Geografie cestovního ruchu je multidisciplinární věda a disciplína socioekonomické geografie, jejímž předmětem je studium zákonitostí, činitelů a rozmístění cestovního ruchu. V minulosti byla součástí ekonomické geografie, ale během 90. let došlo k jejímu osamostatnění. V obecné rovině se zabývá geografickými problémy terciéru a obyvatelstva.

Jednu z definic geografie cestovního ruchu nabízí Václav Hrála:

Geografie cestovního ruchu se zabývá studiem zákonitostí a činitelů a faktickým rozmístěním cestovního ruchu v oblastech rozličné velikosti a ekonomické váhy. V tomto rámci se orientuje na:

• vyhodnocování činitelů (faktorů a podmínek) rozmístění a jejich lokalizační váhy obecně i v konkrétních oblastech
• analýzu cestovního ruchu jako specifické formy migrace populace mezi oblastmi jejího vzniku a oblastmi jejího uspokojování ve vnitrostátním či mezinárodním měřítku
• hodnocení vlivu cestovního ruchu na změny ve struktuře a rozmístění hospodářství v oblasti
• vyhodnocování oblastí pro různé formy cestovního ruchu na základě přírodních a společenských předpokladů
• vymezení oblastní cestovního ruchu pro praktické hospodářské účely a použití

Václav Hrala, Geografie cestovního ruchu, s. 10-11^[1]

• HAMARNEHOVÁ, Iveta. Geografie cestovního ruchu – Evropa. Praha: Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 272 s. ISBN 978-80-7380-093-2. 
• HRALA, Václav: Geografie cestovního ruchu. Praha : Oeconomica, 2005, 109 s. ISBN 80-245-0858-3
• PÁSKOVÁ, Martina; ZELENKA, Josef: Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002, 448 s. ISBN 80-239-0152-4
• ŠTĚPÁNEK, Vít; KOPAČKA, Ludvík; ŠÍP, Jiří: Geografie cestovního ruchu. Praha : Karolinum, 2001, 228 s. ISBN 80-246-0172-9

• Západočeská univerzita - Geografie cestovního ruchu

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.