Ještě před studiem DAMU začínal v chomutovském Divadle na rynku (amatérské divadlo poezie, v letech 1973–1977), s jehož souborem se zúčastnil např. soutěžních přehlídek Wolkerův Prostějov a Celostátní přehlídky mládeže ve Strážnici. V letech 1974–1977 byl členem amatérského činoherního Divadelního souboru Karel Čapek v Chomutově, v jehož řadách posbíral ceny za herecký výkon na přehlídkách amatérského divadla v Chomutově, Radonicích, Kadani a Svitavách. V letech 1976–1977 také hostoval (jako nečekaný záskok přes noc v roli Guildensterna ve hře Hamlet) v Divadle pracujících v Mostě.
V letech 1979–1981 vystupoval v rámci studentských představení na školní scéně DAMU v divadle DISK. Ve hře E. F. BurianaVojna reprezentoval DAMU v portugalské Coimbře na festivalu divadelních škol. I během základní vojenské služby v Lešanech (v letech 1982–1983) nastudoval se svým divadlem poezie (Divadlo na lafetě) historickou báseň Sergeje Jesenina: Píseň o velikém pochodu (se souborem dosáhl vítězství v Armádní soutěži umělecké tvořivosti (ASUT) a dvou cen v recitační soutěži Wolkerův Prostějov.
Od Sametové revoluce působil i ve vedení divadla – po odchodu ředitele Jaromíra Pleskota se zúčastnil konkurzu na ředitele divadla (ve kterém podlehl současnému řediteli Divadla Archa – až v posledním kole…)
V letech 1985–1987 režijně spolupracoval s ochotnickým souborem Přemysl v Jílovém u Prahy a v letech 1986–1991 učil herectví na 1. a 2. stupni Lidové školy umění v Praze, kde také režíroval školní inscenace (Mechanické divadlo, Broučci – Jana Jílka).
Hrál a účinkoval ve 200 televizních inscenacích a pořadech – a v 15 filmech.
Po uzavření Divadla E. F. Buriana Jiří Hromada (vlivem svého angažmá v gay a lesbickém hnutí) omezil divadelní činnost na záskoky (např. v pražském Divadle Rokoko) a věnoval se dabingu (9000 dabingových rolí a komentářů k dokumentům) a rozhlasu (1000 rolí ve hrách a literárních pořadech)…
V letech 1992–1997 byl šéfredaktorem kulturně společenského časopisu pro gay a lesbickou komunitu SOHO revue (který vydávalo nakladatelství ORBIS). Dále pracoval (v tomto nakladatelství) jako šéfredaktor měsíčníku Parlament (servisní parlamentní zpravodaj, 1995–1996), ředitel nakladatelského domu Orbis (do konce roku 1997), šéfredaktor měsíčníku SOHO Absolut revue (kulturně společenský GL magazín, 1998) a šéfredaktor měsíčníku Gayčko (kulturně společenský GL magazín, 1999–2000).
Od roku 2001 byl hercem na volné noze. Zemřel dne 14. října 2024 ve věku 66 let[3][4], a to v LDN v Nemocnici Na Františku, kde byl po vážné mozkové příhodě.[5]
V únoru 1990 se stal spoluzakladatelem Hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů (HRHO). V letech 1991–2000 předsedal Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) v ČR, které celkově zastřešovalo na čtyřicet regionálních organizací. V letech 2001–2006 byl předsedou Gay iniciativy v ČR (nástupnické organizace SOHO v ČR).
Působil jako člen Výkonného výboru Národní komise pro boj s HIV/AIDS Ministerstva zdravotnictví ČR (1995–2006), člen Výboru pro občanská a politická práva Rady vlády pro lidská práva (1999–2004), člen Komise pro posuzování státní dotace na úseku prevence HIV/AIDS Ministerstva zdravotnictví ČR (2005–2008), člen Pracovní skupiny pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny (2007–2009), člen Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva (2009–2010) a člen správní rady Domu humanity v Mostě (1998–dosud).[7]
V letech 2007–2008 byl šéfem týmu poradců ministryně vlády ČR Džamily Stehlíkové. (Poté jako poradce ministra Kocába – 2009–2010).
V roce 2008 obdržel cenu portálu Colour Planet za mimořádný přínos pro LGBT minoritu.[8]
Cena Prague Pride 2019 za celoživotní přínos pro LGBT komunitu: titul Maršál.
Pro parlamentní volby roku 2009 (konané až v roce 2010) byl zvolen na třetí místo pražské kandidátky Strany zelených.[11][12] Strana však potřebný počet hlasů nezískala.
↑Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: Strana zelených, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-09-11]. Dostupné online.
↑PROCHÁZKA, Luboš. FOTO: Ondřej Vetchý byl kmotrem knihy Prezident nebo buzerant?. Frekvence 1 [online]. 2014-11-17 [cit. 2014-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-19.