Fluorid telluričitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem TeF4. Je to jeden ze dvou fluoridů telluru. Druhým binárním fluoridem telluru je fluorid tellurový. Jako další fluorid telluru byl uváděn fluorid telluričný Te2F10, jedná se však o dekafluorid kyseliny ditellurové F5Te-O-TeF5.[1] Fluorid tellurnatý TeF2 a fluorid tellurný Te2F2 nejsou známy.[1]
Příprava
Fluorid telluričitý lze připravit reakcí oxidu telluričitého s fluoridem siřičitým za zvýšeného tlaku:[2]
- TeO2 + 2SF4 → TeF4 + 2SOF2
Lze jej také připravit reakcí nitrylfluoridu s tellurem nebo z prvků při teplotě 0 °C nebo reakcí fluoridu seleničitého s oxidem telluričitým při 80 °C.
Fluor může v dusíku reagovat s chloridem nebo bromidem tellurnatým za vzniku fluoridu telluričitého. Tellur lze také fluorovat pomocí fluoridu olovnatého na fluorid telluričitý.
Fluorid telluričitý lze také získat rozkladem sodných a draselných komplexů při teplotách mezi 450 a 600 °C.[1]
Vlastnosti
Fluorid telluričitý taje při 129 °C. Páry fluoridu telluričitého mají červenou barvu. Nevazebný elektronový pár zaujímá ve fluoridu telluričitém šestou pozici. Molekuly TeF4 vytvářejí tetragonální pyramidy propojené přes fluoridový ligand.
V kapalném skupenství vede fluorid telluričitý elektrický proud. V pevném skupenství má polymerní strukturu TeF3F2/2. Fluorid telluričitý krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou P212121 (Číslo 19) a parametry mřížky a = 536 pm, b = 622 pm, c = 964 pm.[3]
Reaktivita
Fluorid telluričitý reaguje s vodou nebo oxidem křemičitým za vzniku oxidů telluru. Měď, stříbro, zlato, sklo nebo nikl reagují s fluoridem telluričitým při teplotě 200 °C.[2] S platinou nereaguje. Je rozpustný ve fluoridu antimoničném a vysráží se z něj ve formě komplexu TeF4SbF5.[4]
Fluorid telluričitý se rozkládá na fluorid tellurový při 194 °C:[1]
- 3 TeF4 → Te + 2 TeF6
Využití
Fluorid telluričitý lze využít jako fluorační činidlo.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tellurium tetrafluoride na anglické Wikipedii a Tellurtetrafluorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. (anglicky)
- ↑ a b MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 3195. (anglicky)
- ↑ EDWARDS, A. J.; HEWAIDY, F. I. Fluoride crystal structures. Part IV. Tellurium tetrafluoride. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1968, s. 2977. Dostupné online [cit. 2024-01-19]. ISSN 0022-4944. doi:10.1039/j19680002977. (anglicky)
- ↑ EVANS, J. A.; LONG, D. A. The vibrational Raman spectra of some complexes formed between the tetrafluorides of Group VI elements and antimony and arsenic pentafluorides. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1968, s. 1688. Dostupné online [cit. 2024-01-20]. ISSN 0022-4944. doi:10.1039/j19680001688. (anglicky)
Literatura
- R.B. King; Inorganic Chemistry of Main Group Elements, VCH Publishers, New York, 1995.
- W.C. Cooper; Tellurium, VanNostrand Reinhold Company, New York, 1971.
Externí odkazy
