Hugh Low

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Sir Hugh Low, GCMG
Hugh Low
Hugh Low
4. britský resident v Peraku
Ve funkci:
1. dubna 1877 – 31. května 1889
PředchůdceJames G. Davidson
NástupceFrank A. Swettenham
Narození10. května 1824
Upper Clapton, Spojené království
Úmrtí18. dubna 1905 (ve věku 80 let)
Alassio, Itálie
ChoťCatherine Napier
Anne Douglas
SídloAnglie
Profesebotanik a přírodovědec
Náboženstvíkřesťanství
Oceněnírytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
CommonsHugh Low
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Hugh Low, GCMG (10. května 1824 – 18. dubna 1905) byl britský koloniální administrátor a přírodovědec. Po dlouhém působení v různých koloniálních úřadech v Labuanu se stal prvním úspěšným britským administrátorem na Malajském poloostrově. Jeho metody se staly modelem pro jeho následovníky. V roce 1851 vykonal první zdokumentovaný výstup na Kinabalu. Nejvyšší vrchol masivu i hluboká soutěska na úbočí hory nesou Lowovo jmeno.[1][2]

Životopis

Low se narodil v Upper Claptonu v Anglii jako syn skotského zahradníka, také Hugha. Již v raném věku získal botanické zkušenosti díky práci v rodinném zahradnictví. Ve 20 letech jej otec vyslal na sběratelskou expedici do jihovýchodní Asie. Nejprve se usadil v Singapuru, brzy se však přidal k „bílému rádžovi“ Jamesi Brookeovi na Sarawaku. V následujících měsících se natolik dobře seznámil s prostředím na Sarawaku, že při návratu domů o tom sepsal knihu. Roku 1847 byl Brooke jmenován guvernérem nově ustanovené britské kolonie na Labuanu a generálním guvernérem Bornea. Lowa jmenoval svým koloniálním sekretářem (1848–1850) a Williama Napiera svým zástupcem. Low a Napierova dcera zpět na dalný východ dorazili společně roku 1948. Ihned po příjezdu do Singapuru uzavřeli sňatek.[3] V Labuanu získal Low zkušenosti s administrativou, naučil se plynně malajsky a upevnil svou pověst jako přírodovědce, přestože měl spory s Jamesem Motleym. V letech 1850–1877 byl magistrátním úředníkem. Právě z Labuanu uskutečníl své tři výpravy na Kinabalu, první v roce 1851, druhou a třetí spolu se Spenserem St. Johnem, generálním konzulem Bruneje, v roce 1858.[4][5]

V dubnu 1877 byl Low přeložen na Malajský poloostrov a stal se čtvrtým Residentem Peraku (1877–1889). Podle podmínek Smlouvy z Pangkoru byl Resident poradcem, jehož rozhodnutí byla závazná ve všech věcech s výjimkou víry a daní. První Resident byl v roce 1874 zavražděn, což vedlo k válce, po které téměř všichni vyšší malajští hodnostáři byli mrtví či v exilu. Lowowo jmenování se stalo znamením návratu k civilním pořádkům.[6]

Během prvního roku v úřadě (1877) zavedl princip, podle kterého majitelé území s doly, pokud nechtěli o svůj majetek přijít, museli zajistit, aby jejich země byla obhospodařována. Během osmi let se dočkal zrušení otroctví na území státu.[7] V roce 1885 byl u založení první železnice na Malajském poloostrově, z Taipingu do Port Weldu (dnes Kuala Sepetang).[8]

Jeho 12 let v Peraku prošlo ve znamení míru. Založil státní radu, kterou tvořili nejvýznamnější malajští, čínští a britští hodnostáři. Byl velmi úspěšný při zapojování místních vůdců do nejrůznějších úrovní své politiky.[1]

Například udržoval přátelství s čínským těžařským magnátem Chung Keng Queem, který byl jeho důvěrníkem. Další čínské těžaře přesvědčil, aby používali moderní briské vybavení, když s ním nejprve nechal experimentovat právě Qeeho. Jejich přátelství bylo tak blízké, že když byl v roce 1891 byl Qee kritizován v článku v Harpers Magazine, Low napsal šefrédaktorovi dopis, aby uvedl věc na pravpu míru.[9]

Blízce spolupracoval s rádžou Yusefem (rádža Muda) a rádžou Drisem (pozdější sultán Idris) na obnovení pořádku, splatil státní dluh 800 000 koloniálních dolarů („Straits Dollars“) a obnovil důvěru v britský residentský systém.[10][11]

Kromě úspěchů v administrativě se Low rovněž podílel na experimentech s výsadbou a pěstováním různých tropických plodin jako kaučukovníku, kávovníku, čajovníku a pepřovníku. Počátky pěstování kaučukovníku v Malajsii jsou spojovány právě s Lowem. V roce 1882 zasadil semena a vypěstoval sedm stromů v zahradách v Kuala Lumpuru.[12]

