spíše mohutnější kmeny než drobné větve s lístky; kmeny nebývají zdřevnatělé a jsou schopny fotosyntézy
tělo těchto rostlin bývá odlišné od běžných rostlin – sukulenty mají redukovanou formu růstu, „kompaktnější“ tělo (ne tolik větvené jako u běžných keřů nebo stromů); nezdřevnatělé, většinou dužinaté objemné tělo (nebo jeho část – listy, kmen, kořeny, hlízy, …) schopné změny objemu (v závislosti na příjmu a akumulaci vody), jehož povrch je nějakým způsobem (voskem, „chloupky“) opatřen proti rapidnímu vysoušení
Výskyt sukulentů
Sukulenty se typicky vyskytují v suchých tropických a subtropických oblastech jako jsou stepi, polopouště a pouště, kde jsou vlivem vysokých teplot a nízkých srážek ke svému přežití nuceny akumulovat vodu. Vyskytují se také v oblastech, kde je sice celoroční úhrn srážek vysoký, ale střídají se zde výrazná období vlhka a sucha.
Příklady sukulentů
Nejznámějšími sukulenty jsou kaktusy. Téměř každý kaktus patří mezi sukulenty, ale existují i jiné sukulenty než kaktusy. Mohou existovat i jako epifyty. Dalším příkladem je Aloe, z čeledi Asphodelaceae. Sukulenty většinou nejsou vybíravé na kvalitní půdu – mohou vegetovat na pouštích, mořských pobřežích i v oblastech solných pánví bohatých na minerály.