10 let Osvobozeného divadla)
1944 Vyznavač řádu a zákona (in Divadlo 30)
1949 heslo J. Teichman (in Divadelní slovník)
1954-7 doslovy k edicím V+W, hry Osvobozeného divadla I–IV
1965 Le théatre tchéque (stručný nástin vývoje českého divadla) in Histoire des spectacles, Encyclopédie de la Pléiade, Paris
1966 Cestou k divadelnímu umění pro děti a mládež (in Acta scaenographica 6)
1967 Umělecká a scénografická experimentace v čs.divadelnictví (in Acta scaenographica 7)
1967 AMP divadelní kritik a dramaturg (in A. M. Píša: Stopami dramatu a divadla)
1969 Umělecká cesta Jaroslava Vojty (in J. Vojta: Má cesta k Národnímu divadlu)

Filmografie, výběr

1954 Eduard Vojan, režie Jiří Jahn (J. Träger byl spoluautorem námětu a scénáře)
1958 V šest ráno na letišti, režie Čeněk Duba (J. Träger byl spoluautorem námětu)
1967 Markéta Lazarová, režie František Vláčil (J. Träger byl dramaturgem)
1971 Princ Bajaja, režie Antonín Kachlík (J. Träger byl dramaturgem)

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu Josefa Karla Kühlera farnosti při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
↑ Matriky Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy – Träger Josef, 27. 5. 1904, Praha
↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 71
↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1187
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 228
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 374–5
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 69, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha
↑ Archivovaná kopie. isis.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2015-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-25.
↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 45
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 550
↑ Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 10
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 20, 23, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 150, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ Národní filmový archiv: http://nfa.cz/wp-content/uploads/2014/12/Tr%C3%A4ger-Josef.pdf Archivováno 25. 7. 2015 na Wayback Machine.
↑ Slovník české literatury po roce 1945: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1187

Literatura

B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 112, 158, 217, 250, 251, 254–5, 259, 260, 334
František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 85–7, 101–2, 184–5, 188, 256, 312, 350
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 166, 269, 298
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189, 212, 225, 228, 238, 246, 254, 270, 271, 334, 342, 360, 365, 367, 374, 514, 536, 550, 551, 553, 589–594, 596–9, 607, 609, 614–9, 621, 623–5, 628-9, 631–2, 634–5
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 45, 71–2, 90, 103–110, 156, 158, 198, 202, 371, 376, 379, 407, 413, 414
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 20, 27, 34, 50, 67, 69–71, 74, 96, 113, 117, 127, 150, 207, 243, 261, 266, 301, 304, 329, 330, 339, 399, 413–4, 418, 440, 441, 443, 448–9, 455, 466, 469, 470, 472, 477–8, 482, 485–6, 488, 490, 491, 497–9, 501–3, ISBN 978-80-200-1502-0
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 229, 257, 260, 263
Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 10, 12, 19, 40, 77–8, 175, 188, 190, 192, 221, 234, 267–270, 282, 285, 298, 300, 313–317, 354, 359, 369–371, 373, 381, 383, 389, 407, 410, 412–3, 418–422, 448–9
Josef Träger: Divadlo v příboji revoluce, In: Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 29–34