Béla II. Uherský

Béla II. Uherský
Král uherský a chorvatský,
král Rámy [pozn. 1]
Béla II. na dobové miniatuře (Chronicon Pictum).
Béla II. na dobové miniatuře (Chronicon Pictum).
Doba vlády1131–1141
Narození1108
Tolna County
Úmrtí13. února 1141 (ve věku 32–33 let)
Székesfehérvár
PohřbenBazilika Nanebevzetí Panny Marie
PředchůdceŠtěpán II. Uherský
NástupceGejza II. Uherský
ManželkaHelena Srbská
PotomciAlžběta Uherská a Velkopolská, Gejza II. Uherský, Ladislav II. Uherský, Štěpán IV. Uherský a Žofie Uherská
DynastieArpádovci
OtecAlmoš Arpádovec
MatkaPředslava Kyjevská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Béla II. zvaný Slepý (1108/1110 – 13. února 1141), maďarsky Vak II. Béla, byl uherským králem z dynastie Arpádovců.

Rodina

Byl synem Almoše, chorvatského krále a nitranského knížete, mladšího bratra uherského krále Kolomana I., a Předslavy, dcery kyjevského velkoknížete Svatopluka II. Jako chlapec byl Béla roku 1113 oslepen svým strýcem, králem Kolomanem – stejný osud postihl i jeho otce Almoše.

„ ... protože byl s ním příbuzný, nesáhl mu na život, ale zbavil ho pouze zraku, aby nemohl nosit korunu svatého krále... “
— Dubnická kronika[1]

Důvodem byla Almošova opozice proti králi a Kolomanovy obavy, aby nebylo ohroženo následnické právo jeho vlastního syna Štěpána.

Vláda a politika

Královský pár při popravách v Aradu (Chronicon Pictum)

Roku 1131 se stal Béla uherským králem, neboť Kolomanův syn Štěpán II. neměl mužského dědice a roku 1128 povolal ke dvoru svého slepého bratrance, učinil jej svým následníkem a také zprostředkoval jeho sňatek s Helenou (též uváděna jako Ilona nebo Jelena), dcerou srbského velkého župana Uroše I. Vzhledem ke svému hendikepu nebyl Béla schopen vykonávat samostatnou vládu a opíral se tedy nejen o svou královskou radu, ale i o manželku Helenu, která hrála významnou roli při výkonu královské moci. Důležité postavení na uherském dvoře měl i Helenin bratr bán Beluš, který často jednal královým jménem.[2]

Ke korunovaci došlo 28. dubna 1131 ve Stoličném Bělehradě. Jeho panování pak začalo shromážděním v Aradu, při kterém nechal popravit všechny šlechtice, kteří se spolupodíleli na jeho oslepení. Podle pramenů se jednalo o 68 šlechticů a na tomto aktu pomsty se bezpochyby výrazně podílela královna Helena.

„ ... chci se dozvědět, proč váš pan král byl zbaven svých očí a na čí radu se to stalo. Odhalte mi to, na tomto místě se jim tvrdě pomstěte a ukončete za nás jejich životy... “
— královna Helena ke shromáždění (Dubnická kronika)[3]

Po Bélově nastolení na uherský trůn vystoupil znovu se svými nároky Boris, neuznaný syn krále Kolomana, a získal zastání na polském dvoře Boleslava Křivoústého (který byl s Arpádovci vzdáleně spřízněn). Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu tehdy vojensky podpořil švagr Adalbert Babenberský, a jeho další švagr, český kníže Soběslav I.[pozn. 2] opakovaně vtrhl do Boleslavova Slezska. Soběslav byl také Bélovým zástupcem u císařova dvora. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav Křivoústý vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.[4]

Potomci

S Helenou Srbskou (po 1109 – po 1146):

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Rex Ramae, v roce 1137 se Béla II. prohlásil „králem Rámy“, tj. myšlena Bosna
  2. ↑ Svou sestru Adlétu provdal Béla II. za Soběslava I. a sestru Hedviku provdal za Adalberta, syna rakouského markraběte Leopolda III., čímž si zajistil spojenectví těchto dvou sousedních zemí.

Reference

  1. ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 87. 
  2. ↑ BAK, János M. Roles and Functions of Queens in Árpádian and Angevin Hungary (1000–1386 A.D.). In: PARSONS, John Carmi. Medieval Queenship. New York: St. Martin's Press, 1998. ISBN 0-312-17298-2. S. 19–20. (anglicky)
  3. ↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická, str. 88
  4. ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 549–550. 

Literatura

  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 

Externí odkazy

Předchůdce:
Štěpán II. 		Znak z doby nástupu Uherský král
Béla II.
1131–1141 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Gejza II.
Uherští panovníci
Mýtičtí Arpádovci
(do 9. století)
Arpádovci
(9. století–1038)
Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)
Nedynastičtí
(1038-1046)
Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)
Arpádovci
(1046-1301)
Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)
Boje o trůn
(1301–1308)
Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)
Anjouovci
(1308–1387)
Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)
Různé rody
(1387–1526)
Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce