Historická geografie je vědní disciplína, studující proměny geografického prostoru v čase. Jde o interdisciplinární vědní disciplínu stojící mezi geografií a historií.
Historickou geografií se významněji zabývala francouzská historická škola Annales, především jeden z představitelů její první generace, Lucien Febvre. Za zrodem historické geografie v českých zemích stojí František Palacký a jeho žák August Sedláček. Dnes se jí věnuje Eva Semotanová, která se soustředí především na vydávání map.[1]
Vymezení
V současnosti je historická geografie často definována jako interdisciplinární věda – to platí pro současnou českou historickou geografii, ale také pro historickou geografii v jiných regionech, především v Americe, západní Evropě, Austrálii, Japonsku a Číně. Nicméně jsou i jiné myšlenkové proudy, které definují historickou geografii jinak: jako součást regionální vlastivědy (v Česku Šimák, Roubík, Hosák), jednu z pomocných věd historických (také Roubík, Kašpar, Otto Zwettler), jako obor, jehož součástí jsou příbuzné vědní disciplíny (Horák) anebo jako jednu z geografických věd (Ota Pokorný).[2]
Historická geografie je úzce svázána s historickými disciplínami jako je archeologie, hospodářské dějiny, dějiny osídlení, s právem, s geografickými disciplínami, s historickou demografií, toponomastikou, architekturou a urbanismem, kartografií, geodézií, geologií, botanikou, klimatologií, pedologií a ekologií.
