Gejza
velkokníže uherský
Miniatura Gejzy (Chronicon Pictum)
uherský velkokníže
Období	asi 972–997
Předchůdce	Takšoň
Nástupce	Štěpán I.
Narození	asi 940
Úmrtí	997
Manželky	Sarolt z Transylvanie Adelaida Polská?
Potomci	Štěpán I. Svatý Judita Uherská Markéta Uherská (manželka Gabriela Radomíra) Grimelda Sarolt (manželka Samuela Aby)
Dynastie	Arpádovci
Otec	Takšoň
Matka	princezna z Chazarské říše, z kmene Pečeněhů či z Volžského Bulharska
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gejza (asi 940–997; maďarsky Géza) byl od začátku 70. let 10. století až do své smrti v roce 997 uherský velkokníže z rodu Arpádovců.

Narodil se jako syn uherského velkoknížete Takšoně a jeho chazarské, pečeněžské nebo volžskobulharské manželky. Oženil se se Sarolt z Transylvánie, dcerou transylvánského vládce Gyuly II. Po nástupu na trůn uzavřel mír se Svatou říší římskou. Za jeho vlády došlo v Uhersku k politické konsolidaci, jež podle zdrojů z 10. století probíhala velice krutě a nemilosrdně. Gejza se stal prvním křesťanským uherským panovníkem a podporoval zájmy křesťanských misionářů ze západu. I přesto, že se nechal pokřtít a při křtu přijal jméno Štěpán, pokračoval v pohanských rituálech. Na uherském velkoknížecím stolci po něm následoval syn Štěpán I. Svatý, který se v roce 1000 stal prvním uherským králem.

Gejza se narodil jako nejstarší syn Takšoně, jenž se uherským velkoknížetem stal roku 955.^[1] Podle kroniky Gesta Hungarorum byla Gejzova matka ze země Kumánů,^[2][3] což zřejmě naznačuje, že pocházela buď z Chazarské říše, anebo z kmene Pečeněhů či z Volžského Bulharska. Historik Gyula Kristó se domníval, že se Gejza narodil okolo roku 940. Když byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos na své listině přibližně z roku 950 vyjmenovával potomky velkoknížete Arpáda, Gejzu na ní však nezmínil. Kristó argumentoval tím, že císař Takšoňova syna vynechal proto, že Gejza tehdy byl ještě dítětem.^[4]

Původní uherská forma Gejzova jména pravděpodobně zněla jako Gyeücsa nebo Gyeusa. Jednalo se snad o formu turkického titulu jabghu.^[4] Z popudu svého otce se Gejza oženil se Sarolt, dcerou Gyuly II.,^[4][5] významného uherského náčelníka vládnoucího v Transylvánii nezávisle na uherském velkoknížeti.^[5] Proto, že se Gyula v Konstantinopoli dříve nechal pokřtít, snad i Sarolt byla před sňatkem křesťankou. Podle kronikáře Bruna z Querfurtu byla její křesťanská víra však „slabá a zmatená“. Na svého chotě měla Sarolt podle Bruna značný vliv.^[6]

Gejza se stal velkoknížetem po smrti svého otce okolo roku 972.^[4][7][8] Uplatňoval centralizační politiku, a kroniky ho proto většinou vyobrazují jako nemilosrdného a krutého vládce.^[7][9] V jedné z verzí legendy o svatém Štěpánovi (Legenda Maior S. Stephani Regis) je dokonce napsáno, že Gejzovy ruce byly pošpiněny krví. Historik Pál Engel z toho vyvodil, že Gejza nechal vyvraždit některé své příbuzné, například svého bratrance Zerinda Lysého.^[10] Tuto domněnku podporuje fakt, že kolem roku 972 se v pramenech kromě Gejzy a Koppányho, vládnoucího jižní části Zadunají, neobjevují žádní jiní Arpádovci.^[7]

