Zástupci rodu gonolobus jsou popínavé byliny až polodřevnaté liány s jednoduchými vstřícnými listy. Listy jsou řapíkaté, vejčité až vejčitě eliptické, na bázi často srdčité, obvykle chlupaté. Květenství jsou přisedlé nebo krátce stopkaté, úžlabní vrcholíky připomínající buď okolík nebo hrozen. Kalich je hluboce laločnatý, na bázi mezi laloky je po 1 žlázce. Koruna je kolovitá až zvonkovitá, obvykle s krátkou a otevřenou korunní trubkou.
Gynostegium je obvykle ostře pětihranné, přisedlé až dlouze stopkaté, se zploštělou bliznovou hlavou. Prašníkytyčinek mají na hřbetní straně lupenité přívěsky.
Pakorunka je terčovitá až pětilaločnatá, obvykle dužnatá a tmavší než koruna. Plodem je měchýřek nebo souplodí 2 měchýřků. Měchýřky jsou různě tvarované, na povrchu žebernaté až křídlaté. Obsahují mnoho úzce vejčitých až úzce eliptických semen se zubatým okrajem.[2]
Rod Gonolobus je v rámci čeledi Apocynaceae řazen do podčeledi Asclepiadoideae, tribu Asclepiadeae a subtribu Gonolobinae. Velký rozptyl odhadovaného počtu druhů (100 až 150) je dán malou prozkoumaností tropických zástupců a také rozdíly ve vymezení rodu Gonolobus a blízce příbuzných rodů.[3]
↑ abBERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. III). Missouri: Timber Press, 1997. ISBN0-915279-46-0. (anglicky)
↑ abKRINGS, Alexander; THOMAS, David T.; XIANG, Qiu-yun. On the Generic Circumscription of Gonolobus (Apocynaceae, Asclepiadoideae): Evidence from Molecules and Morphology. Systematic Botany. Apr.-Jun. 2008, čís. 33(2), s. 403–415.
↑Flora of Costa Rica: Gonolobus [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑KRINGS, Alexander. Distribution and phenology of Gonolobus suberosus (Apocynaceae, Asclepiadoideae) and its varietes in North America. Vulpia. 2006, čís. 5. Dostupné online.
↑KRINGS, Alexander. Synopsis of Gonolobus s.l. (Apocynaceae, Asclepiadoideae) in the United States and its territories, including leptotypification of Lachnostoma arizonicum. Harvard Papers in Botany. 2008, čís. 13(2), s. 209–218.