Háček (ˇ, též karon^[1]) je diakritické znaménko, které se kromě češtiny používá také ve slovenštině (mäkčeň), slovinštině (strešica), chorvatštině a srbštině (kvaka nebo kvačica), litevštině, lotyštině a v některých ugrofinských jazycích, například estonštině (katus) a finštině (hattu). Své uplatnění má také v siouxštině.

U českých a slovenských písmen ď, ť, ľ a Ľ má háček odlišný tvar, nazývá se klička a vypadá podobně jako apostrof.

V češtině se háčkem označuje změkčení (palatalizace) písmene, např. sídlo [si:dlo]IPA → šídlo [ʃi:dlo]IPA.

Háček se vyvinul z tečky, kterou jako novotu pro nahrazení spřežkového psaní palatalizovaných souhlásek psaných "sz", "cz", "rz", "zz" zavedl reformátor Jan Hus jako tzv. punctus rotundus (mylně překládáno jako krátké nabodeníčko^{[pozn. 1]}), postupně se ale pro rozlišení od čárky (gracilis virgula – nesprávně dlouhé nabodeníčko) začala psát jako vodorovná čárka a háček, který se ustálil. Z češtiny jej pak převzaly ostatní výše uvedené národy. Polština oproti tomu převzala původní podobu tečky, a to jen jako "ż" (hláska podobná tvrdšímu českému ž), a háček nepřijala.

Samotný znak háček má v Unicode kód U+02C7, v kombinující verzi U+030C (U+032C je pak kombinující háček pod písmenem).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu háček na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo háček ve Wikislovníku
• Háček na projektu Diakritika (anglicky)