Jeho matka zemřela dne 5. dubna1848 a v roce 1852 se jeho otec rozhodl přesídlit se svými dětmi do San Martino Alfieri, kde bydleli jeho prarodiče z otcovy strany.[6][7]
Dne 31. října1856 zahájil přípravy na kněžství na kněžském semináři v Asti, ale jeho otec si přál, aby pokračoval ve studiu a dal se na kariéru v podnikání. V prosinci roku 1863 se nakazil tyfem a slíbil Panně Marii, že pokud nemoc přežije, bude pokračovat v církevním studiu, aby se stal knězem. Po svém uzdravení, které připisoval přímluvě Panny Marie pokračoval od února roku 1864 ve svých studiích na kněžství na stejném semináři. V té době uvažoval, že se stane kartuziánským mnichem, ale nový biskup z Asti Carlo Savio jej od tohoto záměru odradil a naznačil mu, že Bůh s ním má jiné plány. Dne 9. ledna1864 formálně vstoupil do duchovního stavu a dne 21. prosince1867 obdržel od biskupa Carla Savia tonzuru a všechna nižší svěcení. Dne 28. března1868 byl vysvěcen na podjáhna a dne 6. června 1868 přijal i jáhenské svěcení. Dne 19. září 1868 byl v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Asti vysvěcen na kněze biskupem Carlem Saviem. Dne 20. září 1868 sloužil v San Martino Alfieri svoji primiční mši svatou.[8][9]
Po svém vysvěcení se dne 21. října 1868 stal sekretářem biskupa z Asti Carla Savia. Tuto funkci v Asti vykonával až do roku 1881. Dne 2. března1880 byl jmenován kanovníkem při katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Asti. Přátelil se mj. se sv. Janem Boscem a Leonardem Murialdem. Zúčastnil se I. vatikánského koncilu jako doprovod biskupa Carla Savia a právě tam se setkal s kardinálem Gioacchinem Peccim – budoucím papežemLvem XIII., který jej při setkání chválil pro jeho ctnosti a nadání. Spolu s biskupem, kterého doprovázel, dorazil do Říma dne 21. listopadu1869 a byl zde s ním až do konce července roku 1870. Měl také možnost setkat se s papežem bl. Piem IX.[10][11]
Jeho otec zemřel dne 17. května1873. Později převzal vedení domova důchodců v Asti, aby jej zachránil před bankrotem, a brzy se stal duchovním vůdcem a katechetou v místní diecézi. Dne 14. března1878 založil mužskou řeholní kongregaciOblátů svatého Josefa, jejíž členové mají poslání věnovat se péči o chudé a výchově dětí a dospívajících, jakož i poskytování pomoci biskupům v jejich diecézích.[6][7]
Jeho pohřeb se konal následujícího 1. června. Dne 30. června1923 byly jeho ostatky exhumovány a uloženy do mateřského domu jím založené kongregace v Římě.[4][5]
