Studoval na uměleckoprůmyslové škole. Na konci šedesátých let začal vystupovat s Vladimírem Veitem (Hutka a Veit). Později se svým vlastním hudebním programem, ve kterém mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky. Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Byl zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. Od roku 1974 byl evidován ve svazcích StB jako „prověřovaná osoba“ a „nepřátelská osoba“. V roce 1977 se zúčastnil III. festivalu druhé kultury na HrádečkuVáclava Havla u Trutnova. Stal se signatářem Charty 77.
Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunistického režimu se 25. listopadu1989 vrátil a stejného dne již zpíval na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[1] Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie, podobně jako z Karla Kryla.
Od roku 1998 si vydává svou tvorbu sám.[2] Vypaluje si CD na svém domácím počítači, sám si kreslí a tiskne obaly a sám je prodává nebo rozdává na svých koncertech. Svou edici pojmenoval „Samopal“ a dal si za úkol vydat veškerou svou tvorbu na CD.[2]
Pohybuje se mimo mainstream, objíždí malé sály a kluby, nějakou dobu vystupoval společně s kytaristou Radimem Hladíkem.
V roce 2017 se Hutka ozval proti jmenování Karla Srpa staršího do etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje.[3] Poukázal na to, že „má ve svém estébáckém spise na sebe čtyři udání od Karla Srpa“.[4] Karel Srp na písničkáře podal žalobu na ochranu osobnosti. Jelikož podle něj Hutka šířil lživé informace, nepřípustně tím zasáhl do jeho práv. Srp se domáhal stažení původního písničkářova vyjádření z Facebooku a omluvy.[5] Soud v září 2021 rozhodl, že Hutka se Srpovi omlouvat nemusí.[4]
Je rozvedený a má šest dětí: syna Vavřince Hutku (* 1970) s první manželkou Zorkou (Růžovou) Brachet,[12][13] dcery Kláru Hutkovou (* 1991) a Elišku Hutkovou (* 1995) s třetí manželkou Kateřinou Česalovou[14], dceru Teodoru Hutkovou (* 2016), syna Richarda Hutku (* 2018) a dceru Eleonoru (* 2020) s družkou Magdalenou Hodkovicovou.[15]
Mezi jeho nejznámější písničky patří Náměšť[16] (někdy podle incipitu označovaná jako "Krásný je vzduch"), kterou složil jako hymnu I. Hanáckého Folk & Country Festivalu, který se měl konat 10.–12. srpna 1973 v amfiteátru v Náměšti na Hané. Přestože již bylo prodáno přes 20 000 vstupenek, festival byl tři týdny před konáním v rámci postupující normalizace zakázán a asi 5000 dorazivších diváků bylo rozháněno Sborem národní bezpečnosti a bylo jim bráněno v příjezdu a příchodu.[17]
V letech 1974–1975 se nedostavil na zkoušky, kde měl prokázat svou „kvalifikaci“ (ve skutečnosti šlo o politické kádrování), a proto ho režim dále považoval za osobu nezpůsobilou živit se písničkářstvím. Roku 1977 byl Státní bezpečností zadržen na 48 hodin a kvůli písni Havlíčku, Havle obviněn z výtržnictví.[18] Ve stejném roce byl obviněn z nedovoleného podnikání a bylo mu znemožněno veřejně vystupovat.
Zde uvedená diskografie je pouze částečná, pro úplné informace se obraťte přímo na oddíl Diskografie[19] na webu J. Hutky.
Diskografie
Stůj, břízo zelená – Supraphon, Praha 1974/75 (LP)
Výběr z Návrat a Pánbů…, Pravděpodobné vzdálenosti, Stůj břízo zelená, Proč, Proč – Fosil 1998, Praha
Vandrovali hudci – Sony music a Bonton, Praha 1999
Slunečnice – Black Point, Praha 1999
Tango o Praze – Black Point, Praha 1999
Tak jako květ, 2011
Bílý slon, 2013
Lucerna Live 1990, 2014
Putinova kulka, 2022
spolu s dalšími:
Šafrán – Hutka, Lutka, Třešňák, Voňková – Supraphon, Praha 1977; Praha 1990
Zakázaní zpěváci druhé kultury – Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Vladimír Veit, Karel Soukup, Svatopluk Karásek, Vlasta Třešňák – Šafrán, Praha 1978; Stockholm 1978; Uppsala 1982
Křesťanské songy a podobenství – Multisonic, Praha 1990
Bibliografie
Próza
Dvorky – Edice Petlice, Praha 1977; Popelnice, Praha 1978; Krameriova Expedice, Praha 1978
Utkání se skálou č. 1 aneb Konec desáté sezóny v hotelu CPZ – Edice Petlice, Praha 1977; Edice Expedice, Praha 1977; Popelnice, Praha 1978; Edice Petlice, Praha 1978
Plechovka – Edice Petlice, Praha 1978, Popelnice, Praha 1978
Požár v bazaru (fejetony z let 1977–1989) – Sebetlač, Rotterdam, 1989 [1]
Pravděpodobné vzdálenosti (rozhovor s Milošem Čermákem) – 1994
Ve volbách 2006 kandidoval do Poslanecké sněmovny na kandidátce Strany zelených ve volebním obvodu Praha. Ve volebním kraji Hlavní město Praha tehdy zelení získali 9,19 %, celostátně 6,29 % a tak se dostali do Parlamentu. Podle Hutkova líčení se snažil získat co nejvíce preferenčních hlasů, a tak málem skončil na druhém místě (získal 6 392 preferenčních hlasů, M. Bursík získal 6 741 preferenčních hlasů), čímž by byl vytlačil M. Bursíka.[20]
Podepsal výzvu proti xenofobii a lhostejnosti s názvem Češi pomáhají, která vyzývá českou vládu, aby dodržela závazek přijmout 1500 uprchlíků z Blízkého východu. Iniciátoři sdělují: „Hluboce se stydíme za lhostejný přístup naší země k pomoci lidem prchajícím z velmi kruté války“.[21]
Ocenění
V roce 2012 získal Cenu Václava Bendy;[22] v roce 2018 mu bylo uděleno čestné občanství Prahy 2.[23] Ministr obrany ČR mu udělil osvědčení účastníka 3. odboje.[24]
Zobrazení v literatuře
Postava Jaroslava Hutky se objevuje v autobiografickém románu Ivana LandsmannaPestré vrstvy. Landsmann popisuje pomoc, kterou mu Hutka v emigraci poskytnul.[25]
Odkazy
Reference
↑MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270.
↑ ab MAGAZÍNY FOSIL. www.hutka.cz [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné online.
↑ Zeman jmenoval Karla Srpa členem etické komise pro třetí odboj. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-01-19 [cit. 2022-04-19]. Dostupné online.
↑ ab Hutka se nemusí Srpovi omlouvat za výroky o udavačství. Soud odvolání exšéfa Jazzové sekce zamítl. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-04-19]. Dostupné online.
↑ "Byl jste udavač." Jak soud dokázal, že Karel Srp donášel na Hutku Státní bezpečnosti. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-05-13 [cit. 2022-04-19]. Dostupné online.
↑ Tomáš Halík, Hutka, Jan Hrušínský, Olga Sommerová. Hádejte, co podepsali. A co po vás chtějí. ParlamentniListy.cz [online]. 7. září 2018. Dostupné online.