PROFILPELAJAR.COM

Josef Lasser von Zollheim
Josef Lasser von Zollheim
Ministr spravedlnosti Rakouského císařství
	Ve funkci:; 20. října 1860 – 4. února 1861
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Johann Bernhard von Rechberg
Předchůdce	Franz Nadasdy
Nástupce	Adolf von Pratobevera
Ministr politické správy Rakouského císařství
	Ve funkci:; 4. února 1861 – 27. července 1865
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	arcivévoda Rainer Ferdinand
Předchůdce	nový rezort
Nástupce	Richard Belcredi
6. ministr vnitra Předlitavska
	Ve funkci:; 26. listopadu 1871 – 4. července 1878
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Adolf Auersperg
Předchůdce	August von Wehli
Nástupce	Adolf von Auersperg
Poslanec Frankfurtského parlamentu
	Ve funkci:; 1848 – 1848
Poslanec Říšského sněmu
	Ve funkci:; 1848 – 1849
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1861 – 1873
Panovník	František Josef I.
Doživotní člen Panské sněmovny ; rakouské Říšské rady
	Ve funkci:; 5. července 1878 – 19. listopadu 1879
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana
Narození	30. září 1814; Strobl; Rakouské císařství
Úmrtí	19. listopadu 1879; Vídeň; Rakousko-Uhersko
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	právník, politik a státní úředník
Commons	Josef Lasser von Zollheim
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Lasser von Zollheim, plným jménem Josef Anton Lasser Freiherr von Zollheim (30. září 1814 Strobl – 19. listopadu 1879 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1860–1861 ministr spravedlnosti Rakouského císařství, pak v letech 1861–1865 ministr politické správy Rakouského císařství a v období let 1871–1878 ministr vnitra Předlitavska, významný politik Ústavní strany.

Biografie

Mládí a veřejná činnost v letech 1848–1849

Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. Roku 1838 získal titul doktora práv a následujícího roku nastoupil do státních služeb. V roce 1848 byl zvolen poslancem celoněmeckého Frankfurtského parlamentu i rakouského Říšského sněmu. Vybral si ovšem mandát na Říšském sněmu (podle jiného zdroje byl až do roku 1849 i členem Frankfurtského parlamentu^[2]), kde patřil k liberální levici. Podílel se na legislativě ohledně zrušení poddanství a prosadil finanční odškodnění pozemkových vlastníků za zrušení roboty, čímž korigoval radikální návrhy Hanse Kudlicha. Zapojil se i do debat o nové ústavě, přičemž na podzim 1848 představoval jednoho z předáků středového uskupení poslanců, kteří odmítali předrevoluční poměry ale i výstřelky liberálních radikálů. V státoprávních otázkách náležel k centralistům, tedy odmítal rozvolnění Rakouska podle regionálního či etnického principu.^[3]^[4]

Na rakouský ústavodárný Říšský sněm byl zvolen ve volbách roku 1848. Zastupoval volební obvod Werfen v Salcbursku. Uvádí se jako aktuár dvorní komory.^[5] Patřil ke sněmovní levici.^[6]

Státním úředníkem za neoabsolutismu

Ihned po rozpuštění Říšského sněmu (takzvaný Kroměřížský sněm) v březnu 1849 nastoupil jako státní úředník na ministerstvo vnitra, kde působil po celé období bachovského neoabsolutismu. Patřil mezi hlavní spolupracovníky Alexandera Bacha a podílel se na reformách obecní správy a samosprávy. Byl také aktivní v komisi pro rozšíření města Vídně.^[4]^[7]

Rakouským a předlitavským ministrem

Po obnovení ústavnosti (Říjnový diplom) usedl 20. října 1860 do vlády Johanna Rechberga jako ministr spravedlnosti Rakouského císařství (podle jiných zdrojů jen jako ministr bez portfeje^[4]). Na tomto postu setrval do 4. února 1861. V následné vládě Rainera Ferdinanda Habsbursko-Lotrinského se pak stal ministrem politické správy Rakouského císařství a na tomto postu setrval do 27. července 1865.^[8] Jiné zdroje zase uvádějí, že až do roku 1865 byl ministrem spravedlnosti.^[2] V roce 1865 každopádně podal demisi na ministerský post a byl penzionován.^[4]

Byl členem německé liberální Ústavní strany. V letech 1868–1870 zastával funkci místodržícího Tyrolska. Zde ovšem jeho liberální, pokrokářské a antiklerikální koncepce byly ostře odmítány konzervativně orientovaným Tyrolským zemským sněmem.^[4] Kromě toho dlouhodobě zasedal jako poslanec Říšské rady. Nastoupil do ní již v roce 1861 (za Salcbursko, kurie tržních obcí, obvod Zell am See, Saalfelden, Mittersill, Lofer, Taxenbach). V Říšské radě byl poslancem i v následujícím funkčním období 1867–1870 (Salcbursko, kurie venkovských obcí), 1870–1871 (Salcbursko) a 1871–1873 (nyní již za Horní Rakousy, kurie velkostatkářská).^[9]

26. listopadu 1871 se stal ministrem vnitra Předlitavska ve vládě Adolfa von Auersperga. Na této pozici setrval do 4. července 1878.^[10] Jeho vliv ve vládě byl velký. Odpůrci dokonce Auerspergův kabinent nazývali Lasserovou vládou.^[4]

V roce 1878 se stal doživotním členem Panské sněmovny.^[4]

Odkazy

Reference

↑ Jako předseda ministerské konference a státní ministr měl Belcredi na zodpovědnost mimo jiné i portfolio vnitřní politické správy.
↑ ^a ^b Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 679.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 58, 72, 75.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lasser von Zollheim, Josef Frh. (1814-1879), Politiker und Jurist, s. 35. (německy)
↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 112.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 585.
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587.