Low rovněž pomohl založit Journal of the Straits Branch of the Royal Asiatic Society. Za své zásluhy o impérium byl opakovaně oceněn Řádem sv. Michala a sv. Jiří, nejprve v roce 1879 jako rytíř (Companion), v roce 1883 jako rytíř-komandér (Knight Commander) a v roce 1889 jako nositel velkokříže (Knight Grand Cross). Je často považován za prvního úspěšného britského administrátora na Malajském poloostrově, jehož metody se staly modelem pro další britské koloniální operace v celé jihovýchodní Asii.[1]

Na post Residenta Peraku rezignoval Low v roce 1889. Přebytek rozpočtu jeho úřadu v té době činil 1,5 milionu koloniálních dolarů.[11][13]

Hogh Low zemřel 18. dubna 1905 v Alessiu v Itálii.

Odkaz

Květ orchideje Paphiopedilum lowii
Tesaříkovitý brouk Sarothrocera lowii

Po Hughu Lowowi nese jméno řada rostlinných i živočišných druhů:

Rostliny

Orchideje

Savci

Hmyz

Místa

Publikace

  • LOW, Hugh. Sarawak; Its Inhabitants and Productions: Being Notes During a Residence in that Country with His Excellency Mr. Brooke. Londýn: Richard Bentley, 1848. 416 s. Dostupné online. OCLC 65314612 (anglicky) 
  • LOW, Jugh. A Botanist in Borneo: Hugh Low's Sarawak Journals. Příprava vydání R.H.W. Reece. Kota Kinabalu: Natural History Publications (Borneo), 2002. 206 s. ISBN 983-812-065-0. (anglicky) 
  • LOW, Hugh. Sĕlĕsǐlah (book of the descent) of the Rajas of Bruni. Journal of the Straits Branch of the Royal Asiatic Society. 1880, čís. 5, s. 1–8. Dostupné online. (anglicky) 
  • LOW, Hugh. The Journal of Sir Hugh Low; Perak, 1887. Příprava vydání Emily Sadka. Singapur: Malayan Branch of the Royal Asiatic Society, 1954. 108 s. OCLC 221394457 (anglicky) 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugh Low na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Encyclopædia Britannica.
  2. ↑ Malaysia, Singapore & Brunei By Simon Richmond, Damian Harper, Tom Parkinson, Richard Watkins Published by Lonely Planet, 2007; ISBN 1-74059-708-7, ISBN 978-1-74059-708-1
  3. ↑ Miss Catherine Napier was married in St. Andrew's Church, Singapore, on 12 August 1848, to Mr. Hugh Low: An Anecdotal History of Old Times in Singapore: From the Foundation of the ... by Charles Burton Buckley - Singapore - 1965 - Page 485
  4. ↑ The Living Age By Eliakim Littell, Making of America Project, Robert S. Littell Published by Living Age Co., 1848
  5. ↑ The Annual Register Published by Rivingtons, 1906; Item notes: 1905
  6. ↑ Sir Hugh Low G.C.M.G. by Sir Geoffrey Cator C.M.G. published in Malaya: The journal of the British Association of Malaya, the British Association of Malaya and Singapore, Great Britain Colonial Office, Malaya Published by British Association of Malaya, 1958; Item notes: 1958 Feb-Dec; pp. 13, 34, 36, 59
  7. ↑ The Making of Modern South-East Asia By D. J. M. Tate Published by Oxford University Press, 1971; Item notes: v.2
  8. ↑ Asian Transformation: A History of South-East, South, and East Asia By Gilbert Khoo, Dorothy Lo Published by Heinemann Educational Books (Asia), 1977
  9. ↑ Correction - Chinese Secret Societies, by Hugh Low, Harper's New Monthly Magazine, Volume 84, Issue 489, December, 1891, page 164
  10. ↑ Letters to Henrietta By Isabella Lucy Bird, Kay Chubbuck, Henrietta Amelia Bird Contributor Kay Chubbuck Published by UPNE, 2003; ISBN 1-55553-554-2, ISBN 978-1-55553-554-4
  11. ↑ a b Southeast Asia: A Historical Encyclopedia, from Angkor Wat to East Timor By Keat Gin Ooi Contributor Keat Gin Ooi Published by ABC-CLIO, 2004; ISBN 1-57607-770-5, ISBN 978-1-57607-770-2
  12. ↑ Journal of Macromolecular Science By Taylor & Francis Published by M. Dekker, 1981; Item notes: v.15 1981 pp.683-1636; p. 1283
  13. ↑ British Malaya: An Account of the Origin and Progress of British Influence in Malaya By Frank Athelstane Swettenham Published by J. Lane, 1907

Literatura

  • COWAN, Charles F. Sir Hugh Low, G.C.M.G. (1824-1905). S. 327–343. Journal of the Society for the Bibliography of Natural History [online]. 2011-02. Roč. 7, čís. 4, s. 327–343. ISSN 0037-9778. DOI 10.3366/jsbnh.1968.4.7.NP. (anglicky)