Hugo Nys
Hugo Nys na Monte-Carlo Masters 2022
Přezdívka	Hugito[1]
Stát	Francie Francie (2010–2019) Monako Monako (od 2019)
Datum narození	16. února 1991 (33 let)[2]
Místo narození	Évian-les-Bains, Francie[2]
Bydliště	Monte Carlo, Monako[2]
Výška	185 cm[2]
Hmotnost	78 kg[2]
Profesionál od	2010
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	1 687 984 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	0–1
Tituly	0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění	327. místo (29. července 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů	120–121
Tituly	7 ATP, 11 challengerů, 27 ITF
Nejvyšší umístění	12. místo (12. června 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	finále (2023)
French Open	čtvrtfinále (2021)
Wimbledon	3. kolo (2017, 2023)
US Open	čtvrtfinále (2022, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2024)
French Open	1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon	1. kolo (2018, 2023)
US Open	čtvrtfinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240428a28. dubna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Nys (* 16. února 1991 Évian-les-Bains) je monacký profesionální tenista, deblový specialista, který do sezóny 2019 reprezentoval rodnou Francii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třicet osm ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2019 na 327. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2023 na 12. místě. Trénují ho bývalý monacký tenista Guillaume Couillard a Kevin Blandy.^[1][2]

Jako první Monačan postoupil do semifinále a finále grandslamu, když s Polákem Janem Zielińskim prohráli boj o titul ve čtyřhře Australian Open 2023 s Australany Jasonem Kublerem a Rinkym Hijikatou.^[4][5] Deblovou trofejí na římském Internazionali BNL d'Italia 2023 se stal prvním monackým vítězem Mastersu.^[6]

V monackém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 athénským základním blokem 3. evropské skupiny euroafrické zóny proti Lucembursku, v němž vyhrál v páru s Benjaminem Balleretem čtyřhru. Monačané zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–2 ve dvouhře a 10–1 ve čtyřhře.^[7]

Narodil se roku 1961 ve francouzském lázeňském městě Évian-les-Bains, ležícím v Horním Savojsku do rodiny Quiblier Pascalové. K tenisu jej ve třech letech přivedl otec, tenisový trenér Jean-Christophe Nys. Děd Francis Nys (1930–2017) hrál v sezónách 1950–1961 Roland Garros. Nejdále se probojoval do třetího kola v letech 1953 a 1955.^[1] Praděd Robert Nys působil jako viceprezident francouzského tenisového svazu Fédération Française de tennis.^[8]

Z místního evianského klubu přestoupil v žákovské kategorii do Grenoblu.^[9] Na začátku profesionální kariéry strávil tři sezóny v tenisové akademii ISP v Sophia Antipolis na francouzské Riviéře. Od roku 2010 se začal připravovat v Monte Carlo Country Clubu.^[10]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014, kam mu organizátoři s Fabricem Martinem udělili divokou kartu. V prvním kole však Francouzi nenašli recept na německo-nizozemskou dvojici Andre Begemann a Robin Haase.^[11] Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval monackou čtyřhrou Monte-Carlo Rolex Masters 2017, do níž obdržel s Romainem Arneodem divokou kartu. Ve druhém kole nezvládli koncovky setů s osmými nasazenými Jeanem-Julienem Rojerem a Horiou Tecăuem.^[11]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Open Sud de France 2018 v Montpellier. Po boku Japonce Bena McLachlana z něho odešli poraženi od anglických bratrů Kena a Neala Skupských.^[12] Deblovou trofej pak získal na mexickém Los Cabos Open 2019, kde s Arneodem zdolali v boji o titul britsko-americké turnajové jedničky Dominica Inglota a Austina Krajicka. V zápase odvrátili dva mečboly a sami využili až sedmou mečbolovou příležitost.^[13] V únoru 2021 triumfoval s Němcem Timem Pützem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021^[14] a poté Lyon Open 2021.^[15]

