Johana Habsburská (24. ledna 1547 Praha – 11. dubna 1578 Florencie) byla rodem rakouská arcivévodkyně a sňatkem s toskánským velkovévodou Františkem I. Medicejským toskánská velkovévodkyně.
Biografie
Původ a mládí
Johana byla posledním potomkem (jedenáctá dcera z celkem patnácti dětí) císaře Ferdinanda I. a jeho manželky Anny Jagellonské. Svou matku nepoznala, neboť ta zemřela tři dny po jejím narození, nepoznala ani svou nejstarší sestru, polskou královnu Alžbětu, neboť ta zemřela ještě o dva roky dříve. Společně se svými staršími sestrami byla vychovávána v Innsbrucku na základě jezuitských principů. Zde získala důkladné vzdělání – studovala filosofii, hudbu a umění, stejně jako řadu jazyků (francouzštinu, španělštinu, italštinu, maďarštinu a latinu). Na rozdíl od některých svých sester však nevstoupila do kláštera.
Manželství, toskánská velkovévodkyně
Císař Ferdinand I. zemřel roku 1564. 18. prosince 1565 byla Johana pravděpodobně díky aktivitě jeho nástupce, jejího staršího bratra Maxmiliána, provdána.[pozn. 1]. Již Johaniny starší sestry Kateřina, Eleonora a Barbara se provdaly za italské šlechtice a i pro Johanu vybral Maxmilián příslušníka rodu Medicejských Františka, syna florentského vévody Cosima I.[pozn. 2] Maxmilián tak chtěl získat přístup k medicejským penězům.
Johana se ve Florencii necítila šťastná. Florenťané ji neměli rádi pro její rakouský původ, třebaže právě spojení s rodem římského císaře bylo pro Medicejské velmi prestižní záležitostí. Johanin tchán Cosimo I. de Medici jí naopak byl velmi nakloněn a měl ji v oblibě, nechal pro ni vyzdobit patio v medicejském sídle Palazzo Vecchio. Její manželství nelze ani zdaleka označit za vztah naplněný láskou a náklonností. Johana byla zbožná, nostalgická, vážná až smutná a bolestínská, chladná a pyšná; její manžel ji nejenže ignoroval, ale ponižoval ji svým mimomanželským poměrem, kterým se vůbec netajil.[1] Přesto Johana Františkovi porodila osm dětí – šest dcer a dva syny; narození posledního z nich zaplatila ve svých jednatřiceti letech životem.
Její pozice na dvoře byla ovšem těžká po větší část trvání jejího manželství, neboť v letech 1566 až 1575 porodila "pouze" šest dcer, z nichž jen tři překonaly první roky života. Absence mužského potomka a dědice trůnu byly zdrojem permanentního napětí a konfliktů mezi manželi, jenž dával přednost své životní lásce, milence Biance Cappello. Ta Františkovi, který se stal toskánským velkovévodou po smrti svého otce roku 1574, dokonce porodila syna Antonia (1576), a to v době, kdy od Johany měl pouze dcery (Antonio ovšem nebyl Františkův skutečný syn, těhotenství a porod Bianca předstírala a dítě bylo podvržené). Následník, pokřtěný na počest matčina bratrance španělského krále Filipa II. jménem Filip, se narodil o rok později (1577). Narození vytouženého a dlouho očekávaného dědice bylo přijímáno u dvora s velkou radostí, zhatilo však veškeré naděje Biancy Cappello na to, že by její syn, jehož František adoptoval, mohl usednout na toskánský trůn.
Johana zemřela o rok později při předčasném porodu svého druhého syna. Malý Filip zemřel v pěti letech (1582) a velkovévoda František tak zůstal bez následníka, neboť ač se nedlouho po Johanině smrti znovu oženil, z manželského lože již syna nezplodil. Po jeho smrti v roce 1587 tak na toskánský trůn nastoupil jeho mladší bratr Ferdinand.
Smrt
Johana zemřela 10. dubna 1578 při předčasném porodu svého osmého dítěte. V pokročilém stupni těhotenství spadla ze schodů velkovévodského paláce ve Florencii a několik hodin poté předčasně porodila svého druhého syna, který vzhledem k tomu, že byl silně nedonošený, vzápětí zemřel. Johana sama skonala následujícího dne. František se několik měsíců po Johanině smrti tajně oženil s Biancou Cappello, veřejně pak byl jejich sňatek slaven 10. června následujícího roku 1579 a Bianca se stala toskánskou velkovévodkyní.
Okolnosti Johaniny smrti vyvolaly mnoho dohadů a šeptalo se dokonce, že na ní měl mít svůj díl její manžel se svou milenkou, kteří ji údajně hodlali otrávit a měli stát za její nehodou. Moderní analýzy Johaniných ostatků otravu vyloučily a potvrdily, že její úmrtí bylo v bezprostřední souvislosti s porodem – Johana utrpěla rupturu dělohy. Kromě toho trpěla těžkou formou skoliózy a její páteř a pánev byly silně deformované. Je zjevné, že i její předchozí porody musely být velmi těžké a je s podivem, že je vůbec přežila.
K poslednímu odpočinku byla uložena do medicejské rodinné hrobky v bazilice San Lorenzo ve Florencii.
Potomci
- 1. Eleonora (28. 2. 1567 Florencie – 9. 9. 1611 Cavriana)
- 2. Romola (20. 11. 1568 – 2. 12. 1568)
- 3. Anna (31. 12. 1569 – 19. 2. 1584)
- 4. Isabella (30. 9. 1571 – 8. 8. 1572)
- 5. Lucrezia (7. 11. 1572 – 14. 8. 1574)
- 6. Marie (26. 4. 1575 Florencie – 3. 7. 1642 Kolín nad Rýnem)
- 7. Filip (20. 5. 1577 – 29. 3. 1582), trpěl na hydrocefalus
- 8. syn (*/† 10. 4. 1578)
Vývod z předků
Tituly a oslovení
- 24. ledna 1547 - 18. prosince 1565: Její Výsost arcivévodkyně Johana Rakouská
- 18. prosince 1565 - 21. dubna 1574: Její Výsost princezna toskánská
- 21. dubna 1574 - 11. dubna 1578: Její Výsost velkovévodkyně toskánská
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Toskánské princezny sňatkem |
|
Generace jsou počítány od snach Cosima I. de' Medici, velkovévody z Toskánska. |
|
1. generace | |
|
2. generace | |
|
3. generace |
nikdo |
|
4. generace | |
|
5. generace | |
|
6. generace |
nikdo |
|
7. generace | |
|
8. generace | |
|
9. generace | |
|
10. generace | |
|
11. generace | |
|
12. generace | |
|
13. generace | |
|
^neměla od narození královský ani šlechtický titul * také arcivévodkyně rakouská sňatkem |