V roce 972 se sňatkem spojily dvě říše sousedící s Uherskem, Svatá říše římská a Byzanc.^[11] Zatímco mezi Byzancí a Uhry trvalo napětí již deset let, se Svatou říší římskou Uhersko udržovalo vztahy relativně dobré. Bylo tedy logické, že se Gejza rozhodl uzavřít mír se Svatou říší římskou.^[12] Gejzova orientace na římskou říši souvisela také s tím, že pokud by se s žádostí o vyslání misionářů obrátil na Byzanc, nebyl by z maďarských vladařů prvním, protože od byzantského císaře křesťanství přijal už jeho tchán Gyula II.^[13] Brzy poté začali do Uher z římské říše přicházet křesťanští misionáři. První misionář vyslaný císařem Otou I. Velikým, se jménem Bruno, přicestoval do Uher okolo roku 972.^[14] O rok později bylo na císařem svolaném říšském sněmu v Quedlinburgu přítomno i dvanáct vyslanců z Uherska.^[7][15]

Z kláštera Sankt Gallenu ve Švýcarsku pochází zápis, že jakýsi biskup Prunwart úspěšně pokřtil mnoho obyvatelů Uherska, a to i včetně jejich „krále“. Prunwart byl možná totožný se zmíněným misionářem Brunem, jehož do Uher vyslal císař Ota Veliký. Křest Uhrů je zmíněn i v kronice Dětmara z Merseburku, která se zmiňuje o tom, že christianizace Uhrů započala za Gejzovy vlády,^[17] který se stal prvním křesťanským vládcem Uherska.^[11] Gejza při křtu přijal jméno Štěpán.^[4] I přes svůj křest však pokračoval v pohanských rituálech, a nestal se proto nikdy pravým křesťanem.^[18] Historik Gyula Kristó uvedl, že za Gejzovy vlády došlo k založení veszprémské diecéze.^[4] Tato domněnka historiky ovšem nebyla jednomyslně přijata.^[19][20] Jedna pověst mluví rovněž o tom, že Gejza vystavěl hrad v Ostřihomi, což archeologické průzkumy ale nepotvrdily.^[13]

Po smrti Oty I. Velikého v roce 973 se jeho následníci Ota II. a Ota III. již nesoustředili na východní politiku a přestali udržovat vztahy s Uhry. Otova smrt na čas přerušila další christianizaci Gejzovy země. Mnoho Maďarů se proto postupně znovu začalo vracet k pohanství, jak o tom svědčí listina císaře Oty II. z roku 985. Dokonce i misionář Bruno odešel z Uher.^[13]

V 70. a 80. letech se Svatá říše římská zmítala ve vnitřních válkách. Proti císaři Otovi II. se totiž postavil jeho příbuzný, bavorský vévoda Jindřich. Gejza těchto konfliktů využil tak, že v roce 983 zaútočil na Bavorsko. Při tomto útoku se mu podařilo obsadit pevnost Melk.^[22] O 8 let později bavorské vojsko ale zahájilo protiútok. Bavoři tehdy zatlačili uherská vojska až za Vídeňský les.^[22] V roce 996 uherský velkokníže s bavorským vévodou Jindřichem IV., budoucím císařem Jindřichem II., uzavřel mír a vzdal se v jeho prospěch území na východ od řeky Litavy.^[7] Dohodu obě strany zpečetily svatbou mezi Gejzovým synem Štěpánem a Jindřichovou sestrou Giselou.^[4][7] Jednalo se o Gejzův diplomatický triumf.^[13]

Podle listiny, která byla sepsána za Štěpánovy vlády, Gejza založil benediktinský klášter v Pannonhalmě.^[23][24][25] Zřízení pannonhalmského kláštera pravděpodobně úzce souviselo se Štěpánovým sňatkem. Při založení tohoto kláštera i Štěpánově sňatku hrál zřejmě významnou roli pražský biskup svatý Vojtěch, jenž podle pověsti Štěpána vychoval, pokřtil i oddal.^[13] Ještě před sňatkem z roku 996 Gejza zajistil Štěpánovo nástupnictví. Svolal totiž významné uherské velmože, které přinutil složit přísahu, že po jeho smrti přijmou Štěpána na trůn.^[26] V roce 997 Gejza zemřel.^[13]