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2023	Australian Open	tvrdý	Jan Zieliński	Rinky Hijikata Jason Kubler	4–6, 6–7(4–7)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	únor 2018	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Ben McLachlan	Ken Skupski Neal Skupski	6–7(2–7), 4–6
Vítěz	1.	srpen 2019	Los Cabos, Mexiko	tvrdý	Romain Arneodo	Dominic Inglot Austin Krajicek	7–5, 5–7, [16–14]
Vítěz	2.	květen 2021	Estoril, Portugalsko	antuka	Tim Pütz	Luke Bambridge Dominic Inglot	7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz	3.	květen 2021	Lyon, Francie	antuka	Tim Pütz	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–4, 5–7, [10–8]
Finalista	2.	září 2021	Mety, Francie	tvrdý (h)	Arthur Rinderknech	Hubert Hurkacz Jan Zieliński	5–7, 3–6
Finalista	3.	říjen 2021	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Andrej Golubjev	Jamie Murray Bruno Soares	3–6, 4–6
Finalista	4.	srpen 2022	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Jan Zieliński	Matthew Ebden Jamie Murray	4–6, 2–6
Vítěz	4.	září 2022	Mety, Francie	tvrdý (h)	Jan Zieliński	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	7–6(7–5), 6–4
Finalista	5.	leden 2023	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	Jan Zieliński	Rinky Hijikata Jason Kubler	4–6, 6–7(4–7)
Vítěz	5.	květen 2023	Řím, Itálie	antuka	Jan Zieliński	Robin Haase Botic van de Zandschulp	7–5, 6–1
Finalista	6.	říjen 2023	Basilej, Švýcarsko	tvrdý (h)	Jan Zieliński	Santiago González Édouard Roger-Vasselin	7–6(10–8), 6–7(3–7), [1–10]
Vítěz	6.	listopad 2023	Mety, Francie (2)	tvrdý (h)	Jan Zieliński	Constantin Frantzen Hendrik Jebens	6–4, 6–4
Vítěz	7.	březen 2024	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Jan Zieliński	Santiago González Neal Skupski	6–3, 6–2
Finalista	7.	duben 2024	Barcelona, Španělsko	antuka	Jan Zieliński	Máximo González Andrés Molteni	6–4, 4–6, [9–11]

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	září 2012	Uppsala, Švédsko	tvrdý (h)	Robin Olin	6–0, 5–7, 6–3
2.	2014	Antalya, Turecko	tvrdý	Robin Kern	6–0, 6–2
3.	2014	Istanbul, Turecko	tvrdý	Aldin Šetkić	6–4, 6–3
4.	2014	Istanbul, Turecko	tvrdý	Matija Pecotić	7–6(7–5), 3–6, 7–6(7–4)
5.	červen 2015	Šarm aš-Šajch, Egypt	tvrdý	Javier Pulgar-García	6–3, 6–1
6.	leden 2016	Veigy-Foncenex, Francie	koberec (h)	Antal van der Duim	6–4, 6–3

