Signálem ke klíčení semen a k tvorbě haustorií parazitických rostlin rostoucích v půdě jsou i sekundární metabolity produkované kořeny příslušného hostitelského druhu.[1]
Haustoria se dělí na:
zelená – haustoria napojená na dřevo (xylém), ze kterého získávají vodu a minerální látky – například jmelí (Viscum album, V. abietis, V. laxum) a ochmet (Loranthus europaeus);
nezelená – haustoria napojená současně na dřevo i lýko (floém). Z lýka přijímají cukry, ze dřeva vodu a minerální látky.
HEIDE-JØRGENSEN, Henning S. Parasitic flowering plants. Leiden: Brill, 2008. 438 s. ISBN 978-90-04-16750-6.
KOKLA, Anna a MELNYK, Charles W. Developing a thief: Haustoria formation in parasitic plants. Developmental Biology. 2018, vol. 442, iss. 1, s. 53–59. https://doi.org/10.1016/j.ydbio.2018.06.013
LUŠTINEC, Jiří a ŽÁRSKÝ, Viktor. Úvod do fyziologie vyšších rostlin. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 261 s. ISBN 80-246-0563-5.
PRESS, Malcolm C., ed. a GRAVES, Jonathan D., ed. Parasitic plants. 1st ed. London: Chapman & Hall, 1995. 292 s. ISBN 0-412-37120-0.
ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 2. uprav. vyd. Praha: Scientia, 1995. 635 s. ISBN 80-85827-32-8.