Talent u své dcery objevila její matka a přihlásila ji do atletického oddílu.[3] Po úspěších v žákovských a dorosteneckých kategoriích ji byla nabídnuta pozvánka do týmu kalifornské univerzity. Ze školy však musela pro nedostatek peněz odejít. Finanční podporu ji však nabídl její trenér Bob Kersee.[3]
Na prvním ročníku MS v atletice v roce 1983 v Helsinkách doběhla ve finále závodu na 200 metrů na 4. místě (22,46 s). O rok později na olympijských hrách v Los Angeles získala na stejné trati stříbrnou medaili (22,04 s), kde prohrála jen s krajankou Valerií Brisco-Hooksovou. Pro stříbro si doběhla rovněž na druhém světovém šampionátu v Římě v roce 1987, kde byla rychlejší jen východoněmecká sprinterka Silke Gladischová. Zlatou medaili poté vybojovala ve štafetovém běhu na 4 × 100 metrů.
Soul 1988
Největší úspěchy své kariéry zaznamenala v roce 1988 na letních olympijských hrách v jihokorejském Soulu, kde vybojovala tři zlaté (100 m, 200 m, 4 × 100 m) a jednu stříbrnou medaili (4 × 400 m).
V semifinále běhu na 200 metrů trať zvládla v čase 21,56 s, čímž o 15 setin sekundy překonala světový rekord, který tehdy držely Marita Kochová i Heike Drechslerová (obě dvě čas 21,71 s běžely shodně ve své kariéře dvakrát).[4][5] Ve finále dvoustovky Flo-Jo[6] vylepšila semifinálový výkon o dalších 18 setin a čas 21,34 s je dosud na prvním místě dlouhodobých tabulek.
Podezření z dopingu
Její světové rekordy nadále vyvolávají otázky, zdali podezřele skvělých výkonů dosáhla bez podpůrných prostředků. Především první zmiňovaný rekord (100 m) představuje čas, k němuž se dnešní nejlepší sprinterky stále nedokážou přiblížit (časy nejlepších mají obvykle hodnotu mezi 10,70 – 11,00 s). Dosud nejblíže se dostala Jamajčanka Elaine Thompsonová-Herahová, která zaběhla stovku v čase 10,54 s.[7]
I proto a z dalších důvodů (velmi rychlé ukončení kariéry ještě v roce 1988) je tato atletka podezřívána z dřívějšího užívání dopingu.[8][9] Sama sportovkyně však vždy užívání jakýchkoliv podpůrných prostředků popírala a svoji výkonnost zdůvodňovala tvrdou prací a zdravým životním stylem.[3]
Zajímavosti
Florence Griffithová-Joynerová je také nejrychlejší ženou historie, a to i podle změřené maximální rychlosti běhu.[10] Na olympijských hrách v Soulu běžela jeden desetimetrový úsek za 0,91 sekundy, což odpovídá rychlosti 10,99 m/s = 39,56 km/h.[11][12]
Pocházela z jedenácti dětí.[3] Jejím manželem byl někdejší americký atlet, olympijský vítěz v trojskoku z roku 1984 Al Joyner. Její švagrovou byla jeho mladší sestra Jackie Joynerová-Kerseeová, olympijská vítězka v sedmiboji a ve skoku dalekém.