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	srpen 2012	Eupen, Belgie	antuka	Teri Groll	Germain Gigounon James Junior Storme	6–4, 6–3
2.	říjen 2012	La Roche-sur-Yon, Francie	tvrdý (h)	Jean Andersen	Moritz Baumann Tim Pütz	7–6(8–6), 7–6(7–3)
3.	březen 2013	Saint-Raphaël, Francie	tvrdý (h)	Romain Arneodo	Simon Cauvard Alexandre Penaud	6–7(6–8), 6–4, [10–5]
4.	květen 2013	Antalya, Turecko	tvrdý	Davy Sum	Claudio Fortuna Matthieu Viérin	6–2, 6–0
5.	červen 2013	Toulon, Francie	antuka	Benjamin Balleret	David Couronne Vincent Verpeaux	7–5, 6–4
6.	září 2013	Bagnères-de-Bigorre, Francie	tvrdý	Antoine Benneteau	Riccardo Ghedin Claudio Grassi	6–3, 4–6, [10–2]
7.	září 2013	Göteborg, Švédsko	tvrdý (h)	Jesper Brunström	Pierre Bonfre Viktor Stjern	6–3, 7–6(7–5)
8.	říjen 2013	Saint-Dizier, Francie	tvrdý (h)	Germain Gigounon	David Rice Sean Thornley	7–6(7–4), 6–4
1.	říjen 2013	Mouilleron-le-Captif, Francie	tvrdý (h)	Fabrice Martin	Henri Kontinen Adrián Menéndez Maceiras	3–6, 6–3, [10–8]
9.	červenec 2014	Istanbul, Turecko	tvrdý	Federico Zeballos	Tuna Altuna Michal Schmid	7–6(7–3), 3–6, [10–3]
10.	červenec 2014	Middelkerke, Belgie	tvrdý	Élie Rousset	Éric Fomba Florian Lakat	6–3, 6–1
11.	říjen 2014	Nevers, Francie	tvrdý (h)	Olivier Charroin	Romano Frantzen Darren Walsh	6–4, 6–4
12.	březen 2015	Marsá al-Qantáwí, Tunisko	tvrdý	Benjamin Balleret	Thomas Fabbiano Giorgio Portaluri	7–5, 2–6, [10–4]
13.	2015	Antalya, Turecko	tvrdý	Yannick Jankovits	Marat Děvjaťarov Michael Geerts	7–6(8–6), 6–1
14.	červen 2015	Mont-de-Marsan, Francie	tvrdý (h)	Romain Arneodo	Théo Fournerie Louis Tessa	6–1, 7–5
15.	červenec 2015	Istanbul, Turecko	tvrdý	Yannick Jankovits	Sarp Ağabigün Muhammet Haylaz	2–6, 7–5, [10–6]
16.	srpen 2015	Ajaccio, Francie	tvrdý	Romain Arneodo	Sančai Ratiwatana Sončat Ratiwatana	2–6, 6–4, [10–5]
17.	srpen 2015	Sion, Švýcarsko	antuka	Tak Khunn Wang	Federico Coria Siméon Rossier	6–2, 6–2
18.	květen 2016	Antalya, Turecko	tvrdý	Miķelis Lībietis	Sarp Ağabigün Altuğ Çelikbilek	6–2, 6–2
19.	květen 2016	Antalya, Turecko	tvrdý	Miķelis Lībietis	Kacuki Nagao Hiromasa Oku	4–6, 6–2, [10–3]
20.	červen 2016	Harare, Zimbabwe	tvrdý	Andrea Vavassori	Benjamin Lock Courtney John Lock	6–3, 6–3
21.	červenec 2016	Harare, Zimbabwe	tvrdý	Višnu Vardhan	Nicolaas Scholtz Tucker Vorster	6–4, 6–2
22.	červenec 2016	Harare, Zimbabwe	tvrdý	Višnu Vardhan	Benjamin Lock Courtney John Lock	6–7(5–7), 6–4, [10–5]
23.	červenec 2016	Ajaccio, Francie	tvrdý	Romain Arneodo	Romain Jouan Joan Soler	7–5, 6–2
24.	srpen 2016	Béjar, Španělsko	tvrdý	Yannick Mertens	Alexander Centenari Sami Reinwein	6–4, 7–6(7–3)
25.	říjen 2016	Saint-Dizier, Francie	tvrdý (h)	Mick Lescure	Geoffrey Blancaneaux Evan Furness	6–2, 6–3
26.	leden 2017	Bressuire, Francie	tvrdý (h)	Corentin Denolly	Ante Pavić Ruan Roelofse	6–4, 6–2
27.	březen 2017	Gatineau, Kanada	tvrdý (h)	Miķelis Lībietis	Grégoire Barrère Laurent Lokoli	7–6(7–4), 6–3
2.	srpen 2017	Manerbio, Itálie	antuka	Romain Arneodo	Michail Jelgin Roman Jebavý	4–6, 7–6(7–3), [10–5]
3.	leden 2018	Nouméa, Nová Kaledonie	tvrdý	Tim Pütz	Alejandro González Jaume Munar	6–2, 6–2
4.	březen 2018	Lille, Francie	tvrdý	Tim Pütz	Džívan Nedunčežijan Purav Radža	7–6(7–3), 1–6, [10–7]
5.	leden 2019	Canberra, Austrálie	tvrdý	Marcelo Demoliner	André Göransson Sem Verbeek	3–6, 6–4, [10–3]
6.	únor 2019	Quimper, Francie	tvrdý (h)	Fabrice Martin	David Pel Antonio Šančić	6–4, 6–2
7.	březen 2019	Lille, Francie	tvrdý	Romain Arneodo	Jonatan Erlich Fabrice Martin	7–5, 5–7, [10–8]
8.	září 2019	Orleans, Francie	tvrdý (h)	Romain Arneodo	Hans Podlipnik Castillo Tristan-Samuel Weissborn	6–7(5–7), 6–3, [10–1]
9.	září 2020	Aix-en-Provence, Francie	antuka	Andrés Molteni	Ariel Behar Gonzalo Escobar	6–4, 7–6(7–4)
10.	únor 2021	Biella, Itálie	tvrdý (h)	Tim Pütz	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	7–6(7–4), 6–3
11.	březen 2022	Roseto degli Abruzzi, Itálie	antuka	Jan Zieliński	Roman Jebavý Philipp Oswald	7–6(7–2), 4–6, [10–3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Nys na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Nys na Wikimedia Commons
• Hugo Nys na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Hugo Nys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Hugo Nys na stránkách Davis Cupu (anglicky)