Interim managementInterim management (přechodné, dočasné vedení) je dočasné nasazení manažera do organizace, která chystá zásadní změnu nebo potřebuje externí pomoc na zvládnutí výjimečné situace. Interim management byl původně využíván hlavně v krizovém řízení organizací, posléze se rozšířil do oblasti transformačních projektů. Používá se dnes při zavedení nových postupů a metod řízení, při integraci podniků po fúzi nebo při náhlém výpadku klíčového vedoucího pracovníka. Pro interim management se používají také termíny “transformation management” v případě řízené změny organizace nebo “transition management” pro dočasné překlenutí výpadku manažerského zdroje. Interim manažer je zpravidla zkušený manažer a zároveň odborník v konkrétní profesi: změnový manažer, odborník na firemní finance, lidské zdroje, nákup, řízení kvality, právní agendu atd. Interim manažer má obvykle manažerské zkušenosti z několika organizací včetně řízení změnových projektů. V různých fázích svého působení (viz typický průběh mandátu) spojuje práci externího poradce a projektového manažera s operativní činností manažera a kouče. Plná zodpovědnost za analýzu problému, poskytování a implementaci funkčního řešení odlišuje činnost interim manažera od konzultanta nebo vedoucího pracovníka v pracovním poměru. Původ a rozšíření Interim managementuInterim management vznikl v 70. letech 20. století v Nizozemí, jako pružné řešení v reakci na dlouhé výpovědní lhůty manažerů a vysoké odstupné. Postupně se rozšířil do ostatních zemí Evropy, Austrálie a Ameriky. V sousedním Německu se významně rozvinul po spojení východní a západní části země v roce 1989 jako odpověď na potřebu dočasného řízení privatizovaných státních podniků v držení privatizačního fondu Treuhand. V 90. letech poptávka po krizových manažerech dále rostla a nyní je interim management běžný nástroj na řízení změn.[1] Ve Francii se interim management prosadil navzdory restriktivnímu zákonodárství v oblasti pracovních vztahů a v posledních letech tento způsob najímání manažerů vykazuje dvouciferný růst.[2] Pro Velkou Británii je typické uplatnění interim manažerů nejen v soukromém, ale i ve veřejném sektoru, ve státní a komunální správě.[3] Rozvoj interim managementu v Evropě, v USA, v Austrálii a Jižní Africe nelze vysvětlit pouze uvolněním pracovně-právních vztahů (větší flexibilitou), ale také potřebou organizací reagovat rychle a cíleně na změny ekonomického a technologického prostředí. V České republice se objevil prvně při privatizaci státních podniků v podobě krizových manažerů, ale systematické uplatnění našel teprve od roku 2009, v době mezinárodní hospodářské krize. Ve výrobních podnicích automobilového průmyslu a jiných odvětví zde působili často zkušení interim manažeři ze zahraničí se zadáním překonat nastalé problémy a nutné transformace. V posledních letech (cca od 2012) tyto mandáty přebírají častěji čeští interim manažeři působící jak v pozicích CEO, CFO či CHRO, tak v pozici projektových manažerů, například v oblastech řízení kvality a zvyšování produktivity. Zároveň se čeští interim manažeři nadále zabývají krizovým managementem v českých firmách. Čeští interim manažeři a zprostředkovatelé založili v roce 2009 Českou asociaci interim managementu s cílem reprezentace, podpory a rozvoje interim managementu v České republice.[4] Průběh typického mandátuMandáty Interim manažerů se liší svým rozsahem a nároky, zahrnují velké změnové projekty, “náhradu” nepřítomných klíčových manažerů, řízení odborných projektů a transformaci celých organizací. Sledují však obvykle schéma zahrnující analýzu, návrh řešení, jeho realizaci po zakončení projektu spolu s předáváním zodpovědnosti zpět do organizace. Ve fázi analýzy a počátečního auditu je práce Interim manažera podobná činnosti poradce, následně v implementační fázi přechází v projektový management a při předávání Interim manažer často působí jako kouč či školitel. Fáze 0 – Zadání, výběr a nasmlouvání Interim manažeraZadavatel formuluje sám nebo s pomocí konzultanta projektový plán, který zohlední aktuální situaci a cíle projektu a sdělí jej přímo nebo zprostředkovaně zainteresovaným interim manažerům. Vybírá si přímo nebo přes zprostředkovatele ze dvou nebo vice Interim manažerů se zkušenosti v požadované odbornosti na základě osobního pohovoru a předložených referencí. Do Smlouvy s interim manažerem vstupuje buď přímo nebo přes zprostředkovatele. Smlouva obsahuje zadání a hlavní cíle, předpokládanou délku mandátu a obchodní podmínky jakož i vymezení zodpovědností za rizika (dohoda o mlčenlivosti, zákaz konkurence, vymezení hmotné zodpovědnosti, podmínky a lhůty ukončení smlouvy). Výběr a nasmlouvání interim manažera pomocí zprostředkovatele zvyšuje náklady, ale obvykle zkvalitní a zrychluje proces a poskytuje větší jistotu jak organizaci, tak interim manažerovi. Fáze 1 – Vstup do organizace a počáteční analýzaV rámci prvních (zpravidla 10) dnů Interim manažer vypracuje situační analýzu. Vytvoří také projektový a časový plán s vytyčením cílů, priorit a stanovením očekávaného přínosu. Při mandátech pojatých jako “zástup” musí Interim manažer tuto analýzu uskutečnit paralelně s operativní činností. Fáze 2 – Návrh řešeníPo úvodní analýze představuje Interim manažer sám nebo s podporou zprostředkovatele vlastní návrh změn a cílů pro svůj mandát. Pokud se vnímání výchozí situace a žádoucích změn zásadně liší od původního zadání, zákazník může tuto změnu akceptovat anebo spolupráce mezi ním a interim manažerem v tento okamžik skončí. Většina neúspěšných mandátů vzniká tím, že zadavatel této fázi nevěnuje dostatečnou pozornost či není ochoten přijmout jiný názor a/nebo interim manažer po úvodní analýze neprosadí svoje názory a postupy. V případě „zástupu“ původní analýza a návrh řešení poukazuje na míru identifikace a vhodnosti Interim manažera se svěřenou rolí. Fáze 3 – Implementace řešeníInterim řídí implementaci svého projektu společně s pracovníky organizace a zároveň informuje o postupu projektu a poskytuje zadavateli pravidelnou zpětnou vazbu, buď sám, nebo ve spolupráci se zprostředkovatelem. Oboustranná zpětná vazba je důležitá pro zachování nutné míry objektivity v hodnocení činnosti interim manažera a ostatních pracovníků a pro sledování možného vývoje původních cílů. Míra vlastních odborných vstupů interim manažera, řízení týmů nebo strategického dohledu nad projektem se liší dle zadání a druhu mandátu. Fáze 4 – Dokončení a předání projektuKe konci projektu musí interim manažer ověřit dosažení definovaného zadání a spokojenost zadavatele. Tato fáze často zahrnuje předávání know-how a trénink stálých pracovníků organizace, identifikaci a případný nábor následovníků a zhodnocení procesu včetně omylů a získaných zkušeností. Úspěšný interim manažer se soustřeďuje na trvalost dosažených výsledků vice než na délku vlastního mandátu, a bude trvat na hodnocení projektu ze strany zadavatele. V některých případech poskytuje další ad-hoc podporu nebo nastoupí na nový projekt u téhož klienta.[5] Doprovázející zprostředkovatel (provider) interim manažera obvykle doprovází tuto fázi projektu ke spokojenosti obou stran a zajištuje vyvážené hodnocení a pokud možno písemné reference pro interim manažera.[6] Způsoby najímaní interim manažerůInterim manažeři obvykle působí jako OSVČ nebo právní osoby, motivované měnit prostředí, přijmout nové výzvy a příležitosti stejně jako s nimi spojená rizika. Na rozdíl od přiděleného zaměstnance v režimu “dočasného přidělení” podle zákona o zaměstnanosti[7] jejich právní status vůči zadavateli musí být definován smlouvou, pokud není spojen se statutární funkcí v dané organizaci. S klientem navazují buď přímý vztah anebo zprostředkovaný vztah přes takzvaného “interim providera”, který dohlíží jak na plnění smluvních závazků, tak na průběh mandátu a často přebírá administrativní agendu spojenou s výkonem mandátu interim manažera. Někteří interim manažeři, v převážné míře působící v krizovém managementu, pracují ve skupině, přičemž každý z nich zajišťuje „svoji odbornost“ v rámci projektu (CEO, CFO, Nákup, Výroba, HR). Ve výjimečných případech se Interim manažer po dokončení projektu rozhodne setrvat u klienta a vstoupit s ním do zaměstnaneckého vztahu. Výhody využívání interim manažerů
Specifika českého a slovenského trhu interim managementuKoncept interim managementu se vyvíjí v České republice zevnitř i zvenku: na trhu původně českých podniků se uplatňují interim manažeři hlavně v oblasti krizového řízení, pokusů o záchranu podniků nebo v insolvenčním řízení. V podnicích se zahraniční majetkovou účastí, především v automobilovém průmyslu, se používá hlavně v oblasti projektového nebo změnového řízení či dočasného zastoupení nebo posílení týmů. Tito interim manažeři bývají často najímáni přes zprostředkovatele ze zemí původu zahraničních investorů. Vznikly tak dvě skupiny Interim manažerů s odlišným zaměřením a zkušenostmi, které dnes částečně propojuje několik zprostředkovatelů. OdkazyReference
Externí odkazy |
