Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70–80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2–3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy.
V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. Na základě dat IUCN z roku 2018 jde o ohrožený druh a jeho populace nepřesahuje 250 dospělců. Na počátku 20. století přežívala pouze západní populace v Maroku a východní populace v Turecku a Sýrii; 95 % volně žijících ptáků žilo k roku 2018 v Maroku, syrské hnízdní populace jsou nejspíš již vyhynulé.[2]Reintrodukční programy probíhaly např. v Turecku, Rakousku, ve Španělsku a v severním Maroku.
Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy.
Chov v zoo
V Evropě je chován ve více než 120 zoo (stav k podzimu 2018). V Česku se jedná o následujících pět zařízení:[3]
Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 1985. První úspěšný odchov se podařil v roce 1992. Úspěšný chov byl přerušen ničivou povodní v roce 2002, která zasáhla dolní část zoo. Ibisové byli evakuováni, což pro ně ale znamenalo silný stres, který většina jedinců nepřežila. V roce 2004 byla otevřena nová voliéra Africké skály, jejímiž hlavními obyvateli se stali právě ibisové skalní.[4] Tam se také podařilo obnovit úspěchy z předchozích let. První odchovy po nucené pauze byly zaznamenány v roce 2006.[5] Na počátku března 2016 došlo pod tíhou sněhu k protržení voliéry Africké skály a k následnému úniku 18 ibisů skalních.[6] Všichni byli postupně s pomocí veřejnosti odchyceni.[7] Celá akce vyvolala velkou intenzitu zájmu lidí, a proto byla následně využita i k netradiční a neplánované reklamní kampani Ibis do zoo. Odchycení ibisové byli dočasně umístěni ve voliéře u dolního vchodu. Do své původní voliéry byli po její nutné opravě navráceni v listopadu roku 2016.[8] Více viz Úlet ibisů skalních z pražské zoologické zahrady.
V roce 2016 se tedy nepodařilo odchovat žádné mládě.[9] V roce 2017 se však již situace vrátila do normálního stavu a podařilo se odchovat 13 mláďat, takže na konci roku bylo v Zoo Praha chováno 31 těchto ptáků.[10] Ke konci roku 2018 bylo chováno 25 jedinců.[11] V květnu 2019 se vylíhla další dvě mláďata.[12]
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑BirdLife International. 2018. Geronticus eremita. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22697488A130895601. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22697488A130895601.en. Accessed on 20 November 2024.
↑ Patnáctý ibis z pražské zoo se chytil do vystřelovací sítě. Zbývají tři. iDNES.cz [online]. 2016-03-07 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online.
↑ Operace ibis skončila. Pražská zoo už má zpátky všechny opeřence, posledního chytili v Řeporyjích. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-03-13 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online.
↑ Pražští ibisové jsou zpátky ve voliéře, ze které na jaře ulétli. Síť nahradilo pletivo z oceli. Aktuálně.cz. Economia, 2016-11-04. Dostupné online [cit. 2018-10-23].
↑Výroční zpráva Zoo Praha 2016 [online]. Zoo Praha [cit. 2018-10-23]. Dostupné online.
↑Výroční zpráva Zoo Praha 2017 [online]. Zoo Praha [cit. 2018-10-23]. Dostupné online.
↑Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
