PROFILPELAJAR.COM

Hrachor luční
	Hrachor luční (Lathyrus pratensis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bobotvaré (Fabales);
Čeleď	bobovité (Fabaceae);
Rod	hrachor (Lathyrus);
Binomické jméno
	Lathyrus pratensis; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrachor luční (Lathyrus pratensis) je žlutě kvetoucí popínavá rostlina, jeden z mnoha druhů širokého rodu hrachor. Je často ke spatření na loukách, kde je vysévána společně s travinami, a slouží jako vydatné krmivo pro domácí býložravá zvířata.

Výskyt

Vyrůstá v celé Evropě, na východ až po oblast Kavkazu, Himálaj a západní Čínu, řídce roste i na severu Afriky a v Etiopii. Tento druh byl zavlečen do Severní Ameriky i na Nový Zéland. V České republice se hrachor luční přirozeně vyskytuje na celém území poměrně hojně.

Je to světlomilná, víceletá až vytrvalá bylina které se nejlépe daří ve vlhkých, ale nezamokřených půdách dostatečně zásobeních živinami, roste v lučních porostech od sušších luk až po louky rašelinné. Je tolerantní k nižšímu pH půdy. Nejčastěji se vyskytuje ve společenstvech svazů Molinion caeruleae a Potentillion anserinae.^[2]^[3]^[4]

Popis

Výběžkatá, víceletá až vytrvalá rostlina která se rozrůstá sítí dlouhých podzemních výběžků s četnými kořeny. Z nich vyrůstají tenké, hranaté, rozvětvené lodyhy které jsou poléhavé nebo popínavé, dlouhé 40 až 100 cm a bývají porostlé krátkými, přitisklými chloupky. Lodyhy, primárně vyrůstající u kořenového krčku a později také z vegetativních pupenů z podzemních výběžků, jsou porostlé jednojařmými sudozpeřenými listy s rozvětveným úponkem na konci řapíku. Na úzce vejčitých až kopinatých, jemně chlupatých nebo lysých lístcích 12 až 35 mm dlouhých a 2 až 12 mm širokých jsou zřetelné tři řady podélné žilnatiny. Listy s řapíky mají šípovité palisty dosahující velikosti téměř jako vlastní lístky.

Z úžlabí podpůrného listu vyrůstá na dlouhé stopce krátké, jednostranné hroznovité květenství nejčastěji se 2 až 12 většími květy jasně žluté barvy které jsou dlouhé 10 až 12 mm. Na jedné lodyze je zpravidla několik květenství. Květ má pravidelný, zvonkovitý, pěticípý, přitiskle chlupatý kalich s lístky přibližně stejně velkými a dále citrónově žlutou motýlovitou korunu s obvejčitou pavézou, s křídly s oušky a kratším člunkem. Tyčinky jsou dvoubratré, podlouhlý vícesemenný semeník má čnělku ke konci se hřbetu zmáčknutou. Květy jsou cizosprašné, opylovány jsou hmyzem.

Kvete v červnu až srpnu, z jednoho květenství se vyvine zpravidla 2 až 6 lysých, tenkých, dlouhých, hnědočerné až černě zbarvených lusků. Ty jsou v době zralostí (v srpnu až září) pukavé, poltí se ve dvě zkrucující se chlopně. V lusku je zpravidla 3 až 8 kulatých, 3 mm velkých tmavě zelených, kropenatých semen.^[2]^[3]^[5]^[6]

Význam

Hrachor luční je významná jetelovina která se vysévá ve vyšlechtěných odrůdách a pak používá jako krmivo pro hospodářská zvířata. Píce z něho je velmi kvalitní, obsahuje až 25 % dusíkatých látek. Nejčastěji se vysévá většinou ve směskách s vyššími travami kterých se v soutěži o světlo poléhavé lodyhy hrachoru lučního svými úponky přichycují. Sklízí se od počátku kvetení až do období nasazování lusků jak na zelené krmení, tak i na senáž, možno kosit i dvakrát ročně. Z rostlin se při sušení odrolují lístky a tudíž se na seno nesuší, obvykle se senážuje. Pastva a sešlapávání rostlinám škodí.

Čerstvá píce s větším množstvím hrachoru lučního může pro vyšší obsah fenolických kyselin způsobovat u některých zvířat nadýmání, nechává se proto před zkrmením mírně zavadnout. Při kvetení je vydatnou medonosnou rostlinou.^[3]^[5]

Květenství
Květy
Lístky s uponkem
Nezralé lusky
Zralá semena

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
↑ ^a ^b HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Hrachor luční [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.01.2008 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c NOVOTNÁ, Romana; KOBES, Milan. Jeteloviny - 2. část: Hrachor luční [online]. Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita, České Budějovice [cit. 2013-05-12]. Dostupné online.
↑ CHYTRÝ, Milan; KUČERA, Tomáš; KOČÍ, Martin. Katalog biotopů České republiky – I. vydání [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2001 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. ISBN 80-86064-55-7.
↑ ^a ^b BOJAROVÁ, Jana. Pícninářské a semenářské vlastnosti leguminóz rodů Lathyrus a Vicia. České Budějovice, 2011 [cit. 12.05.2013]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Milan Kobes. Dostupné online.
↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hrachor luční [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-05-12]. S. 350–351. Dostupné online.