Interpolace (lat. inter-polare, vylepšit vkládáním) v numerické matematice znamená nalezení přibližné hodnoty funkce v nějakém intervalu, je-li její hodnota známa jen v některých jiných bodech tohoto intervalu. Používá se v případě, že hodnoty funkce v určitých bodech intervalu jsou buďto uvedeny v tabulce, anebo získány měřením.
V geometrii znamená interpolace prokládání daných (změřených) bodůkřivkou, konstrukce křivky, která danými body prochází. Od aproximace se liší tím, že hledaná křivka všemi známými (změřenými) body přesně prochází.
Podobného původu je i slovo extrapolace, které označuje nalézání přibližné hodnoty funkce mimo interval známých hodnot, což je obvykle méně spolehlivé. Užívá se nejčastěji pro odhadytendencí do budoucnosti (trendů), například cen v ekonomii.
Definice
Mějme funkci f(x), jejíž hodnota je známa v bodech , , ... . Interpolace znamená nalezení funkční hodnoty , pokud platí, že < < .
Interpolační křivka
Někdy se interpolací rozumí proložení bodů , , ... analytickou křivkou (analytickou funkcí), která pak umožňuje jednoduchý výpočet funkčních hodnot ve všech mezilehlých bodech. Podle počtu známých bodů n se pak nejčastěji používá:
Nejjednodušší a nejčastěji používaná lineární interpolace (někdy také interpolace lineárním splajnem) spočívá v proložení dvou sousedních bodů přímkou; zavedl ji Isaac Newton (nezaměňovat s Newtonovou interpolací).
Pro
< <
platí, že
.
Odkazy
Literatura
Stručný statistický slovník. Praha 1967, heslo Interpolace, str. 82