Během své vlády Gejza, s výjimkou konfliktu v Bavorsku, nepodnikl žádné válečné tažení proti jiným panovníkům. Obezřetně zachovával mír a uzavíral spojenectví s ostatními knížaty, díky čemuž se mohl soustředit na upevňování své vlády.^[27]

Gejzovou manželkou byla Sarolt z Transylvánie, jež mu během života porodila nejméně tři, nejvíce však pět dětí. Prvním dítětem byl Štěpán, který se po Gejzově smrti stal velkoknížetem a později králem.^[28] Na základě Polsko-uherské kroniky,^[28][29] se historik Szabolcs de Vajay domníval, že matkou dvou Gejzových dcer byla Adelaida Polská, Gejzova druhá manželka. Tato domněnka však nebyla historiky přijata.^[4] Adelaida je zmíněna pouze v polsko-uherské kronice, jako sestra Měška I. Historici pochybují nejen o tom, že byla matkou některých Gejzových dcer, ale i o její existenci. ^[30] Podle Polsko-uherské kroniky Adelaida Polská Gejzu donutila k přijmutí křesťanství.^[31]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Géza, Grand Prince of the Hungarians na anglické Wikipedii.

• Dětmar z Merseburku, Kronika. Překlad Bořek Neškudla, Jakub Žytek. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4. 
• BEREND, Nora; LASZLOVSZKY, József; SZAKÁCS, Béla Zsolt, 2009. The kingdom of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press. 460 s. ISBN 978-0-521-87616-2. (anglicky) 
• ENGEL, Pál, 2001. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3. (anglicky) 
• HOMZA, Martin, 2017. Mulieres suadentes - Persuasive Women: Female Royal Saints in Medieval East Central and Eastern Europe. Boston: Brill. 260 s. ISBN 978-90-04-31466-5. (anglicky) 
• KIRSCHBAUM, Stanislav J., 1995. A History of Slovakia: The Struggle for Survival. New York: St. Martin's Press. 350 s. Dostupné online. ISBN 963-482-113-8. (anglicky) 
• KONTLER, László; PRAŽÁK, Richard, 2001. Dějiny Maďarska. Překlad Miloslav Korbelík. Brno: Lidové Noviny. 601 s. ISBN 80-7106-405-X. 
• KONTLER, László. Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Budapešť: Atlantisz Publishing House, 1999. 537 s. Dostupné online. ISBN 963-9165-37-9. (anglicky) 
• KRISTÓ, Gyula. Géza. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.–14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. ISBN 9789630567220. (maďarsky)
• KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc, 1996. Az Árpád-ház uralkodói. Maďarsko: I.P.C. Könyvek. 288 s. ISBN 9637930973. OCLC 1087538045 (maďarsky) 
• MACARTNEY, Carlile Aylmer. The Medieval Hungarian Historians: A Critical & Analytical Guide. Cambridge: Cambridge University Press, 1953. 218 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-08051-4. (anglicky) 
• MOLNÁR, Miklós. A Concise History of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. 370 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-66736-4. (anglicky) 
• SĂLĂGEAN, Tudor. Romanian Society in the Early Middle Ages (9th–14th Centuries AD). In: POP, Ioan-Aurel; BOLOVAN, Ioan. History of Romania: Compendium. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Institute, 2006. ISBN 978-973-7784-12-4. (anglicky)
• SZABADOS, György. Magyar államalapítások a IX-X. században. Szeged: Szegedi Középkorász Műhely, 2011. ISBN 978-963-08-2083-7. (maďarsky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gejza Arpád na Wikimedia Commons

Předchůdce: Takšoň

Uherský velkokníže Gejza asi 972–997

Nástupce: Štěpán I. Svatý