PROFILPELAJAR.COM

František de Paula Pištěk
Jeho biskupská Milost; František de Paula Pištěk
	pomocný biskup pražský
	František de Paula Pištěk
Církev	římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení	1808
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	pomocný biskup pražský (1824–1832); tarnovský biskup (1832–1836); lvovský arcibiskup (1836–1846);
Osobní údaje
Datum narození	6. dubna 1786
Místo narození	Prčice; České království,
Datum úmrtí	1. února 1846 (ve věku 59 let)
Místo úmrtí	Lvov; Rakouské císařství,
Místo pohřbení	Church of the Presentation
Vyznání	římskokatolické
Rodiče	Vojtěch a Anna Pištěkovi
Povolání	římskokatolický duchovní
Alma mater	Univerzita Karlova
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Paula Pištěk (6. dubna 1786, Prčice^[1] – 1. února 1846, Lvov) byl český římskokatolický duchovní, který se stal pomocným biskupem pražským, později tarnovským biskupem a nakonec lvovským arcibiskupem.

Život

Pocházel z poměrně chudé poddanské rodiny Vojtěcha a Anny Pištěkových, kteří měli ještě další dva syny a několik dcer. Protože byl nadaný, soukromě jej vzdělával kaplan z blízkého Sedlce; ten Františka také naučil německy, což bylo nezbytné k dalšímu studiu. Když jej jednou panský šafář Jan Trachta při robotě zbil, nechal voly na poli a utekl domů a pak bez vědomí rodičů do Prahy. Tam se jej díky náhodě ujal jeden mlynář, pražský měšťan, který ho zaopatřil, aby mohl studovat. Později František Pištěk vstoupil do pražského kněžského semináře.

Po kněžském svěcení, které přijal 21. srpna 1808 v Praze, působil nejprve jako kaplan ve Smolnici a od roku 1809 jako administrátor v Panenském Týnci, kde významně pozvedl hospodaření tamní farnosti. V letech 1816–1817 byl farářem v Dlažkovicích. V roce 1817 se stal děkanem v Přešticích a na podzim 1823 kanovníkem svatovítské kapituly, ačkoliv o tento církevní úřad bylo více starších uchazečů. Od 26. července 1824 byl navíc děkanem staroboleslavské kapituly, ve Staré Boleslavi založil chudobinec.

Dne 14. září 1824 byl jmenován pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem azotským, konsekrován byl krátce poté 14. listopadu. Napsal esej Pořádek života kněžského, která byla později přeložena z latiny a vydána v češtině. Jako český vlastenec přispěl ke vzniku Časopisu pro katolické duchovenstvo, který začal vycházet v roce 1828. Od roku 1830 byl také generálním vikářem pražské arcidiecéze.

Později od svého bratra Vojtěcha, který se roku 1834 s celou rodinou vystěhoval do Haliče, koupil rodný dům i s polnostmi a na jeho místě dal v letech 1843 až 1845 vystavět klášter pro Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Zpočátku v něm žily čtyři řeholnice v čele s představenou Terezií Marií Hypolitou Preinfalkovou, později jejich počet vzrostl na osm. V roce 1850 v něm vznikl špitál pro celý Budějovický kraj, který se roku 1856 stal veřejnou nemocnicí.

Už dne 25. října 1831 však byl jmenován tarnovským biskupem; do Tarnova odešel roku 1832. Naučit se polsky mu trvalo jeden rok. V červenci 1835 pak byl jmenován lvovským arcibiskupem a tajným radou. Své rodiště navštívil naposledy v září 1844. Ve Lvově, kde nechal postavit nový arcibiskupský palác a založil první chlapecký seminář v Rakouském císařství, také zemřel.

Arcibiskup František de Paula Pištěk zemřel ve svém působišti ve Lvově dne 1. února 1846. Byl pohřben v kryptě lvovského kostela Panny Marie Hromničné, (polsky Kościół Matki Boskiej Gromnicznej we Lwowie), nebo lvovské katedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Dílo

Pořádek života kněžského, Praha 1846

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu

Literatura

František Bobek Sedličanský: Od hole pastýřské až k berle arcibiskupské, nákladem vlastním, Jaroměř 1891
Antonín Odvárka: František de Paula Pištěk, Duchovní pastýř 5/1978, str. 76–77
Otto Janka: Příběh Františka Pištěka, in: Český Merán 2005, Městský úřad Sedlec-Prčice, Sedlec-Prčice 2005, str. 61–71
Milan M. Buben, Pavel R. Pokorný: Encyklopedie českých a moravských pomocných (světících) biskupů (se supplementem sídelních biskupů), Libri, Praha 2014, str. 125–126
(německy) Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 – Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1983, ISBN 3-7001-0615-7, str. 101
Antonín PodlahaːSeries praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Praha 1912, s. 312-313.