Imhotep (v egyptštině „Ten, který přichází v míru“ nebo „Vítaný“, v řeckém přepisu Imúthés) byl egyptskývezír, kněz, architekt, lékař a mudrc žijící v době 3. dynastie za vlády panovníkaDžosera; někteří badatelé jej pokládají za Džoserova syna. Prozatím neprokázanou literární tradicí je mu připisováno sestavení prvního ze staroegyptských naučení. Byl spojován také s bohem moudrosti Thovtem. [1] V pozdější době byl pokládán za jednoho z bohů a patrona lékařů. Byl nazýván Asklépios nebo Josef.[2] Jeho nejslavnějším architektonickým dílem je Džoserova pyramida, vůbec první pyramida na světě a první známá monumentální kamenná stavba.[3] Sám Imhotep je prvním architektem, kterého zná historie jménem.[4]
V egyptských pramenech se Imhotep objevuje jako legendární, polobožská postava, která byla v Egyptě uctívána především v 1. tisíciletí př. n. l. To, že Imhotep skutečně žil a nejde jen o mytickou postavu, dokazuje podstavec Džoserovy sochy, na němž je zapsáno jeho jméno spolu s tituly:[2][1]
„
Strážce pečeti krále Dolního Egypta, první po králi Dolního Egypta, správce velikého paláce, dědičný pán, největší z velekněží v Iunu, Imhotep, stavitel, sochař, zhotovitel kamenných váz
Tradicí nejpozději z doby přelomu 11. a 12. dynastie je Imhotepovi připisováno autorství nejstarší tzv. Knihy moudrých rad do života, tj. v Egyptě velmi oblíbeného veršovaného literárního útvaru s didaktickým zaměřením (dnes jsou tyto skladby označovány jako egyptská naučení), takže je nejstarším známým egyptským mudrcem a spolu s dalšími (např. Hardžedefem nebo Ptahhotepem) byl součástí historické paměti Egypťanů nepřetržitě po celý starověk. Žádný z doposud objevených textů tohoto druhu ovšem nelze Imhotepovi připsat.
Život
Podle dochovaných písemných pramenů se Imhotep narodil v Mennoferu kolem roku 2700 př. n. l. Jeho otec zastával úřad stavitele Horního a dolního Egypta a Imhotep se stal rovněž dvorním architektem.[5] Svou profesionální dráhu započal již na konci 2.dynastie za vlády panovníka Chasechemueje. [2] Jeho nejslavnější období je spojeno se jménem faraona Džosera, kdy byl povolán z chrámu boha Re v Heliopoli.[6] Po čase se Imhotep stal nejvyšším úředníkem v zemi, který byl nejen vrchním velitelem královských expedic a staveb, ale také zodpovídal za hospodářský rozvoj země a její blahobyt. Měl značnou pravomoc v určování náboženských rituálů, na nichž záviselo štěstí panovníka i říše. Měl znalosti v astronomii a medicíně.[5]
Viditelným projevem Imhotepovy činnosti je Džoserovastupňovitá pyramida v Sakkáře, vůbec první stavba svého druhu na světě postavená z opracovaných kamenů. Při výstavbě královského komplexu do té doby obvyklé stavební materiály jako nepálené cihly, rákos a dřevo nahradil kamennými kvádry. Novými stavebními prvky byly kamenné sloupy (pilastry), zdobené abstraktními kanelurami.[6] Rozsáhlý soubor staveb nazývaný Osvěžení bohů měl symbolizovat palác, kde se božský faraon, setkával po své fyzické smrti s ostatními egyptskými bohy.[2] Jeho dílem byla i nedokončená pyramida Džoserova nástupce Sechemcheta. [5] Předpokládá se, že v komplexu mohla být vybudována také Imhotepova hrobka, která však dosud nebyla nalezena.[2] S jeho jménem je spojeno také rozšíření výroby kamenných váz.[6]
Imhotep jako božský lékař
Po smrti byl Imhotep zbožštěn. Náznaky jeho božského statutu lze vysledovat už v době 19. dynastie, zbožštěn byl v Pozdní době. Byl prohlášen za syna boha Ptaha a bohyně Sachmety, s nimiž vytvořil mennoferskou triádu (nahradil v ní boha Nefertuma). Místo Sachmety je někdy jako jeho matka zmiňována pozemská žena Chereduanch. Pro umocnění Imhotepova božství ovšem i jí mohl být přičítán božský původ – mohla být považována za dceru boha Banebdžedeta.
Nejdůležitějším centrem Imhotepova kultu byl Mennofer, resp. dnešní Sakkára, kde byl v období 26. dynastie (kolem roku 600 př. n. l.) kromě jiných památek rekonstruován také Imhotepem postavený Džoserůvpyramidový komplex a nad zdejší údajnou Imhotepovou hrobkou byla zbudována svatyně. Vystupoval jako bůh písařů, písemnictví a vzdělanosti.
Za Ptolemaiovců se Imhotepův kult rozšířil po celém Egyptě. Jeho svatyně v Sakkáře nazývaná Asklépeion se v této době stala pro celém Středomoří jedním z míst zázračných uzdravení: bůh Imhotep zde lidem prostřednictvím snu sděloval návod, jak dosáhnout uzdravení. V řeckém prostředí této doby proto Imhotepa ztotožňovali s řeckým bohem Asklépiem,[5][6] jak dokládá řecky píšící egyptský knězManehto zpracovávající pro ptolemaiovské panovníky egyptskou historii:
„
Džoser vládl dvacet devět let, za jeho vlády byl Imhotep, jehož Egypťané staví na roveň Asklépiovi pro jeho lékařskou zdatnost a jeho vynález stavění z otesaného kamene, a také pro výtečnost jeho spisů.
“
Imhotep
Imhotep této doby byl především bohem léčení. Za svého pomocníka jej speciálně pokládali bezdětní manželé toužící po početí syna. Říkalo se mu Dárce života.[1] Podle mínění egyptologaErika Hornunga Imhotep na konci ptolemaiovského období získal v Mennoferu větší úctu než zde od počátku historické doby uctívaný starobylý bůhPtah.
Způsob Imhotepova zobrazování se ustálil krátce po vzniku jeho kultu v době 26. dynastie. Jde o drobnější bronzové sošky muže sedícího na židli s rozvinutým papyrovým svitkem s vyrytým Imhotepovým jménem v rukou jako symbolem moudrosti a vzdělanosti. Oděn bývá do dlouhé kněžské suknice, hlavu má holou nebo krytou přiléhavou pokrývkou ikonograficky odkazující na jeho božského otce Ptaha.[2] Podle Hornunga měla Imhotepova ikonografie důstojného starce vliv na pozdější představu Herma Trismegista.
Odkazy
Reference
↑ abcJANÁK, Jiří. Svatý Imhotep a sedm hladových let. medium.seznam.cz [online]. 2023-09-08 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online.
↑ abcdefBÁRTA, Miroslav. Imhotep, stavitel nejstarší parymidy na světě [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online.
↑Imhotep, velký mudrc a vezír [online]. Egypotologie.cz, 2011-02-13 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
↑ Architekt, který se stal po smrti bohem. Imhotep, tvůrce pyramid. iDNES.cz [online]. 2012-10-06 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
↑ abcdMARKOVIČ, Petr. Přemožitelé času sv.21. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Interpress magazin 1990 s. Kapitola Imhotep, s. 49–53.
↑ abcdJOHNSON, Paul. Civilizace starého Egypta. Praha: Academia, 2002. ISBN80-200-0949-3. S. 334–37.
