Rusové Izmajil v 19. století přestavěli; tehdy vznikl zdejší Pokrovský chrám a další kostely. Nejstarší dochovanou stavbou je mešita z 15. a 16. století, která byla později přeměněna na pravoslavný kostel a následně na muzeum. V letech 1918–1940 náležel Izmajil a celý Budžak Rumunsku. V letech 1940–1954 bylo město sídlem samosprávné Izmajilské oblasti, která byla následně přičleněna k Oděské oblasti, kam patří dodnes.
Doprava do města je velmi špatná. Izmajil leží mimo hlavní silnice, chybí most přes Dunaj do rumunské Tulcey a po jediné železniční trati v oblasti Budžaku jezdí jediný spoj denně (Izmajil–Oděsa). Suchozemská cesta do Rumunska navíc prochází přes jižní cíp Moldavska. Izmajil je druhým největším městem Oděské oblasti. V roce 2006 zde žilo 79 663 osob,[zdroj?!] v roce 2022 jen přes 69 tisíc obyvatel.[2] V roce 2001 43,7 % obyvatelstva představovali Rusové, 38 % Ukrajinci, 10 % Besarabští Bulhaři, 4,3 % Moldavané a 1 % Gagauzové.[zdroj?!]
Odkazy
Reference
↑ Населення та міграція. ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
↑Чисельність наявного населення України на 1 січня 2022 / Number of Present Population of Ukraine, as of January 1 2022 [online]. ДЕРЖСТАТ УКРАЇНИ, 2022 [cit. 2024-07-27]. S. 35. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-04. (ukrajinsky / anglicky)